Obecná diskuze

Totální debakl, rozuměj fiasko, fatální ostuda, no prostě spd vyhořelo jako tvoje russké slinty tady!

Chce to relax. Sedni do jednoho ze svých aut a po cestě tam uvažuj pod jakým nickem se vrátíš. K tomu si zaplať ai, protože mezi ušima nemáš nic. Během cesty se zeptej Gemini, Clauda, atd. Komu na ua záleží. Jelikož Francie koupila 3/4 lng importu z rf a Trump podepsal dohodu s Putinem. Jak říká můj kolega advokát monetarizace ua jede ve velkem. holt zbraně je třeba zákazníkům ukázat v reálu. Pak se lépe prodávají.

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Ruský jazyk a literatura Michaela Bělicová Pojetí hlavního hrdiny ze strany společnosti v románu Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Josef Dohnal, CSc. 2013 2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedené literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce 3 Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce doc. PhDr. Josefu Dohnalovi, CSc. za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní práce poskytoval. 4 OBSAH 1. Úvod .............................................................................................................................. 5 2. Ruská literatura druhé poloviny 19. století ................................................................... 8 2.1 Ruský román druhé poloviny 19. století ............................................................... 10 3. Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881)............................................................ 11 4. Charakterové vlastnosti společnosti v románu ............................................................ 14 4.1 Peníze a moc ......................................................................................................... 15 4.2 Lež a přetvářka .................................................................................................. 16 5. Sebepojetí hlavního hrdiny ......................................................................................... 17 6. Idiot, idiotismus, „idiotství“ ........................................................................................ 20 6.1 Lizaveta Prokofjevna Jepančinová ........................................................................ 21 6.2 Gavrila Ardalionovič Ivolgin ............................................................................ 23 7. Pojetí a chápání hlavního hrdiny okolím .................................................................... 28 7.1 Parfen Rogožin ...................................................................................................... 31 7.2 Idiot – Člověk – idiot ........................................................................................ 33 8. Závěr ........................................................................................................................... 35 9. ?????? ........................................................................................................................ 38 10. Seznam použité literatury.......................................................................................... 42 5 1. Úvod Mezilidské vztahy, pojímání a chápání lidí vzájemně mezi sebou tvoří nesmírně důležitou součást lidského života. Vztahy se postupně utváří, mění, prohlubují, ochabují nebo zcela zanikají. Jejich intenzita závisí na míře citlivosti, snášenlivosti a emočním prožívání každého člověka. Výrazně ovlivňují postoj člověka k okolnímu světu i k sobě samému. Lidské vztahy jsou vzájemně různě propojeny a proplétány, občas se jeden odvíjí od druhého nebo jsou na sobě vzájemně závislé, jsou otevřené a někdy skryté. Podle toho, jak nás ve vztazích přijímají ostatní, přijímáme sebe sami. Poskytují nám pozitivní i negativní pohledy okolí na naši osobu. To, jak jsme společností pojímáni, nám odjakživa určuje nejen společnost; zásluhu na tom máme my sami tím, jak dalece se společností necháme strhnout a ovlivnit. Buďto chceme vždy na ostatní působit nejlépe, vynikat, mít úspěch, být něčím výrazní nebo výjimeční, nebo naopak nechceme být nijak odlišní a mezi ostatními se řadíme raději někam do pozadí. Srovnáváme se s ostatními kolem sebe a tím si určujeme své místo ve společnosti. Důležité také je, že se nesrovnáváme „…s úplně jinými lidmi, ale s těmi, které považujeme za sobě podobné nebo v nichž vidíme zosobnění cílů, kterých bychom chtěli dosáhnout.“1 Jak nás okolí vnímá, také určuje výši našeho sebevědomí a sebeúcty. Mezilidské vztahy jsou častým tématem autorů umělecké literatury každého období. V této bakalářské práci se budeme věnovat ruskému období druhé poloviny 19. století. Zaměříme se na jednu z nejvýraznějších ikon ruské literatury, Fjodora Michajloviče Dostojevského, a jeho realistický román Idiot. Hlavní hrdina románu a vztahy jeho okolí k němu budou ústředním tématem této bakalářské práce. Při čtení románu Idiot si stále klademe otázku, je-li kníže Myškin skutečně idiot nebo z něj idiota dělají právě ti, se kterými se stýká. Cílem této práce tedy bude najít odpověď na tuto otázku. Pomocí analýzy vztahů knížete Myškina a ostatních postav z jeho okolí se pokusíme zjistit, proč byl v některých situacích společností chápán zcela opačně nebo jinak a také budeme hledat důvody tohoto chápání. Popíšeme perspektivy na určité situace jak z pohledu knížete Myškina, tak z pohledu jeho okolí, odůvodníme jejich vzájemné postoje na základě citací a vědomostí načerpaných od autorů knih sekundární literatury. Podle zjištěných poznatků si odpovíme, zdali jej konkrétní postavy z románu za idiota pokládají či nikoli a proč. 1 Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Praha 2003, s. 21. 6 Důvod zvolení tématu „Pojetí hlavního hrdiny ze strany společnosti v románu Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského“ je ten, že Dostojevskij se ve své tvorbě věnoval mimo jiné právě mezilidským vztahům. Dokázal se dostat do jejich největší hloubky, stejně jako se dostával do největší hloubky nitra svých literárních postav. N. A. Berďajev popisuje Dostojevského pojímání mezilidských vztahů takto: „Lidé jsou propojeni nejen vztahy a pouty, jež jsou vidět na denním světle vědomí. Jsou ještě tajemnější vztahy a pouta a ta se ztrácejí v hloubi podvědomého života. Do vztahů lidí tohoto světa u Dostojevského zasahuje vždy jiný svět. Tajemná vazba spojuje Myškina s Nastasjou Filippovnou a s Rogožinem. […] Všichni jsou u Dostojevského vzájemné spoutáni jakýmisi neobvyklými pouty. Není u něj náhodných setkání a náhodných vztahů. […] Všechna setkání jsou jakoby ne odtud a mají osudový význam.“2 Každý člověk, se kterým se v životě setkáme, ovlivňuje naši další existenci, ať pozitivně nebo negativně. Dostojevskij ukazuje, kam se člověk díky působení a vlivu společnosti může dostat. Primárním zdrojem pro tuto analýzu bude román Idiot v originále i v českém překladu. Dále se při rozboru budeme opírat o názory autorů sekundární literatury, předně F. Kautmana, V. V. Jermilova, A. P. Belika a M. M. Bachtina, jejichž díla se věnují dalšímu rozšíření znalostí o Dostojevského díle, myšlení a hlubšímu porozumění postav Dostojevského románů. Práce je rozčleněna do několika částí. V první části stručně popíšeme některé stěžejní momenty vývoje ruské literatury a ruského románu ve druhé polovině 19. století. Druhá část se věnuje Dostojevskému a jeho tvorbě. Mezi jeho díly se nejvíce zaměříme na smysl románu Idiot a v krátkosti jej popíšeme. Ve třetí části se zaměříme na společnost v románu a některé její charakterové znaky. Předvedeme si, jak důležitou roli hrají v životě této společnosti peníze a moc a čeho s nimi lze dosáhnout. Dalšími tématy této části budou lidská přetvářka a lež. Stejně jako moc a peníze jsou tyto dvě neoddělitelnou součástí každodenního společenského bytí a také si ukážeme, jak jsou ve společnosti přijímány. Čtvrtá část se věnuje hlavnímu hrdinovi, knížeti Myškinu, a jeho pojímání sebe sama. Sebepojetí knížete Myškina je z hlavní části založeno na tom, jak jej hodnotí jeho okolí a jaký to má na něj vliv. V další části naší práce se dostáváme ke slovu „idiot“ a jeho různým podobám nebo významům. Popisem a citováním některých postav ve vybraných situacích, kde je doslova užito slovo „idiot“ ukážeme, jaký 2 Berďajev, N. A.: Dostojevského pojetí světa. Praha 2000, s. 20. 7 význam v danou chvíli toto slovo má, za jakých okolností je proneseno a které osoby jej nejčastěji užívají a jak o knížeti smýšlí. V další části práce jsou vybrány důležité situace, ve kterých se kníže se svým okolím dostává do nedorozumění kvůli svému upřímnému jednání nebo vyřčené pravdě. Součástí této kapitoly bude analýza vztahu knížete Myškina a Rogožina, protože vztah těchto dvou postav se o trochu liší oproti ostatním vztahům Myškina s okolím. Nakonec se ještě v malé kapitole krátce zaměříme na několik momentů, kdy byl kníže některými lidmi řádně uznán, pochválen nebo oceněn jako „Člověk“, ale jak se poté ukáže, ani to nakonec nevyvrátí jeho osud. V závěru naší práce shrnujeme poznatky o tom, jak hluboce působí na knížete Myškina jeho okolí a jaký to na něj má dopad. Zjišťujeme, že zásluhou svého okolí kníže Myškin nadobro ztrácí rozum a není již cesty zpět. 8 2. Ruská literatura druhé poloviny 19. století Druhá polovina 19. století znamenala pro Rusko několik zásadních změn ve vývoji literatury – směr „naturální škola“, období cenzurního teroru „sedmi hubených let“, ideové proudy slavjanofilů a zapadniků, noví autoři nešlechtického původu a demokratizace prózy, obnovení zájmu o poezii a drama, období tzv. „zlatého věku“ a především objevení mnoha významných spisovatelů. „Ruská literatura druhé poloviny 19. století zůstává skutečně jevem, který nemá v světě obdoby. Nikde se neobjevilo v krátké době padesáti let tak početné souhvězdí prvotřídních umělců slova. Jména Turgeněv, Gončarov, Gercen, Tolstoj, Dostojevskij, Čechov, Bunin a Gorkij jsou jen nejvyššími vrcholky všemi kritiky jednohlasně uznávaného výkvětu světové literatury.“3 K období „sedmi hubených let“ se připisují léta 1848 – 1855. Po tuto dobu vládla veškerému ruskému tisku velice tvrdá cenzura. „Bylo to období cenzurního teroru, kdy i liberální publicisté byli policejně sledováni a kdy nejlepší časopisy, aby unikly zastavení, tiskly převážné zábavnou beletrii bez hlubší společenské a umělecké problematiky.“4 Příčina této cenzury ovšem měla i neměla původ uvnitř státu; vývoj ruské literatury byl ruskými absolutisty přísně omezen ze strachu z tehdejšího evropského revolučního hnutí. „Naturální (přirozená) škola“ byla hlavním směrem ruské literatury od 40. let. Tematicky a žánrově se zaměřovala na tzv. fyziologickou črtu z lidového prostředí. „Autoři vycházeli z autentických faktů a reálných prototypů.“5 Námětem pro tvorbu byla dramata ze života prostého lidu (úředníků, řemeslníků, sluhů či prostitutek), na druhou stranu ale nezůstávalo opomenuto ani kritické zobrazení života byrokracie. Spisovatelé tvořili realistické novely a povídky, z nichž vyvrcholením jsou Turgeněvovy Lovcovy zápisky. Hlavními představiteli naturální školy byli Bělinsij a Někrasov Spor slavjanofilů a zapadniků zaplňuje v tomto období nemalou část dějin ruské literatury. Již z názvů slavjanofilství a zapadnictví vyplývá, čím se tyto ideové proudy zabývaly, jakou otázku řešily: „Je dějinná cesta Ruska stejná jak v západní Evropě, tj. obecně lidský pokrok a obecně lidská civilizace, a Rusko je zvláštní jenom svou 3 Parolek, R., Honzík, J.: Ruská klasická literatura. Praha 1977, s. 205. 4 Parolek, R., Honzík, J.: Ruská klasická literatura. Praha 1977, s. 203. 5 Parolek, R., Honzík, J.: Ruská klasická literatura. Praha 1977, s. 209. 9 zaostalostí, nebo jde Rusko po své vlastní cestě a jeho civilizace je zcela jiného druhu? […] Spor slavjanofilů a zapadniků byl sporem o osud Ruska a jeho poslání ve světě.“6 Odpovědi a řešení obou stran byly zcela odlišné, podstata a důvod zadávání si této otázky byla stejná. „Jedni i druzí milovali svobodu. Jedni i druzí milovali Rusko, slavjanofilové jako matku a zapadnici jako dítě.“7 Příslušníci obou směrů tedy milovali svoji vlast, chtěli, aby vzkvétala, podle každého z nich ovšem opačným směrem. Slavjanofilové, v čele s Chomjakovem a Kirejevským, shledávali osud Ruska v zachování národních tradic a odmítali vliv, přicházející ze západní části Evropy v rozvoji a modernizaci. Zapadnici, v popředí s Bělinským, Gercenem a Turgeněvem, zastávali naprosto opačný názor. V 50. a 60. létech proměňovala a posilovala ruskou prózu tvorba spisovatelů nešlechtického původu. Přísná cenzura povolila a tak dala mladým spisovatelům (Černyševskij, Dobroljubov aj.) příležitost se projevit. Žánry přirozené školy – kritická črta, sociální román, občanská poezie a publicistika se opět dostali do popředí, a jiné, např. politická satira, groteska nebo esteticko-psychologický román se rozvíjeli. V tomto období se také obnovil zájem o poezii a drama. Poezie té doby rozeznávala dvě básnické školy – občanskou, jejíž významní představitelé (Někrasov, Michajlov) byli „považováni za paralelu k nešlechtické próze,“8 a „ryzí“ – tvořena básníky (Ťutčev, Ščerbin), kteří byli „pozdními romantiky, tíhnoucími k liberálně šlechtické inteligenci.“9 Dramatický repertoár výrazně osvěžila tvorba A. Ostrovského, která tomuto žánru přinesla zcela nové náměty, a také tvorba A. Suchovo-Kobylina, postavena na filozofickém základě. Za vrcholné období „ruského realismu a prozaické tvorby, zejména románu, které zásadně ovlivnilo vývoj světové literatury,“10 se v ruské literatuře považuje období tzv. „zlatého věku“. Nejvýznamnějšími představiteli tohoto období byli Turgeněv, Gončarov, Tolstoj, Dostojevskij, Čechov aj. K tomuto výraznému vzestupu přispělo především to, že literatura v Rusku přestala zastávat užitečnou a veřejně prospěšnou funkci (politickou, humanitní, vědeckou), a zaměřovala se na sociální společnost, problematiku lidské morálky a snažila se proniknout do hloubky lidského nitra. 6 Berďajev, N. A.: Ruská idea. Praha 2003, s. 41. 7 Berďajev, N. A.: Ruská idea. Praha 2003, s. 40. 8 Parolek, R., Honzík, J.: Ruská klasická literatura. Praha 1977, s. 246. 9 Parolek, R., Honzík, J.: Ruská klasická literatura. Praha 1977, s. 246. 10 Kolektiv autorů pod vedením I. Pospíšila: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha 2001, s. 648. 10 2.1 Ruský román druhé poloviny 19. století V období „zlatého věku“, jak je již zmíněno, dosáhla ruská literatura svého vrcholu, román se stal hlavním žánrem, spisovatelé nadále tvořili svá díla v duchu „naturální školy“. „Zralý ruský román, jímž ruská literatura získala definitivě přívlastek světová, vznikal na žánrovém podloží skládanek fyziologických črt.“11 V průběhu druhé poloviny 19. století ruská próza stále setrvává v duchu realismu, ve kterém je na konci tohoto století znatelný průnik „tradičních realistických poetik ‚zlatého věku‘ a novodobých –ismů, zejména naturalismu, dekadence a symbolismu.“12 Žánr „román“ se postupně transformuje na různé typy; převažujícím se stává „sociálně psychologický román“ (dílo Turgeněva), dále se vytváří „epopejový román“, jehož příkladem je Tolstého Vojna a Mír. Dalším typem je tzv. „polyfonní (mnohohlasý) román“, „který již předjímá některé postupy moderního románu.“13 V duchu tohoto typu tvořil Dostojevskij. Dostojevského dílo je shledáváno „nejrozsáhlejším a nejreprezentativnějším souborem literárních textů,“14 vycházejících z naturální školy; přineslo ruskému románu pohled na realitu, ze všech jejích pozitivních i negativních stran. Nejčastěji psal romány psychologické, některé byly označovány za filosofické, ba dokonce kosmické díky tomu, že dokázal precizně popsat a vylíčit různé lidské fyzické i psychické stavy. „Hlubokým viděním lidského vědomí a podvědomí a pragmatismu a morálky anticipoval vývoj moderní a v něčem postmoderní literatury 20. století.“15 11 Pospíšil, I.: Ruský román, Nástin utváření žánru do konce 19. století. Brno 1998, s. 69. 12 Kolektiv autorů pod vedením I. Pospíšila: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha 2001, s. 37. 13 Pospíšil, I.: Ruský román, Nástin utváření žánru do konce 19. století. Brno 1998, s. 8. 14 Pospíšil, I.: Ruský román, Nástin utváření žánru do konce 19. století. Brno 1998, s. 69. 15 Kolektiv autorů pod vedením I. Pospíšila: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha 2001, s. 191. 11 3. Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821-1881) Dostojevského dílo je obrazem jeho životní cesty, poznatků, zkušeností. Je jedním z vrcholných představitelů ruského realismu; vytvořil tzv. „polyfonní román“, o němž ruský literární vědec M. M. Bachtin napsal: „Mnohost samostatných a navzájem nesplývajících hlasů a vědomí, opravdová polyfonie plnocenných hlasů,“16 tedy román, jehož příběh je vyprávěn ne jedním, ale více vypravěči, kde každá postava žije svůj vlastní život, na autorovi nezávislý. Do každé ze svých postav vkládá autor kus sebe a svých přesvědčení, až se může zdát, že si sám sobě odporuje. Ve svých dílech se Dostojevskij převážně věnoval tématům z oblasti lidské psychologie, filosofie, líčil „tragický osud člověka“17 a snažil se dostat do nejskrytějších míst lidské duše. Vývoj jeho díla je spojen s životními etapami, podle kterých lze Dostojevského tvorbu rozčlenit na několik období. Ve 40. – 60. létech tvoří v duchu naturální školy; postupně vycházejí romány Chudí lidé (?????? ????, 1846), Dvojník (???????, 1846), Bílé noci (????? ????,1848), Nětočka Nězvanovová (??????? ?????????, 1849). V letech 1849-1859 přichází zásadní změna ve vývoji jeho tvorby v podobě zatčení za členství v kroužku petraševců, který byl považován za „nebezpečné ohnisko budoucí revoluce“18, rozsudek trestu smrti, který byl v poslední chvíli před popravou změněn na pobyt v káznici a následné vyhnanství na Sibiř. Nabyté zkušenosti a zážitky z vězení líčí v autobiografickém románu Zápisky z mrtvého domu (??????? ?? ???????? ????, 1860). Mezilidskými vztahy se zabývá v románu Uražení a ponížení (????????? ? ????????????, 1861). Novela Zápisky z podzemí (??????? ?? ????????, 1864) nás uvádí do spisovatelova nejplodnějšího „zralého“19 období, kde se Dostojevskij „vrhá do hlubin lidské psychiky.“20 Následně vydává nejvýznamnější díla své tvorby – Zločin a trest (???????????? ? ?????????, 1866), Idiot (?????, 1868), Běsi (????, 1871), Výrostek (????????? 1875). Svoji tvorbu završuje trojdílným románem Bratři Karamazovi (?????? ??????????, 1879). 16 Bachtin, M. M.: Dostojevskij, umělec: k poetice prózy. Praha 1971, s. 11. 17 Berďajev, N. A.: Dostojevského pojetí světa. Praha 2000, s. 73. 18 Parolek, R.: F. M. Dostojevskij. Praha 1963, s. 34. 19 Pospíšil, I.: Ruský román, Nástin utváření žánru do konce 19. století. Brno 1998, s. 90. 20 Kolektiv autorů pod vedením I. Pospíšila: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha 2001, s. 190. 12 V románu Idiot, po vzoru Cervantesova Dona Quijota, zobrazuje Dostojevskij kladného, „dokonale krásného člověka“21, který je vystaven běžnému životu a jeho každodenním nástrahám. Na rozdíl od vždy nalomených, rozdvojených nebo rozpolcených osobností hrdinů Dostojevského, hlavní postava knížete Myškina „…nezná boj rozumu a citu, ,dobra‘ a ,zla‘ ve své duši [...] jsou mu cizí jakékoliv projevy egoismu [...] a jestliže se mýlí, pak jen v tom smyslu, že vidí lidi lepší, než jsou.“22 Přichází do společnosti „petrohradské smetánky“ i obyčejných lidí, poznává jejich život a snaží se stát jejich součástí. Svým upřímným a dobrosrdečným jednáním ovšem neuspěje ve světě, zkaženém penězi a touze po moci, a nakonec je tímto světem odsouzen k rozsudku podobnému smrti – trvalé ztrátě zdravého rozumu. Vedle tragického osudu hlavního hrdiny se odehrává neméně tragický osud jedné ze dvou hlavních ženských postav, Nastasji Filippovny, která je podobným způsobem společností odsouzena ke ztrátě života. Tak jako kníže Myškin trpí ve zkažené společnosti za svoji čistotu a dobrotu srdce, Nastasja Filippovna trpí za svoji krásu, kterou V. V. Jermilov nazval a popsal slovy „nesnesitelná krása. Je to krása, která trpí, trpí za samu sebe, krása, která je v tomto světě rozpínána na kříž.“23 Tato skutečnost vyvrací Myškinovu ideu, že Krása spasí svět! Některé postavy v Idiotovi jsou svým charakterem podobné jiným postavám románů Dostojevského. Například hlavní postava knížete Myškina je často připodobňována postavě Aljoši z Bratrů Karamazovových. Tyto postavy se sobě podobají upřímným jednáním, nejčistšími úmysly a vírou, že pravda vítězí. O lidech kolem sebe smýšlejí v tom nejlepším světle a veškeré záporné lidské vlastnosti jsou jim cizí. Ippolit z románu Idiot je srovnáván nebo připodobňován hlavní postavě Zápisků z podzemí. Oba jsou neúspěšní, nenávidí lidi kolem sebe, libují si ve vlastní lítosti a protestují proti zákonům společnosti. Jako do jiných děl, vložil Dostojevskij své zážitky a životní zkušenosti i do Idiota. Hlavního hrdinu obdařil nemocí, kterou sám trpěl – epilepsií. Ta se mimo jiné vyskytovala i u jiných postav Dostojevského tvorby. V několika scénách jsou v románě popsány a vyjádřeny pocity nemocného těsně před záchvatem i samotný záchvat: „Pocit života a vědomí vlastní existence se v těchto krátkých záblescích zdesateronásobovaly […] veškeré vzrušení, pohyby, neklid jako by se rázem upokojily a ztišily ve 21 Parolek, R., Honzík, J.: Ruská klasická literatura. Praha 1977, s. 394. 22 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 183. 23 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 187. 13 svrchovaném klidu, plném jasné, harmonické pohody a naděje, plném rozumného smyslu a poznání nejhlubší příčiny. Tyto okamžiky […] byly však jen předtuchou oné poslední vteřiny, […] kterou naráz počínal záchvat. Ta vteřina byla ovšem nesnesitelná“24. Ústy knížete Myškina popisuje „pocity a myšlenky, které prolétly hlavou jeho přítele v okamžiku, když stál jako odsouzený k smrti před popravčí četou,“25 kdy si v poslední chvilce uvědomoval, jak nakládal se svým životem, jak vysokou hodnotu teď pro něj znamenal čas: „Každou minutu bych proměnil ve věčnost, nic bych nepropásl, každý okamžik bych na vážkách odvažoval, ani chviličku bych nepromarnil.“26 Podobných příkladů bychom v románu našli několik. Mezi jinými Dostojevského díly se Idiot řadí mezi veselejší, snáze pochopitelné, jeho celkové vyznění „je kladné a vyvolává vřelé sympatie demokratického čtenáře.“27 24 Dostojevskij, F. M.: Idiot. Praha 1971, s. 231. 25 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 180. 26 Dostojevskij, F. M.: Idiot. Praha 1971, s. 65. 27 Parolek, R.: F. M. Dostojevskij. Praha 1963, s. 58. 14 4. Charakterové vlastnosti společnosti v románu V románu Idiot vystupuje mnoho různých charakterů lidí. Mají hodně společných charakterových vlastností, tužeb a cílů. Kníže Myškin proniká do jejich životů, poznává a setkává se s lidmi „…honícími se za bludičkami kariéry a bohatství, vybíjejícími svůj život ve spekulacích, intrikách, dobrodružstvích, smyslnosti nebo nihilistické vzpouře.“28 Protipólem takovéto společnosti je kníže Myškin, který je „vtělením duševního zdraví“29 a „kontrastuje s duševní rozervaností ostatních, […] tito lidé zápasí se světem přetvářky a společen. konvencí vlastní přetvářkou, touží po lásce a porozumění druhých, nedovedou se jim však přiblížit.“30 Jsou nedůvěřiví a neupřímní, nešťastní. Lhaní se ve společnosti stává všeobecným pravidlem. „Kdo tuto zásadu nedodrží, hrubě naruší společenskou etiketu a dokonce i společenský řád,“31 čehož se soustavně dopouští kníže Myškin. Kromě vypočítavosti a pokrytectví panuje ve společnosti také určitý strach z pravdy, protože „…pravda může být odporná, nemilosrdná, krutá, surová.“32 Lidé se proto raději uchylují ke konejšivé lži, než aby čelili tvrdé, reálné skutečnosti. Proti těmto „přijatým zásadám“ společnosti vystupuje skupina nihilistů, kteří jsou v románu vylíčeni jako „lidé zlí, domýšliví, nervózní a nešťastní.“33 Ve všem, co dělají, jsou neúspěšní, ale věří, že vzpourou můžou převrátit svět, ve kterém platí boží zákony. Ippolit Těrenťjev se dokonce pokusí za účelem změny těchto zákonů o sebevraždu, ale i ta končí fiaskem. Navzdory všemu vystupuje v románu i několik milých lidí, jako je například Lizaveta Prokofjevna – člověk s dětskou duší a laskavým srdcem. Ve svém jednání se řídí především citem matky, láskyplně se stará o své nejbližší. Lizaveta Prokofjevna jako jedna z mála postav románu říká pravdu, jedná nezištně, někdy má však trochu unáhlené úsudky. Kolja Ivolgin zastává v románu především roli poslíčka při předávání různých vzkazů mezi ostatními postavami. Je to ovšem ještě dítě, tudíž se společenského dění příliš neúčastní. Milá a přívětivá je také Věra Lebeděvová, která tiše a tajně miluje knížete a láskyplně o něj pečuje. 28 Parolek, R., Honzík, J.: Ruská klasická literatura. Praha 1977, s. 395. 29 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 183. 30 Kolektiv autorů za vedení V. Macury: Slovník světových literárních děl 1/A-L. Praha 1989, s. 221. 31 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 202. 32 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 202. 33 Parolek, R.: F. M. Dostojevskij. Praha 1963, s. 55. 15 4.1 Peníze a moc Peníze a moc tvoří důležitou součást touhy lidí všech společenských vrstev. Na začátku všeho je egoismus, na to dále navazuje podlost, sobectví, hrabivost; a ze všeho nakonec plyne duševní nemoc: „…všichni jsou nemocni egoismem, mrzkou touhu po penězích, topí se v špíně tohoto světa.“34 V románu je velké množství postav a ještě větší množství děje, spojeného s penězi. Příkladem je „hluboký ,osvícený‘ egoista“35 Afanasij Ivanovič Tockij, ztělesnění člověka, který již penězi a mocí vládne – „…elegantní pán, milovník a jemný znatel všeho krásného, gentleman dokonalých způsobů a vtělení slušnosti.“36 Svoji ctihodnou pověst by nenechal nikým pošpinit, a pokud by k tomu mělo dojít, jeho penze mu pomohou získat svoji čest zpátky. Jeho „nejdůležitější starostí“ je Nastasja Filippovna „…? ??? ??????????? ? ????? ????????? ??????? ???? ???????.“37 Za její ruku a klid své duše nabídne Gavrilovi Ardalionoviči sedmdesát pět tisíc rublů. Gavrila Ardalionovič Ivolgin velkým množstvím finančních prostředků nedisponuje, představují ovšem jediný objekt jeho touhy: „…? ????? ????. ????? ??????, ??????, ? ???? ??????? ? ?????? ??????? ????????????. ?????? ??? ????? ?????? ? ???????????, ??? ??? ???? ??????? ????. ? ????? ?????? ?? ???????? ????.“38 Pro pár rublů je schopen plazit se po zemi; věří, že je možné všechno prodat i koupit za peníze. Kvůli penězům je ponížen nejdříve Rogožinem, který od něj kupuje Nastasju Filippovnu, poté samotnou Nastasjou Filippovnou, když před ním vhodí do hořícího krbu balík se sto tisíci rubly a navrhuje Gavrilovi, že pokud je vytáhne, budou jeho. Kupec Rogožin není ani tolik ovládán mocí peněz, jako chorobnou vášní k Nastasje Filippovně. Je schopen si koupit všechny a všechno a peníze zde hrají pouze roli prostředků, jak dosáhnout objektu své touhy. Pro Rogožina nemají skutečnou hodnotu peníze, ale Nastasja Filippovna. Urážce a ponížení kvůli penězům se nevyhne ani ve společnosti oblíbený Jevgenij Pavlovič, když jej Nastasja Filippovna obviní, že okradl svého strýce a že možná má vinu i na jeho náhlé smrti. Za to, že si Nastasja Filippovna dovolí Jevgenije 34 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 183. 35 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 191. 36 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 190. 37 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 132. 38 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 149. 16 Pavloviče obvinit z tak ostudného činu, ji všemu přihlížející rozhořčený důstojník, bývalý důvěrník Jevgenie Pavloviče, hrubě urazí. Nejhorší na tomto všem je, „že důstojník znal tajemství Jevgenije Pavloviče, a tudíž znal i to, že skandální slova Nastasji Filippovny, určená jeho příteli, jsou pravdivá.“39 4.2 Lež a přetvářka Za největší lháře jsou v románu pokládáni například Afanasij Ivanovič Tockij, generál Jepančin, generál Ivolgin nebo úředník Lebeděv. Lhaní se stává rutinou i ve „hrách na pravdu“. K jedné takové hře dojde na oslavě narozenin Nastasji Filippovny, a spočívá v tom, že každý o sobě musí říct věc, kterou ve svém životě pokládá za nejšpatnější ze všech. Jediný Ferdyščenko dodrží pravidla a vypráví, jak okradl služebnou. Po něm se ale spustí lavina „špatných činů“ generála Jepančina a Tockého. Generál Jepančin vykládá příběh, kde je jeho jeden špatný čin přehlušen nejušlechtilejším skutkem a Tockij popisuje jednu ze svých milých, nevinných, mládeneckých historek. Pokrytecky se tak vyhýbá všem špatnostem, kterých se dopustil na Nastasje Filippovně. Zcela jiným lhářem je generál Ivolgin. Ten však lže nezištně, vymýšlí si různé historky a zážitky ze svého života, nikomu kromě sebe tím neubližuje ani nikoho neuráží. Generál Ivolgin a úředník Lebeděv jsou postavy, které „…lžou, aby pobavily své okolí, vyznamenaly se v něm, zvýšily svou důstojnost (i když ji tím naopak zpravidla snižují).“40 Lebeděv, „…v němž je všechno zpřeházené a pomíchané – dobré i zlé,…“41 se někdy do své lži natolik vžije, že je nakonec schopen tomu všemu sám uvěřit. Aglaja Ivanovna také neustále lže, hlavně ve věcech vztahu ke knížeti. V mnoha případech mu říká naprostý opak, než si myslí. Než aby mu vyznala lásku, raději ho hluboce poníží nebo se mu vysměje. Když se má o svých citech ke knížeti vyjádřit před ostatními, zbaběle vše zapře. „…??? ??, ????? ????, ?????? ?????... ???????? ?????????.. – ??-??-??! ??????? ?? ????... ?????? ???????? ????????, ??????? ?? ????! – ????? ???????? ?????...“42 39 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 211. 40 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 200. 41 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 204. 42 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 557. 17 5. Sebepojetí hlavního hrdiny Slovo sebepojetí znamená „…souhrn představ a hodnotících soudů, které člověk o sobě chová.“43 Lze to tedy vysvětlit jako uvědomění si sebe sama, vytvoření si postoje k sobě samému a podle toho mít od sebe určitá očekávání. Sami sebe hodnotíme podle toho, jak zapadáme a jak jsme hodnoceni okolím. Ze sebepojetí vychází sebeúcta, která je jeho „hodnotící složkou“44 a mnohé o člověku jeho okolí napoví. Kníže Myškin ve svém jednání a rozhodování spoléhá na své city, řídí se jimi. Hlas rozumu se u něj takřka nevyskytuje. Má dary jasnozřivosti a empatie, soucit je pro něj dokonce „?????????? ?, ????? ????, ???????????? ????? ????? ????????????.“45 S nejčistšími úmysly přichází všem pomoci, považuje se za dobrého člověka a toto chce předávat svému okolí. Veškeré jeho jednání, a z toho plynoucí důsledky, je však okolím přijímáno vždy v souvislosti s jeho nemocí. Od samého začátku příběhu se v otázce své nemoci – idiotismu kníže Myškin prezentuje různě. V jednom případě o sobě prohlašuje, že je vyléčený, v druhém případě, že je nemocný. Příkladem je scéna, kdy si kníže prohlíží portrét Nastasji Fillipovny v kanceláři generála Jepančina a Gavrila Ardalionovič jej při tom pozoruje. Na Gaňovu otázku, zda by se oženil s takovou ženou, kníže pohotově odpovídá: „? ?? ???? ???????? ?? ?? ???, ? ????????.“46 Později při hádce s Gavrilou Ardalionovičem během cesty do jeho domu se na knížete Gaňa neprávem osočí a nařkne jej idiotem, kníže se brání: „…? ?????? ????????????? ??? ??? ????????, ??? ? ? ????? ???? ??? ????? ?????; ?? ?????? ? ????? ??? ??????????, ? ?????? ??? ????????? ?????????, ????? ???? ???????? ??????? ? ?????.“47 V rozhovoru s Lizavetou Prokofjevnou se omlouvá: „? ??? ???????? ?????? ???? ????? […] ??????? ?? ??? ?? ???????? ? ??????...“48 Ze strany okolí slyší kníže mnoho urážek a narážek na svůj zdravotní stav. Chce být jako ostatní, chce být zdráv, ale okolí jej ve všem, co dělá, považuje za nemocného. Podobnými výroky, jako při omluvě Lizavetě Prokofjevně, kdy jim kníže svoji nemoc potvrzuje, jej společnost postupně v idiota obrací, což si začíná uvědomovat i sám kníže. Jestliže kníže původně přijel do 43 Blatný, M., a kolektiv: Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha 2010, s. 107. 44 Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Praha 2003, s. 23. 45 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 123. 46 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 57. 47 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 111. 48 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 377. 18 Petrohradu s pojímáním sebe sama jako zdravým člověkem, jeho okolí zařizuje, aby se toto pojetí změnilo. Toto rozdvojené pojetí své choroby úzce souvisí s tím, že se Dostojevského hrdinové „nikdy plně neshodují sami se sebou.“49 Objevuje se u nich jakási rozporuplnost ve svém jednání a v sobě samém; tedy stav, kdy hrdinovo tvrzení nebo skutek odporuje jeho ideje nebo myšlení. F. Kautman o tomto stavu píše: „Výrazně se tato vnitřní labilita projevuje v rozporu mezi vnějším gestem a slovem, zejména pak mezi úmyslem a skutkem, který bezprostředně následuje.“50 Kníže Myškin si v románu stěžuje: „? ???? ??? ????? ??????????, ??????? ???? ???; ? ???? ????? ??????, ? ?? ??????????????? ?????, ? ??? ???????? ??? ???? ??????.“51 V tomto případě to lze vysvětlit jako příznak nebo pozůstatek jeho duševní choroby. U knížete Myškina bychom těžko hledali jakékoli známky sebevědomí. Opět v důsledku své choroby se kníže neustále přede všemi podceňuje, ponižuje. Dostává-li kníže od lidí jakékoli omluvy, kategoricky je odmítá. Důvod odmítnutí není ten, že omluvu nepřijímá, ale sám sebe nepovažuje hodného omluvy: „?? ????? ???? ??????????, ??? ?? ?????????, ???? ? ???? ??????? ????????.“52 U knížete Myškina se nesetkáme ani s jedním slovem, které by se jen blížilo sebechvále. Je skromný ve všech ohledech, není ani schopen přijmout pochvalu od někoho druhého ze stejného důvodu, jako omluvu. Ve věci lásky o sobě Myškin tvrdí, že ženy prakticky nezná. I v tomto ohledu nacházíme téma rozdvojenosti a to v podobě rozdvojené lásky. Kníže Myškin miluje dvě ženy – Aglaju tím způsobem, že by se chtěl stát jejím rytířem; a Nastasju Filippovnu miluje „lítostivě a soucitně.“53 Obě tyto ženy zároveň milují jeho. Na rozdíl od Aglaje, Nastasja Filippovna knížeti nejednou lásku upřímně vyzná. Kníže si ale ve své podstatě její lásku nikdy nepřipustí. Nepřipouští si možnost, že by jej mohla milovat nějaká žena, že je hoden lásky ze strany něžného pohlaví. Raději před sebou i před okolím Nastasju Filippovnu označí za šílenou a trpící. Nikdy si její lásku nepřizná. Na to, že by jej mohla milovat Aglaja, má kníže svoje přesvědčení jako i v jiných případech – „není hoden.“ 49 Bachtin, M. M.: Dostojevskij, umělec: k poetice prózy. Praha 1971, s. 82. 50 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 24. 51 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 377. 52 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 559. 53 Berďajev, N. A.: Dostojevského pojetí světa. Praha 2000, s. 77. 19 Toto přesvědčení se paradoxně naprosto rozchází s jeho darem jasnozřivosti. Kníže Myškin dokáže precizně odhadnout charaktery lidí a skrz na skrz je prohlédnout. On jediný ví, že Nastasja Filippovna je dobrý člověk, ale ve špatné společnosti. Nastasja Filippovna se tedy této společnosti staví na odpor a popuzuje proti sobě úplně všechny. Kníže ji však svým slovem dokáže přimět, aby ukázala svoji pravou tvář: „? ???? ? ? ????? ???? ?? ?????, ?? ??????.“54 Kníže Myškin si ani v nejmenším neuvědomuje, jak velkou moc nad lidmi má. Nutí je projevit se, jací ve skutečnosti jsou. Dokáže je přimět ukázat svoji dobrou stránku, kterou oni záměrně skrývají. Myškin však ve všech vidí to dobré a nechápe, proč konají věci, které se s jejich povahou úplně rozcházejí. V tomto neuvědomování si svého mocného slova tkví síla, s jakou dokáže lidi kolem sebe ovládat. Nejen dobré věci ale kníže o lidech odhadne. Některé myšlenky jsou plné podezření a špatných předpokladů, těch se potom kníže Myškin bojí. Příkladem je, když má pocit, že je pronásledován Rogožinem, který ho chce zabít. Ze všeho se cítí zmatený, nakonec se ukáže, že jeho domněnky byly správné. Kníže Myškin vyniká mnohými schopnostmi, které si ve své čistotě mysli a srdce vůbec neuvědomuje a jestli ano, pak si myslí, že jimi ubližuje. Tuto zpětnou vazbu mu totiž vrací jeho okolí, proto se neustále podceňuje a před druhými ponižuje. Jak by se kníže pojímal, kdyby od samého začátku od okolí slyšel to, co od Aglaji pouze jednou jedinkrát? „?? ??????? ????, ??????????? ????, ????? ????, ?????? ????, ????? ????!“55 54 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 142. 55 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 378. 20 6. Idiot, idiotismus, „idiotství“ Slovo idiot je ve svém původním významu označení mentálně retardovaného člověka: „postižení jedinci jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům nebo instrukcím, nebo jim vyhovět. […] Mají nepatrnou či žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby a vyžadují stálou pomoc a stálý dohled.“56 Časem se toto slovo začalo užívat jako nadávka. V průběhu románu je hlavní hrdina nejednou nazván idiotem, někdy je z idiotismu dokonce i nařčen. Není divu, když při představování sebe okolí nezapomíná zmínit, že se léčil v ústavu ve Švýcarsku a v jakém zdravotním stavu se nacházel. Při představování generálovi Jepančinovi o sobě mimo jiné vypravuje, že „…?????? ???????? ??? ??????? ??????? ?? ???? ?????? ?????? (????? ??? ? ??????: ??????).“57 Také si uvědomuje, že na lidi jako idiot někdy působí, ačkoli nechápe proč: „???? ???? ?? ?????? ??????? ??? ??????-??, ? ????????????? ??? ??? ????? ?????-??, ??? ????? ? ????? ??? ?? ??????; ?? ????? ?? ? ????? ??????, ????? ? ??? ???????, ??? ???? ??????? ?? ??????? ? ????? ? ?????: «??? ???? ??????? ?? ??????, ? ? ???-???? ?????, ? ??? ? ?? ????????????»...“58 Snaží se před společností ospravedlnit a vysvětlit, že už je dávno zdráv, ale nevědomky tímto v očích druhých vyvolává pravý opak. Řekne-li o sobě někdo, že se léčil z idiotismu, podepíše si tím ortel, že jej za nevyléčeného budou považovat i nadále. Společnost kolem knížete žije ve světě přetvářky a lží, ve světě, který se považuje za „normální“; jenomže právě tento „normální“ svět, který Myškina obklopuje, „…??????? ? ?????????? ??? ? «??????».“59 Nejčastěji je kníže nazýván idiotem z důvodu, že „…neříká po celou dobu […] nic jiného než pravdu, nebo to, o čem je přesvědčen, že je pravdivé.“60 Kníže Myškin je upřímný vždy, protože ani neví, co je nepravda, natož lhaní. „Pro svou bezelstnost a idealismus působí dojmem směšného podivína, ,idiota‘, nepřizpůsobeného reálnému životu a jeho normám.“61 Popudí proti sobě řadu lidí. Jiní jej nechápou – vždy je jednodušší někoho předem odsoudit, než se pokusit jej pochopit. Někteří lidé kolem něj mu navíc závidí, chtěli by 56 Psychiatrické centrum Praha: Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize: duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. Praha 1994, s. 201. 57 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 48. 58 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 98. 59 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 137. 60 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 196. 61 Slovník světových literárních děl 1/A-L. Kolektiv autorů za vedení V. Macury. Praha 1989, s. 221. 21 se mu vyrovnat, chtěli by umět jednat přirozeně jako Myškin, ale nedokážou to. Proto se mu raději vysmívají a zakrývají tak nespokojenost sami se sebou. Někteří jej začínají i nenávidět. 6.1 Lizaveta Prokofjevna Jepančinová Jak velké a nemilé překvapení pro Lizavetu Prokofjevnu je, když se dozví, „…??? ???? ????????? ? ???? ????? ??????, ? ??????? ??? ??? ???-?? ???????, ?? ?????? ??? ?????? ?????.“62 Navzdory nepříznivé zvěsti jej uvede k sobě, usadí ke stolu, nechá promluvit, nakrmí a při tom všem pronikavě zkoumá. Kníže se projevuje jako vzdělaný, slušně vychovaný člověk. Prvotní špatný dojem a odstup generálové vystřídá zájem o další setkání. Při loučení knížete vyzývá, aby ji navštěvoval častěji, a klade mu na srdce, že ho osud do Petrohradu přivedl právě kvůli ní. K tomuto přesvědčení Lizaveta Prokofjevna dochází, když kníže přesně uhádne její povahu – povahu dítěte, která se navíc shoduje s tou jeho. Díky tomuto Lizaveta Prokofjevna zjišťuje, že má kníže čistý a správný úsudek, je obdařen „obdivuhodným darem jasnozřivosti“63. Začne mu důvěřovat a zamiluje si jej. Mnohem později dojde k události s hanebným článkem a nedorozuměním, kde skupina mladých studentů-nihilistů „…se snaží vydírat knížete Myškina jako představitele degenerované aristokracie ve prospěch jistého Burdovského, domnělého nevlastního syna Pavliščeva, jehož jmění Myškin zdědil.“64 Lizaveta Prokofjevna se na jednoho ze skupiny mladých nihilistů oboří a přímo před knížetem prohlásí: „? ????? ???? ? ?? ?????, ??? ???? ????? ?????? ?? ? ??? ????? ????????? ???? ?????? ? ???????? ?? ??????????!“65 V tuto chvíli jej takto odsuzuje, protože ji kníže zklamal a urazil, když ji a její rodinu ponížil tím, že museli být přítomni celé té trapné; a především kvůli tomu, jak se sebou kníže nechává nakládat. Je idiotem proto, že se opět snaží všechny přede všemi omlouvat, vše urovnat, všechny usmířit: „Kníže Myškin je všeobecný smiřovatel. Je nositelem myšlenky spojení všech ,stavů‘, všech nepřátelských skupin…“66 62 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 72. 63 Berďajev, N. A.: Dostojevského pojetí světa. Praha 2000, s. 77. 64 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 229. 65 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 315. 66 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 184. 22 Dopis, který Aglaja knížeti po předešlé události posílá a ve kterém jej upozorňuje, že již pro ni nebude v jejich domě vítaným hostem, si při dalším setkání s knížetem přečte Lizaveta Prokofjevna. Zhodnotí jednání své dcery a utvrdí se slovy: „…?? ??????? ????? ??????? ????, ??? ?? ?? ?????, ?????? ?? ??????????, ??? ??? ? ?????? ?????? ??????, ?????? ??? ????????? ??????, ??? ? ?????.“67 Nazve ho idiotem, protože se na něj stále zlobí, chce jej za všechno potrestat, chce, aby si přiznal, že v jejích očích udělal velikou chybu, chce, aby si uvědomil, že se sebou nesmí nechat okolím zacházet jako doposud. Později se ve svých úvahách Lizaveta Prokofjevna dále vrací k uplynulým událostem, hodnotí dění poslední doby, přemýšlí nad změnami, které ji obklopují: „? ??? ?????? ??? ????????? ???? ???????? ????????, ???? ??????? ?????????, ? ??? ????? ??????????????, ??? ? ???? ????? ???? ?????, …“68 Lizaveta Prokofjevna si plně uvědomuje, co všechno způsobil příchod knížete do jejich života. Spatřuje věci v úplně jiném světle. Utajené pravdy vycházejí na povrch a přebírají místo všeobecně prospěšné lži. Lizaveta Prokofjevna se uklidňuje a všechno, co se v poslední době událo a je spojené s knížetem, sama před sebou omlouvá jeho idiotismem, včetně vztahu Aglaji k němu: „???????, ?????? ???, ??? ?? ????? ?... ?... ???? ????! ?????? ??????? ? ????? ???????????? ?? ?????? ???????!“69 Při jedné rozmluvě se svým manželem se dokonce o knížeti vyjadřuje: „???? ???????? – ??????? ?????, ?????? ?????, ?? ????? ?? ?????, ?? ????? ? ????? ?? ?????.“70 Tímto sama sebe přesvědčuje, že kníže, takový, jaký je, není Aglaji hoden. Navzdory všemu, po „zásnubním večírku“ u Jepančinů, kde kníže v očích všech hostů hluboce poklesne svým řečnickým vystoupením a poté dostává epileptický záchvat, jej v závěru večírku Lizaveta Prokofjevna brání a ospravedlňuje právě před svojí dcerou Aglajou: „? ?? ??? ???? ????????? ????????, ? ??? ????????, ??? ?? ????? ???????!...“71 67 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 355. 68 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 366. 69 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 367. 70 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 549. 71 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 597. 23 6.2 Gavrila Ardalionovič Ivolgin První případ, kdy je kníže hrubě hanlivě pojmenován jako idiot, nastává, když na něj Gavrila Ardalionovič neprávem zaútočí kvůli mylnému dojmu, že kníže vyzradil jeho úmysl oženit se s Nastasjou Filippovnou: „?-?-??! ? ????? ??? ???? ???????! – ????????? ?? ? ??????? ??????, – ?? ?????? ?? ??????... ?????!“72 Gavrila Ardalionovič touží po penězích, hodlá se oženit za sedmdesát pět tisíc rublů, které mu jsou za sňatek nabídnuty. Uvědomuje si, jak tím ve společnosti ještě víc klesá jeho nízké postavení, jaké podlosti je pro peníze schopen. Stydí se za to, a proto ho tolik rozzuří, když se kníže nechtě přeřekne. Gavrila Ardalionovič často nazývá knížete idiotem, ať už v duchu nebo přímo. Je to žárlivý, ale ne ctižádostivý, ješitný mladý muž. Přiznává si, že ničím zvláštním nevyniká, a pokud někdo v jeho společnosti ano, závidí mu: „?? ????? ?? ???????, – ????? ????????? ?? ? ??????, - ????? ?? ??????? ?? (?????! – ???????? ?? ??? ????), ?? ????? ? ????? ????????????, ??? ???? ????? ??????? ???????????“73 V přívalu vzteku se Gavrila Ardalionovič nedokáže ovládat, vždy dává průchod svému hněvu, nařkne knížete: „??, ????? ????, ?? ???? ?? ???????? ????-??????... ?! ????? ??-??-??????.“74 Také je „do nepříčetnosti popuzen, když mu netaktický Myškin upřímně řekne, že je ,průměrem.‘“75 Vyvrcholením jeho vzteku je, když ve společnosti uhodí do tváře knížete, který mu v tu chvíli radí, aby se napil vody, ve snaze mu pomoci. Později se mu Gavrila Ardalionovič za všechno omluví: „??????????- ???.. ? ? ???? ? ???? ??????, ??? ?? ?????!“76, a nakonec na něj ukazuje zcela jiný názor a brání jej: „…?? ?????? ???????? ???? ??????, ??? ????? ?????? ??????? ? ??? ????? ? ???? ??????? «???????, ??? ?? ?????? ? ??? ?????????? ???????? ? ???, ?? ???????, ???? ??????? ???? ?? ???.»“77 Gavrila Ardalionovič je výstižným příkladem člověka, který se za vyřčenou pravdu nejvíce zlobí a potřebuje si na někom vybít svůj vztek – v některých těchto případech ale slovo idiot adresované knížeti, postrádá hlubšího významu, stejně jako hlubšího charakteru postrádá Gavrila Ardalionovič. 72 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 101. 73 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 110. 74 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 111. 75 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 29. 76 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 145. 77 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 162. 24 Gavrilova sestra, Varvara Ardalionovna, se v hádce se svým bratrem o knížeti a Aglaje vyjádří, že „????? ?? ?? ?????? ??? ? ??????, ???, ??-??????, ?????? ? ?? ?????, ?, ??-??????, ??? ?? ?? ????? ???? ?????.“78 Jak velká pochvala pro knížete! A zároveň velká urážka. Zde z Varvary Ardalionovny, stejně jako z jejího bratra předtím, promlouvá malá závist, staví knížete jako příklad, což Gavrilu samozřejmě popudí. 6.3 Ostatní postavy Hned při prvním setkání knížete a rodiny Jepančinových, Alexandra zašeptá své sestře: „???? ?????, ????? ????, ??????? ????, ? ????? ?? ?????.“79 Nejenže si všechny myslí, že je kníže nemocen, ale dokonce o něm začínají smýšlet jako o podvodníkovi, který si svoji nemoc vymyslel, nejspíš za účelem získat nebo dědit majetek svého rodu. První setkání knížete a Nastasji Filippovny se také neobchází bez onoho zmiňovaného slova, v tomto případě opět jako nařčení. „?? ??? ??? ?? ?????! – ? ??????????? ??????????, ?????? ?? ???? ?????, …“80 při pohledu na překvapeného, ustrnuvšího v úžasu knížete. Nastasja se domnívá, že je kníže lokaj; slovo idiot v tomto případě jen jedna z mnohých bezvýznamných nadávek. Ačkoli se později dozví, kdo kníže ve skutečnosti je, a omluví se mu za první nedorozumění, stejně slyší slovo idiot, zašeptané ústy Ferdyščenka na adresu knížete. Toto pojmenování už ovšem záměr má; Ferdyščenko se po celý děj románu knížeti vysmívá. Jednak proto, že Ferdyščenko má tuto zápornou vlastnost v povaze a jednak knížete skutečně považuje za hlupáčka, kterého lze bezmezně urážet. Nastasja Filippovna později záměrně knížete uráží během výsměchu generálu Jepančinovi ve chvíli, kdy ji kníže žádá o ruku. Generál se nerozvážený příslib sňatku snaží knížeti vymluvit, ale to Nastasja okamžitě prohlédne a reaguje: „??? ?? ???????, ??????? ?????? ???? ?????? ??????? ????????, ?? ??? ?????, ?? ??e, ???????, ????? ????????, ???? ??????“81 Toto je příklad jedné z charakteristických vlastností Dostojevského tvorby – ponižování svých hrdinů na veřejnosti ústy lidí, kteří je milují. Zde je to ale ještě trochu jinak. Nastasja Filippovna ponižuje knížete, protože 78 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 511. 79 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 77. 80 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 126. 81 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 195. 25 si uvědomuje, jak moc jej miluje, nechce mu ublížit sama sebou a svojí zkaženou pověstí. Tockij, působící jako klidný, vyrovnaný a velevážený pán si v jednu chvíli prozíravě pomyslí: „?????, ? ?????, ??? ?????? ????? ????? ????????; ??????!“82 Pohrdá knížetem, nazývá jej v duchu idiotem – tím sám sebe upokojuje, protože z něj pociťuje jisté nebezpečí. Zároveň si ale sám pro sebe přiznává, že kníže žádný idiot není. Obrovský příval narážek, urážek, nařčení nebo obvinění slovem idiot ve všech možných tvarech a podobách pak přichází v článku, který Lebeděv přináší a podstrčí Lizavetě Prokofjevně při jedné z jejich návštěv knížete. Ve společnosti rodiny Jepančinů, Ivolginů, Pticyna, Knížete Š., Jevgenije Pavloviče, Lebeděva a skupiny mladých nihilistů je Koljou nahlas přečten. Autor hrubého článku, Keller, nešetří urážlivými slovy a ironií na adresu knížete, ačkoli v textu jeho jméno záměrně skrývá: „…z hrdiny našeho příběhu rostou idioti nebo dokonce zločinci, […] navrátila se naše ratolístka, náš panáček […] do Ruska ze Švýcar, kde se léčil z idiotismu (sic!), […] (jen si představte, jak se člověk může léčit z idiotismu?!)“83, „…jenže poslední výhonek z pánského rodu byl idiot, […] fantastický nápad, že by se idiot mohl naučit rozumu ve Švýcarsku, […] idiot ovšem rozumu nenabyl, ale prý se přece začal podobat člověku, alespoň snad částečně, […] Ratolest, byť zatížena idiotstvím, přece jen se pokusila ošidit svého profesora. Dva roky prý se u něho náš idiotek léčil zdarma a tajil před ním smrt svého dobrodince […] šlechtic, milionář, idiot – všechny ctnosti v jedné osobě.“84 Kníže je v tomto článku soustavně ponižován jeho původcem, který nezná Myškinův skutečný zdravotní stav. V hlavním případě zde ale jde o křivé obvinění z neprávoplatného dědění. Skupina mladých nihilistů včele s „levobočkem“ Burdovským se domáhá zmíněného dědictví a omluvy. Nakonec se ukáže, že Burdovského a bohatého opatrovníka nespojuje žádný příbuzenský vztah. Paradoxně se Burdovskij omluvy ze strany knížete přece jen dočká, čímž kníže pro změnu uráží všechny ostatní. Nakonec se tímto slovem nařkne sám, ne však z téhož důvodu, jak bylo o něm psáno, nýbrž pro své vlastní špatné uvážení z řešení nastalé situace: „??, ? ?????, 82 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 196. 83 Dostojevskij, F. M.: Idiot. Praha, 1971, s. 267. 84 Dostojevskij, F. M.: Idiot. Praha, 1971, s. 268. 26 ???????? ?????! – ????? ?? ??? ???? ? ???????? ????? ? ????????????? ?????????.“85 Ippolit Těrenťjev, jeden ze skupiny mladých nihilistů, strádající souchotěmi, utápějící se v lítosti nad sebou samým se v jedné scéně rozkřičí, rozbrečí a v návalu žárlivosti, závisti, ze strachu z přicházející smrti a studu nad svými slzami všechny uráží, vynadá jim, takřka je obviňuje ze své blížící se smrti, hlavně knížete: „…(? ??? ????, ???? ?????????!), – ?? ???, ???, ??????????, ???????? ???????, ?????, ?????????-???????????, ??? ????? ???? ? ????? ?? ?????!86 Později, ve svém „dopise na rozloučenou“ se taky vyjadřuje ke knížeti za použití slov: „?? ??? o? ? ????? ?????? «?????».“87 Ippolit se stejně jako mnoho jiných postav stydí za své špatné vlastnosti, za své jednání, chování… Nejjednodušší způsob, jak zakrýt své nedostatky, je vyčíst je někomu jinému. Ippolit si uvědomuje, že Myškin má ve všem pravdu, za to jej nenávidí a proto mu nadává. Při jedné z rozmluv s Lizavetou Prokofjevnou kníže utrží bolestivou ránu, když se jejími ústy dozvídá, jak se o něm Aglaja vyjadřuje: „???? ?? ???? «????????» ? «???????» ????????.“88 Aglaja jej nazývá idiotem, protože se nechce před matkou přiznat, že knížete miluje. Používá to jako štít proti povinnosti projevit pravdu. Při procházce k hudebnímu pavilonu reaguje Aglaja nepřiměřeně, ovšem vzhledem k jejímu jednání typicky, když zpozoruje, že se na ni kníže upřeně dívá. Vytkne mu to a sama pro sebe nezapomene šeptem poznamenat „?????!“89 Její sestra Alexandra, přítomna celé situaci, šeptem komentuje Aglaino jednání, které se jí vůbec nelíbí. Nesouhlasí s tím a podotýká, že by s těmito urážkami měla Aglaja přestat. Lizaveta Prokofjevna jí na to odpovídá: „??e ??????, ??? ?? ?????? ?????? ??????.“90 Někdy se zdá, že je kníže idiotem pouze proto, aby „něčím“ byl, jakmile se vymyká ordinérnosti ostatních. Každý, kdykoli se mu zachce, si na knížeti najde něco, co se mu nelíbí, bez rozvahy to odsoudí, mávne rukou a korunu nasadí v podobě nazvání idiotem. Po události, kdy se Aglaja sešla s Nastasjou Filippovnou, aby vyřešily začarovaný kruh: kníže – Aglaja – Nastasja Filippovna, navštěvuje knížete Jevgenij Pavlovič, kde mu během dlouhé rozmluvy také říká: „? ?? ????????, ? ???? ? 85 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 307. 86 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 331. 87 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 427. 88 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 350. 89 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 383. 90 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 383. 27 ???????????, ????? ???, – ??, ??? ???-?????? – ???????? ???????; ?? ??????? ???? ??? ?????? ????????; ?? ?? ? ????????? ???????, ????? ?? ????, ??? ??? ????, ??????????? ????.“91 Když se pak ale s knížetem rozloučí a odchází s různými pocity a myšlenkami z tohoto setkání, přemýšlí nad knížetem i oběma ženami: „? ??? ??? ?????? ????? ????? ??????? ??????? ??????-??????? ??? ?????????... ?????? ?????!“92 Z posledních dvou slov je patrné malé pohrdání. Až v samém závěru knihy je slovo idiot konečně použito ve svém původním a pravém významu. Je to ve chvíli, kdy už je Nastasja Filippovna dávno mrtvá; je to tehdy, když kníže a Rogožin stráví celou noc na zemi v nohách postele, na níž mrtvá leží. Ráno jsou všechny nalezeni pohromadě v jedné místnosti, kníže konejšivě hladí nemocného Rogožina po vlasech, dívá se před sebe do neznáma, nikomu nerozumí, nikoho nepoznává a „…???? ?? ??? ??????? ?????? ?????? […] ????????? ?? ?????? ??????? ??????? ? ????????, ?? ? ??, ????????? ?? ?????????, ? ??????? ????? ?????? ????? ? ?????? ??? ??????? ?????? ? ?????????, ?????? ?? ?????? ????? ? ?????? ??, ??? ?????: «?????!»“93 91 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 623. 92 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 628. 93 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 657. 28 7. Pojetí a chápání hlavního hrdiny okolím Případů, kdy je kníže Myškin svým slovem nebo skutkem okolím špatně pochopen, se v románu vyskytuje řada. Tato nedorozumění jsou často přijímána ze strany okolí jako urážky. V některých případech se kníže dostává do směšné nebo trapné situace, jindy se mu za jeho výrok přímo vysmějí. „…Myškin, který lidi kolem sebe tak upřímně miloval, je svou srdečnou otevřeností neustále dráždil, urážel a vyvolával skandály.“94 Hned v začátku příběhu, kdy kníže přijíždí do domu Jepančinových a lokaj jej vyzve, aby počkal v přijímacím pokoji, zapůsobí kníže na lokaje velice neobvykle a tedy podezřele, když nezištně odpovídá, „...? ?? ???????? ????? ????? ? ????, ? ??? ??? ??? ???????“95 Lokaj reaguje podrážděně, a nechápe, proč chce kníže zůstat právě v jeho společnosti; začne knížete podezřívat, že je podvodník, protože svým chováním jde proti zásadám společenských mravů. Při představování s generálem Jepančinem je generál v rozpacích z toho, že se kníže přišel pouze seznámit: „…????? ?????????? ?????????????, ? ???? ??? ??????? ??????? ????.“96 Pravděpodobně se generál ještě nikdy nesetkal s člověkem, který by se chtěl seznamovat bez nijakých vedlejších úmyslů. Stejně jako jeho lokaj předtím jej generál Jepančin začíná podezřívat z jakéhosi tajného záměru, se kterým za ním kníže přišel. Později se však ukáže, že kníže opravdu žádný záměr nemá a navíc se mu za svoji „troufalost“ pouze se seznámit omluví. Mnoho nedorozumění vzniká ve spojitosti s Nastasjou Filippovnou. Ať je to kvůli tomu, že její krásu kníže považuje za nepřekonatelnou, nebo se jí ve společnosti zastává, brání nebo ji ospravedlňuje. Podstatného omylu se kníže dopouští v salónu Jepančinových, když hodnotí krásu nejmladší dcery Aglaji, a říká, že je Aglaja krásná „…????? ??? ???????? ??????????, ???? ???? ?????? ??????!..“97 Je neodpustitelnou chybou, že si vůbec dovolí Aglaju připodobnit k Nastasje Filippovně. Nejdůležitější roli v této větě však hraje slovo ?????, protože právě to staví „…jejich nejkrásnější dceru do stínu vydržované krasavice,“98 tedy až na druhé místo, nižší 94 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 147. 95 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 38. 96 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 45. 97 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 100. 98 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 104. 29 pozici. Kníže Myškin oceňuje Nastasju Filippovnu jako ztělesnění nejvyššího vrcholu krásy, kvůli její pověsti ale Aglaju a její matku svým připodobněním vysoce uráží. Velice směšně kníže před sestrami Jepančinovými zapůsobí, když říká, že má rád osly. Oslů si váží, protože jsou to užitečná silná zvířata a díky oslům se mu zalíbilo i celé Švýcarsko. Byli to pro něj symbolem, který mu z hlavy dostal jeho předešlý smutek. Dívky se mu po celou dobu jeho vyprávění o oslu smějí. Nechápou, jak si někdo může zamilovat celou zem kvůli jednomu obyčejnému zvířeti, jako je osel. Později kníže sestry Jepančinovy udiví, když začne vyprávět o lásce. Na otázku Adelaidy, jestli byl někdy zamilován, kníže odpovídá: „? ?? ??? ??????? […] ?... ??? ???????? ?????.“99 Láska k ženě je pro knížete nepoznanou krajinou, zároveň tento cit připodobňuje ke štěstí. Vypráví o dívce Marietě, které se lidé a hlavně děti vysmívaly, a on ji pomáhal a zastával se jí a jednou ji políbil. Kníže vypráví, že Marietu nikdy nemiloval, protože nikdy nebyl schopen takové lásky. Cit, který popisoval, se však velice podobal citu, který později chová k Nastasje Filippovně – a tím je soucit. Posměchu je kníže vystaven ve chvíli, kdy Nastasje Filippovně vyznává lásku: „? ???... ???????? ??????????... ?????. ? ???? ?? ???, ???????? ??????????…“100 Kníže jí nabízí své srdce na dlani. Vychází z něj ta nejupřímnější a nejvroucnější slova. Když říká, že budou-li chudí, začne pracovat, někteří se mu začínají smát – Ferdyščenko, Lebeděv, Pticyn, dokonce i „důstojní“ generál Jepančin a Tockij. Pokrytecky se mu smějí za jeho otevřenost a srdečnost. Sami si totiž uvědomují, že by takového činu nebyli schopni. Několikrát se kníže dostává do situace, kdy urazí Aglaju tím, že nesplní její očekávání. Ve chvíli, kdy mu Aglaja před zraky členů své rodiny a jejich přátel vyčte, proč se stále přede všemi ponižuje, a že nikdo není hoden zvednout kapesník, který upustí, Aglaja knížeti vlastně vyznává, co si o něm myslí, nakolik si ho považuje a cení. Vzápětí si ale uvědomí, jak hluboce se před ním ponížila. Okamžitě se mu za to musí pomstít, takže se mu vysměje a sama jej poníží. V duchu mu dává za vinu svoji chvilkovou slabost. Vyčítá mu, že ji chce za něj celá její rodina provdat a několikrát jemu i své rodině opakuje, že si jej nikdy nevezme. Po tomto svém hysterickém výstupu Aglaja očekává, že se kníže postaví za názor rodiny a potvrdí jí, že má o její ruku skutečný zájem. Tím, že ho Aglaja předem povýšeně odmítla, by dosáhla svého zadostiučinění. Kníže však reaguje naprosto proti Aglajinému očekávání tím, že ji 99 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 89. 100 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 192. 30 poníží ještě víc, když říká, že „…????? ?? ???? ?????????... ????? ????? ??????? ?? ????... ???? ?????-??????...“101 V této scéně je však ještě jeden důležitý fakt, a to ten, když se ho Aglaja v konci svého upřímného vyznání ptá: „??? ???? ?? ?? ???? ???????? ? ??????? ???? ????? ????? ?? ??? ? ???? ???????????, ????? ? ??? ???????? ????“ Zapomněla snad Aglaja v tu chvíli, kdy pronášela tato slova, že je tímto vinna jak ona sama, tak i lidé z jejich okolí? Neuvědomuje si Aglaja snad, že jsou to právě oni, kdo jej snižuje a staví níže než ostatní? V jednom případě Aglaja knížeti přímo vyčte, že říká pravdu. Tato pravda se však vůbec netýká její osoby, nýbrž Ippolita a jeho neúspěšného pokusu o sebevraždu. Kníže hovoří o svých dojmech a úsudcích o Ippolitově nezdařeném sebe zastřelení, „…rozebírá skryté motivy jeho činu:“102 „?????? ???, ???????, ????????, ????? ??? ??? ????????? ? ??????? ???, ??? ??? ????? ? ???????, ? ??? ?? ????? ??? ????? ?????????? ???????? ? ?????.“103 Prakticky to kníže hodnotí jako sebelítost a Aglaja mu oponuje, protože se tyto věci – tato pravda nahlas neříká: „…??? ??? ????? ?????, ??????? ??? ????? ????? ??? ???????? ? ?????? ???? ????????, ??? ?? ?????? ????????. ? ??? ???????? ???: ???? ??????, ????? ???? – ?????????????.“104 Aglaju a celou rodinu kníže hluboce urazí ve chvíli, když je pozván k nim na večírek, kde se od něj očekává vyznání a oficiální žádost o Aglajinu ruku. Kníže se „…zaraduje a rychle přisvědčuje, když jeho nabídka je označena za nemožnou a vlastně prý plyne z nedorozumění.“105 Ještě později je kníže velkým podivínem v očích celé společnosti, když hovoří o svém názoru na katolictví, v zápalu monologu rozbije čínskou vázu a nakonec se rozhovoří na téma krásy, ačkoli jej Aglaja před večírkem, ve snaze ochránit jej, důrazně upozorňovala a varovala, aby se tomu všemu vyhnul. Když kníže obdivuje všechny obyčejné krásy světa, které obklopují člověka každý den: „?????????? ?? ???????, ?????????? ?? ????? ????, ?????????? ?? ??????, ??? ??? ??????, ?????????? ? ?????, ??????? ?? ??? ??????? ? ??? ?????...“106 V tu chvíli se kníže nachází ve stavu, který přichází těsně před epileptickým záchvatem a který už dříve popisoval jako pocity nejvyššího vědomí vlastní existence. Při svých posledních slovech upadá do záchvatu. Po tomto výstupu knížete téměř všichni 101 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 379. 102 Bachtin, M. M.: Dostojevskij, umělec: k poetice prózy. Praha 1971, s. 83. 103 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 466. 104 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 467. 105 Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004, s. 145. 106 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 596. 31 pokládají za nemocného člověka. Kníže si tímto definitivně „podtrhuje“ svoji pověst idiota. K největšímu nedorozumění dochází po tom, co se Aglaja a Nastasja Filippovna sešly, aby si o knížeti a o celé jejich situaci promluvily. V závěru, kdy se má kníže pro jednu z nich rozhodnout, Aglaja uteče, kníže se za ní rozeběhne, v tom mu ale do náruče padne Nastasja Filippovna a omdlí. Kníže zůstává s ní a utěšuje ji. Po hodině se kníže vrací do domu Jepančinových vyhledat Aglaju. Ta tam ale ještě není. Po tom, co se Jepančinovi od knížete dozví, že se jejich dcera sešla s Nastasjou Filippovnou se od knížete odvrátí a vypoví mu přátelství. V tu chvíli je však toto odvrácení velice nespravedlivé, protože Jepančinovi zatím vůbec nevědí, co se na schůzce událo. Odsoudí knížete pouze za to, že se Aglaja sešla s Nastasjou Filippovnou, ačkoli jim chce kníže vysvětlit, jak to všechno doopravdy bylo. To se mu ale nepodaří vysvětlit ani později. Důvěru Jepančinových nenávratně ztrácí. Po této události, když jej navštěvuje Jevgenij Pavlovič a hovoří spolu o vztahu knížete k oběma ženám, kníže svými prohlášeními působí naprosto zmateně a popleteně. Kníže připouští, že miluje obě ženy, a když mu Jevgenij Pavlovič vyjádří svoji domněnku, že „…?? ?? ??, ?? ?????? ??????? ?? ??????,“107 kníže bezmyšlenkovitě přisvědčuje: „? ?? ????... ????? ????, ????? ????; ?? ?? ?????? ?????, ??????? ????????.“108 Jevgenij Pavlovič se v knížeti absolutně nevyzná, horší ale je, že už se v sobě nevyzná ani sám kníže. V tuto chvíli kníže působí jako úplně zmatený, jako popletený, jako nemocný. 7.1 Parfen Rogožin Mezi všemi postavami se v příběhu vyskytuje jedna, která se na knížete od začátku dívá úplně „jinýma očima“, než ostatní. Od jisté chvíle poutá Parfena Rogožina ke knížeti „?????? ?????????“109, a tím je žárlivost. Jako jediný ze všech ostatních postav románu Rogožin nikdy v žádné situaci neshledává knížete jako nemocného idiotismem nebo jakkoli jinak ve spojitosti s jeho duševní chorobou a nikdy z jeho úst ani v jeho myšlenkách nezazní slovo idiot ve smyslu nadávky. Jedním z důvodů může být ten, že „…????? ? ??????? ???????? ??????? ???, ??? ????????? ???????? 107 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 627. 108 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 628. 109 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 138. 32 ????????????,“110 nejen ve vzhledu, ale i v povahách nebo v situacích, ve kterých se oba nachází. Faktem zůstává, že Rogožin a Myškin jsou si jistým způsobem podobní tak, že se v sobě vzájemně odráží, nehledě na to, jestli jsou to vlastnosti naprosto stejné, nebo naprosto odlišné. Jejich první setkání se uskutečňuje ve vlaku, kde se náhodně potkávají a rozhovoří se spolu. Kníže o sobě vypravuje a nezapomene zmínit, že se v cizině léčil z nějaké podivné nervové choroby „? ???? ??????? ??? ???????? ??????, ?????-?? ???????? ? ???????.“111 K žádné duševní nemoci se však nedostávají. Během rozpravy také slyší kníže poprvé o Nastasje Filippovně, v tu chvíli ještě netuší, jak hodně budou jejich cesty propleteny. Podruhé se setkávají v domě Gavrily Ivolgina, kde Rogožin přichází „koupit“ Nastasju Filippovnu. Po tom, co kníže od Gani utrží ránu do obličeje, se Rogožin knížete okamžitě zastane a nabízí mu: „?????, ???? ?? ???, ????? ??; ????? ??, ??????! ???????, ??? ????? ???????!“112 Rogožin knížeti nabízí svoje přátelství, dokonce i střechu nad hlavou, to však ještě netuší, že za pár hodin se všechno změní. Na narozeninovém večírku Nastasji Filippovny, kde si pro ni Rogožin znovu přichází, se udá mnoho věcí, mezi nimi je důležitá ta, že tam kníže Nastasje Filippovně vyzná lásku a ta se do něj zamiluje. Ve snaze jej ochránit před sebou Nastasja nakonec odjíždí s Rogožinem. Po nějaké době od něj však utíká zpátky ke knížeti a nakonec uteče i od samotného knížete. Ve chvíli, kdy se kníže vrací do Petrohradu, je pak po celou dobu Rogožinem pronásledován. Kníže se rozhodne Rogožina navštívit, nejprve se před ním Rogožin skrývá, ale nakonec mu dveře přece jen otevře a pozve dál. Mluví spolu o Nastasje Filippovně a knížeti Rogožin říká, že „…??????? ??? ?????, ??? ??? ?????! ????? ???, ??? ? ?? ????? ??????, ????? ??? ?? ??? ??????? ?????? ?????. ? ?????? ????, ?????? ?? ???? ??? ??!“113 Kníže cítí ze strany Rogožina silnou žárlivost a možná i něco víc. Na závěr setkání se kníže s Rogožimen dva pobratří a na znamení toho si vymění své křížky. Nakonec ještě Rogožin prosí svoji matičku, aby knížeti požehnala jako rodnému synu. 110 ????????, ?. ?.: ??????????? ? ????? ?? ????. ?????? 1996, ?. 99. 111 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 25. 112 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 142. 113 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 243. 33 Ještě v ten den se pak Rogožin pokusí knížete zabít, nakonec to ale neudělá, protože přesně ve chvíli, kdy se jej chystá probodnout nožem, kníže dostává epileptický záchvat. Mnohem později po této události Rogožin knížete vyhledá, aby mu předal vzkaz od Nastasji Filippovny, která je opět u něj. Kníže už dávno Rogožinovi odpustil a sám nechápal, proč se Rogožin se ke svému předešlému nedokončenému činu stále vrací: „??????? ?????? ????? ???? ? ????, ??? ?? ???? ?? ????????? ??????? ? ?????? ?? ????????; ? ? ???? ???-???? ?? ?????. […] ?? ?, ?????, ? ??? ?? ???? ? ??? ??? ? ?? ????????, ? ?? ??? ???? ???????? ???????? ??? ???????.“114 V závěru románu se cesty těchto dvou opět spojují a opět kvůli ženě, kterou oba milují, ačkoli každý zcela jinak. Rogožin vyhledá knížete, protože ví, že ten jediný jej pochopí právě pro jejich podobnost. Kníže se dozví, že nůž, který měl původně probodnout jeho hruď, probodl hruď Nastasji Filippovny. Rogožina však z ničeho neobviňuje, protože tuto vlastnost nemá v povaze, naopak ho utěšuje. Vztah těchto dvou postav – Rogožinovo pojetí knížete se hodně odlišuje od vztahů ostatních osob k Myškinovi. Tento vztah byl výjimečný svojí upřímností. Rogožin se odlišoval od společnosti: nebyla u něj přetvářka ani lež, intriky a dokonce i peníze pro něj ztrácely hodnotu před chorobnou vášní k ženě. Tato chorobná vášeň ho však dohnala k tomu, že „…??? ??????? ?????? ????????, ???????? ????????, ??? ????? ? ???????.“115 7.2 Idiot – Člověk – idiot Navzdory velkému množství urážek a ponížení, které během celého děje v románu kníže Myškin na svoji osobu utrží, se v příběhu vyskytuje i několik „světlých“ chvil, kdy některé postavy poodkryjí roušku své společenské přetvářky, a projeví knížeti svoji pravou tvář a skutečné myšlenky. Nastasja Filippovna ve chvíli, kdy se knížete vzdává ve jménu jeho záchrany, mu říká: „????? ? ???? ? ???? ?? ???????? […] ??? ??? ??????, ??? ??, ??????????, ???????, ????????, ????????...“116 A zanedlouho se Nastasja Filippovna loučí s knížetem slovy: „??????, ?????, ? ?????? ??? ???????? ??????!“117 114 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 401. 115 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 76. 116 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 199. 117 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 202. 34 Ippolit Těrenťjev, člen malého kroužku nihilistů; ten, který Myškinovi do očí vyčítal, že jej nenávidí, mu při loučení říká před svojí nezdařilou sebevraždou: „... ? ???? ?????????? ? ???? ?????... ?????? ???, ? ???? ????????. ? ? ????????? ???????.“118 Generál Ivolgin se pro změnu nikdy ke zdravotnímu stavu knížete nikterak nevyjádří. Okolního dění se příliš nezúčastňuje, žije si ve svém světě vymyšlených historek, alkoholu a dluhů. Knížete pojímá jen jako syna svého někdejšího přítele Nikolaje Lvoviče a skutečnost, že se kníže kdysi léčil z idiotismu nebo jestli jej má za blázna považovat i nadále je mu naprosto lhostejná. Kolja Ivolgin po celou dobu vždy za knížetem věrně stojí a váží si jeho názorů i jeho (ve chvíli, kdy Gavrila Ardalionovič udeří knížete do obličeje, „???? ???????? ???????? ? ???????? ?????.“119) Burdovskij a Keller po nedorozumění s hanebným článkem a dědictvím také ukazují na knížete zcela jiný – dobrý názor a dokonce mu jdou později na svatbě za družbu. V začátku příběhu kníže přijíždí vlakem zcela zdravý a svěží, v mezilidských vztazích se však setkává s tolika špatnými vlastnostmi, až jej všechno nakonec navrátí do stavu, ze kterého se tak dlouho léčil. A třebaže se kníže setkává s lidmi, kteří jej milují – ať navenek nebo ve skrytu duše, nebo na něj žárlí, soupeří s ním nebo jej nenávidí, po celou dobu je ve světě těchto lidí on ten „nemocný“ a oni „zdraví“. Nakonec vše stejně končí tak, že „... ????? ? ?????????? ???????????? ?? «?????????» ?????? ???????????? ?????? ????????.“120 118 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 459. 119 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 142. 120 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 137. 35 8. Závěr Pojímání člověka ve společnosti hraje odjakživa důležitou roli v jeho sebepojetí, sebeúctě a sebevědomí. Společnost poskytuje člověku své reakce na jeho chování a vystupování, a tím si v ní člověk určuje své místo. V díle Fjodora Michajloviče Dostojevského najdeme mnoho nejrozmanitějších pletenců lidských vztahů a citů ve společnosti. V románu Idiot vystupuje společnost zkažená lží, přetvářkou, touhou po moci a penězi: „peníze vládnou všemu; všichni hájí své právo a svůj egoismus; všichni jsou rozděleni a vzájemně na sebe sočí; neexistuje společná idea, která by je spojovala; vše čisté hyne v tomto světě; krása se v něm špiní a rozbíjí.“121 Od toho se odvíjí charaktery postav a to, jakou roli ve společnosti hrají. Kníže Myškin je postaven do spleti vztahů těchto „zkažených“ lidí a má za úkol se se vším, co se kolem něj děje, vyrovnat a splynout. Přichází do společnosti jako „…zosobnění křesťanské pokory a moudrosti. Nikoho nekárá, ke všem je laskavý, každému chce pomoci, všem odpouští a chce obrodit lidi kolem sebe i za cenu své oběti.“122 Společnost jej však podrobuje tvrdým zkouškám v podobě intrik a klamů a kníže Myškin se s nimi postupem času přestane vyrovnávat. Slovo idiot hraje v románu velice důležitou roli. Kníže Myškin je jím v mnoha případech nazván nebo nařčen. Jeden z důvodů, proč je Myškin tímto slovem tak často nazývám je právě ten, že se nezapomíná při představování zmiňovat o svém bývalé chorobě – idiotismu, ze kterého kdysi léčil. Po těchto slovech je tedy zřejmé, že lidé kolem něj začnou některé jevy v jeho chování a jednání nebo řeči považovat za následky nebo pozůstatky jeho bývalé choroby. Další důležitým aspektem je, že Myškina staví do nižší pozice ve společnosti právě to, že po celou dobu mluví pouze pravdu, upřímně se o všech kolem sebe vyjadřuje, říká všem do očí, co si o nich myslí. Myškin totiž nezná lež, neví, jak se s ní vypořádat a už vůbec ji neumí použít. Je ke všem otevřený a pravdu říká vždy jen s nejlepšími úmysly pomoci lidem kolem sebe. Myškin ale nechápe jednu důležitou skutečnost, která je charakteristická pro lidi kolem něj, a to, že právě za pravdu se lidé nejvíce zlobí. Tím se ale dostává do mnoha nepříjemných situací, kdy je nepochopen nebo za svou pravdu dokonce zesměšněn. V těchto chvílích je pro ostatní idiotem. Některé postavy, jako například Gavrila Ardalionovič na něj neustále žárlí. Závidí mu jeho přímost a otevřenost. Závidí mu a 121 Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957, s. 185. 122 Parolek, R.: F. M. Dostojevskij. Praha 1963, s. 57. 36 touží být jako on. Je natolik pokrytecký, nespokojený sám se sebou, že to nikdy o sobě nepřizná a raději veškerou vinu převede na knížete. Gavrila Ardalionovič je postava, která si ze všech nejvíc na knížeti vylévá svá rozhořčení a vztek. Lizaveta Prokofjevna také často nazývá knížete idiotem. Zpočátku má na Myškina velice rozporuplný názor kvůli předešlé zvěsti, že je nemocný. Tento negativní názor a odstup se ale ještě během jejich prvního setkání změní v přátelství. Mezi tím na něj ještě několikrát změní názor. Lizaveta Prokofjevna si dělá starosti o své dcery, nejvíce však o nejmladší dceru Aglaju. A právě Aglaja se zamiluje do toho podivína, do toho blázna, do toho idiota – jak jej všichni nazývají. Lizaveta Prokofjevna je tedy hlavně starostlivá matka. Její silný mateřský přístup se projevuje nejen ve vztahu k dcerám, ale i ke knížeti Myškinu. Dělá si starosti i o něj, a proto ji tolik trápí, když vidí, jak lidé kolem ní s knížetem jednají. Příkladem může být hrubý článek plný nadávek, který napsal bývalý poručík Keller a ve kterém je kníže obviněn z neprávoplatného dědění po svém bývalém opatrovníkovi. Ostatní lidé v jeho společnosti, například „zkrachovalý sebevrah“ Ippolit Těrenťjev knížete nařkne idiotem ve chvíli, kdy je v jakémsi zvláštním hysterickém rozpoložení – je nešťastný ze své přicházející smrti a obviňuje z ní své okolí, hlavně knížete. Lituje se a chce, aby jej litovali i druzí. Závidí všem jejich zdraví a nejvíce paradoxně knížeti. Vynadá knížeti za to, že je kníže dobrý člověk, čistý a spravedlivý. Ippolit žárlí. Stejně jako Gavrila Ardalionovič je nespokojen se sebou samým, zlobí se na sebe a potřebuje to dát někomu za vinu. Nastasja Filippovna uráží knížete slovem idiot hlavně sama před sebou. Z celého srdce knížete miluje a nechce mu ublížit, ačkoli to po celou dobu dělá. Cítí, jak je zkažená a pošpiněná společností a nechce toto přenést i na knížete. Tak hluboce jej miluje, že mu to několikrát vyzná a několikrát se jej zřekne. Aglaja mluví o knížeti jako o idiotovi ve chvílích, kdy se nechce přiznat k jejím skutečným citům k němu. Před strachem z ponížení zakrývá svoji upřímnost pohrdáním a výsměchem. Slovo idiot je lidmi na adresu knížete několikrát použito pouze proto, aby bylo nějakého slova použito, když kníže jednoduše udělá nebo řekne něco, co právě nezapadá do společenského stereotypu, ať je to důležitá věc nebo maličkost. Zcela jinou roli hraje v životě knížete Myškina Parfen Rogožin. Kníže Myškin a Parfen Rogožin tvoří sobě navzájem jakési zrcadlo, kde se určitým způsobem v sobě odráží. Nejdůležitější však je, že z úst Rogožina nebylo ani jednou proneseno slovo idiot. Dokonce si to o knížeti nikdy ani nepomyslel. Kníže Myškin pro něj představoval 37 pouze objekt, na který žárlí kvůli své chorobné lásce k Nastasji Filippovně. Rogožinova žárlivost zajde až tak daleko, že se pokusí knížete zabít. V tom mu však zabrání epileptický záchvat, který knížete v tu chvíli postihne. Potom to kníže Myškin Rogožinovi odpustí. Osudy těchto dvou postav končí v místnosti ve společnosti mrtvé Nastasji Filippovny, kterou Rogožin zabil. Ve velkém množství nadávek a urážek, které kníže v románu na svoji adresu utržil, našly se i chvíle, kdy byl kníže pro svoji krásnou duši nakonec doceněn. Nastasja Filippovna během svého vyznání lásky mu říká, jak moc o něm snila – o dobrém a hodném člověku. Ona a Ippolit Těrenťjev jej nazvou Člověkem, což se v kontextu charakterů tehdejší společnosti může pokládat jako uznání nejvyšší. Nic z toho ovšem neodvrátí to, co Myškina v budoucnu po prožití všech lidských nástrah v podobě jejich špatných vlastností čeká. Nenávratně zešílí. Je tedy kníže Myškin v románu skutečným idiotem nebo z něj idiota stále dělají lidé, se kterými se stýká? Proč mu všichni po celou dobu, někdy dokonce ironicky, připomínají jeho někdejší zdravotní stav? Kníže Myškin po celou dobu „…??? ? ???? ???????.“123 Nechává se sebou zacházet ostatními jak se jim zlíbí, „...????? ?? ????? ? ????????, ?????????, ???????????, ???????, ????????????, ?????????, ???????? ?????????? ????? «??????», ??? ?????????? ?? ? ????????? ?????? ??????? ?? ?????????.“124 Lidé mu závidí, žárlí na něj, proto se mu po celou dobu smějí, zakrývají tak nespokojenost se sebou samými. Faktem zůstává, že kníže Myškin přijíždí do Petrohradu na začátku duševně zcela zdráv. Lidé kolem něj ho postupně svým jednáním a zacházením dovedou do stavu, ze kterého již není cesty zpět. Krása, upřímnost, dokonce i pravda a čistota srdce, to vše v jenom člověku je zde nazýváno „idiotem“. Opravdový idiot je kníže až v samém konci příběhu ve chvíli, kdy konejšivě hladí nemocného Rogožina po vlasech u postele, na níž leží mrtvá Nastasja Filippovna. A když jej poté v ústavu navštěvuje Lizaveta Prokofjevna a pláče „…???????? ?? ?????, ?????????? ?? ?? ?????????.“125 123 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 138. 124 ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974, ?. 138. 125 ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955, ?. 661. 38 9. ?????? ????? ????, ??? ??? ????????? ????????, ???????? ?? ?????? ????, ??? ??????????, ?? ? ?? ???? – ???, ????????? ????????? ???????? ?? ??? ??????. ??? ??????? ?? ????, ????? ?? ?? ????????? ? ????????? ?????, ??????????, ??? ??, ????????, ????? ??????? ? ?????? ? ???? ???????????. ?? ????????? ?????????? ???? ? ??????? ??????, ? ???? ?????????? ???? ????? ? ????. ??????????????? ????? ???????? ?????? ????? ??????? ?????????????? ?????????? ??????? ????????????? ???????. ? ???? ???????????? ?????? ?? ?????????? ???????? ?????? ???????? 19 ???? ? ??????? ?????????? ? ????? ?? ?? ????? ???????????? ?????????????? – ??????? ???????????? ???????????. ??????? ????? ?????? «?????» ? ????????? ???????? ? ???? ???? ??????? ????? ?????? ??????. ? ??????? ?????? «?????» ?? ????????? ?????????? ????, ??? ?? ????? ?????? ????????? ???????, ??? ? ?????? ??? ?????????? ??, ? ??? ?? ???????. ????? ???? ?????? ??????? ????? ?????? ?? ???? ??????. ? ??????? ??????? ????????? ????? ??????? ? ?????? ?????????? ?? ?????????? ??????, ?????? ? ????????? ????????? ?? ??? ??????????? ????? ?????????, ? ?? ????? ?????? ??????? ????? ???????????. ?? ??????? ?????? ??????? ?? ??????????? ???????? – ?? ??????? ????? ??????? ? ?? ??????? ?????????? ??? ?????, ? ????? ?????????? ??????? ?????? ????????? ??????????? ??????????? ? ???? ?????????????? ???????? ?????? ?????. ?? ?????? ????????? ?????????? ?? ???? ????? ?? ??????, ??????? ???????????? ????????? ????? ??????? ? ?????? ???????, ??? ???, ? ?????????? ?????? ?????. ? ?????? ????? ?????? ?? ??????? ??????????????? ????????? ??????? ??????? ???????? ??????? ?????????? ? ???????? ?????? ?? ?????? ???????? 19 ????. ??? ????? ???????? ?????? ????????? ???????? ????????? – ????????? ??????????? «??????????? ?????», ????? ?????????? ??????? «???????? ?????????», ??????? ??????????? ???????????? ? ??????????, ????? ?????? ????????????? ????????????? ? ?????????????? ?????, ?????????? ???????? ? ?????? ? ?????, ????? ??? ??????????? «???????? ????» ?, ?????? ?????, ????????? ????????? ??????????? ?????????. 39 ????????? ????? ????????? ???????????? ? ???????? ?????? ??? ??????????. ????? ??? ????????? ?? ?????????? ? ???????? ??????? ? ?????? ????????? ?????? «?????» ? ??????? ??? ???????????????. ?? ??????????? ????????? ??????????? ???????? ????????, ??????????????? ? ??????. ?? ????????, ????? ?????? ???? ?????? ? ????? ????? ???????? ?????? ? ??????, ?????????, ???? ? ??, ???? ? ?? ??????? ????? ???????. ?? ????????? ????? ? ??????????????? ????????, ?????????????? ???????? ??????????. ????? ????? ?????????? ????????, ??????????????? ???????? ???? ??????? ?? ????? ????? ? ??????, ???????? ?????, ???????? ???????? ???????????, ???? ??????? ??? ???? ????????. ????? «?????» ?????????? ???????? ????????? ?????????, ??????? ?? ???????? ???????????? ???? ?????? ????. ????? ????? «?????» ????? ?????????????. ????? ?????? ????? ??? ??? ? ?????? ???????, ????? ?? ?????? ????? ????? ???? ??, ??? ??? ?????????? ?? ?? ???????? ????????? ??, ??? ?????- ??????? ?? ?????????. ????? ????? ????????, ??? ???? ?????? ???? ???????? ????????? ??? ???????? ??? ???????????? ??????? ?????????? ??? ?????? ???????. ????????? ?????? ??????, ??????? ??????? ??????? ???????? ?????????? ?????????, ??? ??, ??? ?? ??? ????? ??????? ????????????? ??????. ????????? ????? ?????????? ???????? ????? - ???, ????????, ??????? ????????????, ??????? ????????? ???????? ??? ?????????? ? ???????????. ?? ???????? ??? ? ??????? ???? ??? ?????. ?? ????????? ????????? ? ????????? ?????, ??? ?????? ??????? ?????, ??? ???????? ???. ??????? ???????????? ??? ????????, ??????? ?????? ???? ???????? ?? ????? ???? ?????????? ? ??????. ???????? ??????????? ????? ????? ???????? ????? ???????. ??????? ? ??? ???? ????? ?????????????? ?????? ? ??????? ??-?? ?????????????????? ????? ? ??? ???????. ?????????? ?????? ? ???????????????? ???? ????????? ??? ? ??????? ?? ??????? ???????? ??????????? ? ??????. ????? ???? ???????? ??????????? ?????? ???? ?????? ? ????? ??? ????????? ???. ??? ????????? ? ????? ???????, ?? ?????? ????? ? ?????. ? ?????? ????? ???????? ? ????? ??????, ? ????? ????????????, ? ????? ?????? – ??? ? ??? ?????? ???????. ???????? ??????????? ????????? ? ?????. ?? ?????, ??, ??? ??? ?????, ??? ???? ????????? ? ??????. ???????? ????? ???????? ?????? ?????? ?????? ???????????, ??????? ??????? ??????? ? ???????? ??????, ? ? ??????? ????? ??????? ? ?????????? ???????????? ????????? ?????? ??????? ???????. ?????? ???????? –????????? 40 ?????????? ??????? ?????????, ???????? ????? ??????? ?? ????? ??? ????????? ????????????? ????????? – ?? ?????????? ??-?? ?????????????? ?????? ? ????? ? ??? ???? ??????, ???????? ?????. ??????? ?????? ????, ? ?????, ????? ??? ?????? ? ??????. ?? ???????? ???????? ?????????? ??? ?????, ? ?????? ???? ?? ????????, ??? ?? ????????????? ??? ?? ???????, ??????. ?? ????? ????????? ????? ?? ??, ??? ?? ?????? ???????, ?????? ? ????????????. ??????? ????????, ?? ????????? ????? ??? ??, ??? ??????? ????????????. ???????? ?????????? ?????????? ????? ?????? «?????», ? ?????? ??? ?????? ??? ???? – ??? ????? ??? ???? ???????, ? ?? ????? ??? ??????, ???? ??? ????? ??? ??????. ??? ?????, ??? ??? ????????? ????????? ? ?? ?????, ????? ????? ??-?? ????? ???????. ??? ??? ??? ?????? ?????, ??? ??????? ? ??? ????????? ???, ? ????????? ??? ???????????? ?? ????? ????. ????? ??????? ? ?????, ??? ?? ?????? ? ?? ?????, ????? ??? ?? ????? ???????? ?? ????????? ??????? ? ????. ?? ?????? ? ?? ???????? ??? ???????? ???? ????????? ??????? ?? ?????????????? ? ?????????. ????? «?????» ????????? ??? ???????????? ?????? ??? ????, ????? ???-?? ??????? ?????, ????? ?? ??????? ??? ?????? ???-??????, ??? ?? ????????????? ?????? ?????????? ?????????, ?????????? ?? ????, ?????? ?? ???, ??? ???-?? ?????????. ?????? ??????? ?????? ?????? ?????? ???? ? ????? ????? ???????. ????? ?????? ? ?????? ??????? ???????? ???? ??? ????? ?????? ???? ????????, ? ??????? ??? ?????????? ??????????. ??????, ????? ?????? ??? ????? ?????? ??? ??, ??? ??????? ??????? ?? ??????? ??????? ???????. ??????? ?? ??????, ? ???? ??????? ??? ?? ???????. ????? ?????? ??????????? ??? ???? ?????? ?????? ???????? ?? ????????? ? ???????? ??????????. ??????? ?? ????? ????? ? ???????, ? ? ???? ?????? ??? ???????? ?????? ??? ??????, ??? ?? ?????????? ????? ???????. ??? ??? ?? ??????? ??????, ??? ? ?????? ???????? ?????????????? ????????. ????? ????? ????? ??????? ???????? ???. ?????? ???? ???? ?????????? ? ???????, ??? ????? ?????? ??????? ??????????, ??????? ??????? ????. ????? ???????? ?????????? ??????????? ? ???????????, ??????? ????? ??????? ? ??????? ??????, ???? ????? ? ???????, ????? ?? ???, ???????, ?????? ?? ??????????? ?? ???? ?????????? ????. ???????? ??????????, ??????????? ??? ? ?????, ????? ???????, ??? ?????? ??????? ?????? ? ??? – ?????? ? ??????? ????????. ??? ? ??????? ????????? ????? ??????? ?????????, ??? ????? 41 ??????? ? ????????? ?????????? ?????????? ???????? ??? ?????? ?????????. ? ????????? ?? ???? ?? ???? ???????? ???? ?? ??????? ????, ??? ??????? ??????? ????? ??????? ????? ????????????? ???. ?? ???????????? ?????? ????????. ? ????? ????? ?????? ?? ???????? ?? ??????, ???????? ?? ????? ?????? ????????? ??????? ? ??????? ????? ??????, ??? ? ?????? ?????????? ??? ????, ? ???????? ?? ????????, ? ?????? ??? ?????????. ???????? ?????? ????? ????? ? ???? ????????? ? ???, ? ????, ??????? ????????? «??????????», ?????? ???? «??????????» ??? ?????????? ??????? ? ??????. ?? ??? ????? ??????? ?????? ??????, ?? ?????????? ??????? ? ????? ??, ??? ??????. ??? ??? ?????? ????? ?? ?????, ??? ????? ???? ? ?? ?????, ??? ? ??? ?????????? ? ???????? ?? ?????, ??? ?? ????????????. ?? ?????? ?? ????, ? ?????? ??????? ?????? ? ?????????? ??????????? ?????? ????? ?????? ????. ?????? ?? ???????? ???? ????? ?????? ????, ??????? ?????????? ????? ??? ???? – ?????? ????? ???? ?????? ?????? ?? ??????. ??-?? ????? ????? ???????? ?? ????????? ?????????? ????????, ????? ??? ?? ????????, ??? ??????? ?? ??? ?? ??? ???????????. ?????? ? ??? ??????? ??? ??? ??????? ???????. ????????? ???? ????? ? ?? ????????? ??? ???????. ??? ??? ????? ??? ?????? ???????, ?????? ?????????? ??????. ? ??? ???????? ?????????? ????? ?????, ??? ??? ????????, ?????? ??? ?????? ?? ???? ?????? ??, ??? ??. ????? ?? ?????? ????? ?????? ???????, ?, ???? ?????????? ? ??????? ????, ??? ??????. ???, ?? ??? ?? ??????? ??? ?? ??????? ?????? ?????, ??? ?????????? ????? ?? ??? ?????????? ? ????? ???????? ?????????????? ???? ??????????. ????????? ??????? ???????? ?????????? ?? ??? ???. ???????, ???????????, ? ???? ??????????? ? ??????? ?????? – ??? ??? ????? ?????????? «??????????». ?????? ??????? ?????????. ?????? ?? ???????. ??????? ???? ?? ??????. ?????? ?????????? ??, ??? ? ?????? ?????? ????? ?????? ??????? ? ????????? ????????? ??????? ????????. ??? ??? ???? ?????? ????, ????? ?????????? ? ??????????, ??????? ? ?????????, ?? ???????? ??? ?? ???? ?????? ???????. ? ????? ????? ??????? ????? ?????????? ????????? ??????? – ????????? ???????. 42 10. Seznam použité literatury Primární literatrua Dostojevskij, F. M.: Idiot. Praha 1971. ???????????, ?. ?.: ?????. ?????? 1955. Sekundární literatura Bachtin, M. M.: Dostojevskij umělec: k poetice prózy. Praha 1971. Berďajev, N. A.: Dostojevského pojetí světa. Praha 2000. Berďajev, N. A.: Ruská idea. Praha 2003. Blatný, M., a kolektiv: Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha 2010. Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Praha 2003. Honzík, J., Parolek, R.: Ruská klasická literatura. Praha 1977. Jermilov, V. V.: F.M. Dostojevskij. Praha 1957. Kautman, F.: Věčný problém člověka. Praha 2004. Kolektiv autorů pod vedením I. Pospíšila: Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha 2001. Kolektiv autorů za vedení V. Macury: Slovník světových literárních děl 1/A-L. Praha 1989. Parolek R.: F. M. Dostojevskij, Praha, 1963 Pospíšil, I.: Ruský román. Nástin utváření žánru do konce 19. století. Brno 1998. Psychiatrické centrum Praha: Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize: duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. Praha 1994. ?????, ?. ?.: ?????????????? ?????? ?. ?. ????????????. ?????? 1974. ????????, ?. ?.: ??????????? ? ????? ?? ????. ?????? 1996.

Dnes, v neděli 11. října 2026, je v Moskvě slunečno a teplota se pohybuje kolem 13 °C. Během odpoledne se postupně zatáhne, nejvyšší denní teplota dosáhne 14 °C. Večer teplota klesne na 11 až 12 °C. V noci se očekává zvýšená pravděpodobnost deště, přibližně 66 %.

Orado, orado. Ty jsi pako :-)

12:30.

Neleží ti náhodou na srdci zdejší investice a investoři? Takhle to vypadá, že z tebe stříká nenavistna politická štvanice:-)