Martin Wolf z FT hovořil s Paulem Krugmanem o některých hlavních ekonomických tématech současnosti. Krugman na začátku rozhovoru uvedl, že až donedávna se Spojené státy na poli mezinárodního obchodu řídily tím, že jednaly se všemi stejně a na dohodu s nimi se dalo spolehnout. S nástupem Donalda Trumpa k moci se ale předchozí dohody staly „tak maximálně určitým návrhem“. USA se ani neobtěžují vypovídat předchozí smlouvy, prostě se chovají, jako kdyby nikdy neexistovaly.
Krugman míní, že Spojené státy dříve budovaly systém, který byl odrazem jich samých a který tudíž stál na právním základě. „To vše je ale nyní pryč.“ Wolf míní, že Spojené státy nyní jednají jako „despota“, protože se snaží nařizovat ostatním, co mají dělat. Krugman reagoval s tím, že králové během středověku měli přece jen nějaká omezení, nemohli si dovolit vše. Nyní je ale podle něj kvůli chování Donalda Trumpa vše otevřené, protože ten dělá to, co jej zrovna napadne. Wolf pak v této souvislosti připomněl dobu, kdy se anglický král přel s parlamentem o to, zda může na společnost uvalit jakoukoliv daň. Král se domníval, že ano, ale parlament tvrdil, že musí mít jeho schválení. „Nyní tu je někdo, kdo říká, že může zavádět cla, jak se mu zamane. A cla jsou formou daně.“
Krugman následně hovořil o posledním zvýšení cel na dováženou ocel a hliník. Podle něj se vláda může tato cla snažit z právního hlediska ospravedlňovat s tím, že jsou hrozbou národní bezpečnosti. Reálně ale v takovém případě k žádnému ohrožení nedochází. Kdyby přesto relevantní úřady dovozy oceli a hliníku ze zemí, jako je Kanada, prohlásily za hrozbu bezpečnosti, byla by to podle Krugmana spíše známka míry zkorumpovanosti vládního sektoru. A co otázka, zda se tedy nyní vyplatí vybudovat ocelárnu přímo ve Spojených státech?
Krugman míní, že kdyby byla jistota, že vysoká cla na ocel budou dlouhodobá, pak by se nyní investice do oceláren mohla vyplatit. „Pokud ale nastane návrat k rozumu, pak by to byla velká chyba.“ Podniky toto dilema podle ekonoma vyřeší zřejmě tím, že budou čekat. V této souvislosti připomněl tzv. Smoot-Hawley Act, který ve třicátých letech přinesl vysoká cla, a ta se podle některých názorů výrazně podepsala na ekonomice. Krugman přitom míní, že u těchto cel se očekávalo, že budou v platnosti minimálně několik let. Momentálně přitom není jasné, jaká bude situace za pár dní.
K mezinárodní situaci Krugman uvedl, že aktuálně existují tři velmoci, Spojené státy, Čína a Evropa. EU je nyní západní demokracií v tom smyslu, že se tu rozhoduje na základě práva. Čína není demokracií, rozhodují tu věci jako např. kdo je ve straně a kdo ne, vládne tu korupce a podobně. Ale podle ekonoma se zdá, že její vedení uvažuje systematicky o budoucnosti, země se alespoň trochu snaží udržet si svou reputaci ve světě. Úplně nespolehlivou zemí jsou nyní Spojené státy, „nikdo jiný se tak nechová.“ Jde přitom vlastně o chování jednoho člověka, „jde o chaos jednoho člověka.“
Zdroj: Youtube, Financial Times