Žijeme v době, kdy se hranice mezi svobodou slova a morální hnilobou stává pro některé lidi neviditelnou. Vrcholem tohoto hodnotového úpadku je existence jedinců, kteří z pohodlí demokratického státu, využívajíc všech jeho výhod a bezpečí, otevřeně plivou na vlastní zemi, oslavují její vrahy a cynicky tleskají válečným zločinům. Když někdo ospravedlňuje teroristický útok ve Vrběticích, nejedná se o „alternativní názor“. Je to schvalování cizího státního terorismu na vlastním území, při němž prokazatelně zahynuli dva čeští tátové od rodin a vznikly miliardové škody. Omlouvat tento akt znamená plivat na hroby vlastních spoluobčanů a stavět se na stranu agresora, který nás oficiálně označuje za nepřítele. Jde o čistou, krystalickou kolaboraci, která v moderních dějinách nemá obdoby. Ještě děsivější je však totální ztráta základní lidské empatie. Popírat masové vraždění civilistů v Buči, kde rukama ruských okupantů umírali svázaní lidé v masových hrobech, vyžaduje žaludek ze železa a mysl zcela zatemněnou nenávistí. Pokud navíc někdo na sociálních sítích přeje „šťastný let“ ruským jaderným střelám, nepřál si jen zkázu jakéhosi vzdáleného Západu – přál si smrt milionů nevinných lidí, dětí a dost možná i své vlastní rodiny. To už není politický aktivismus, to je projev patologického nihilismu a fanatismu, který hraničí se ztrátou pudu sebezáchovy. Každodenní chrlení proruské propagandy pak odhaluje smutnou pravdu o charakteru takového člověka. Je to dobrovolný pěšák v hybridní válce, užitečný ydyot Kremlu, který vyměnil vlastní identitu a kritické myšlení za pocit falešné důležitosti v toxické internetové komunitě. Frustrace z vlastního neúspěchu či neschopnosti zorientovat se v moderním světě vyústila v patologickou touhu vidět svět kolem sebe hořet. Takoví lidé se rádi zaštiťují „vlastenectvím“, ale s vlastenectvím nemají společného vůbec nic. Skutečný vlastenec svou zemi chrání a přeje si její prosperitu. Člověk, který tleská cizím raketám a schvaluje terorismus vůči vlastní domovině, je v lepším případě morální mrz@k, v horším případě bezpečnostní hrozba. Neměli bychom před tímto chováním zavírat oči ani ho omlouvat svobodou projevu – protože tam, kde končí lidskost a začíná obhajoba masového vraždění, tam končí jakákoli legitimní diskuse.
seabream
Jak se díváš na to, že bývalí kariérní komunisté s krycimi jmény z minulého režimu, jež ještě 17. listopadu 1989 pracovali v silovych složkách tehdejší Československé socialistické republliky, v současnosti pokládají na Národní třídě květiny a pronáší projevy oslavujici pád tehdejsiho režimu? Prosím o tvoji (nikoli AI) reakci na pár řádků. Děkuji.
log