Evropa má skutečně dlouhodobý a vážný nedostatek rafinérských kapacit, což se v roce 2026 naplno projevuje jako jeden z hlavních motorů vysokých cen pohonných hmot a energetické zranitelnosti celého kontinentu. Zatímco v minulosti byla krize vnímána hlavně přes nedostatek samotné ropy, dnes je hlavním úzkým hrdlem (tzv. chokepoint) právě schopnost tuto ropu zpracovat na naftu, benzín či letecké palivo. Hlavní příčiny a aktuální stav tohoto problému ilustrují následující body: 1. Masivní uzavírání v posledních letech • Pokles kapacity: Od roku 2009 bylo v Evropě uzavřeno nebo na dovozní terminály přeměněno přes 30 velkých rafinérií. Zpracovatelská kapacita kontinentu klesla z historických 14–17 milionů barelů denně na současných zhruba 9–11 milionů barelů a očekává se, že do roku 2035 klesne o další pětinu. • Nedávné případy (2025/2026): V roce 2025 došlo například k uzavření jediné skotské rafinérie Grangemouth a britské rafinérie Lindsey, což snížilo počet funkčních rafinérií ve Velké Británii na pouhé čtyři. K poklesu dochází i v Německu a dalších státech. 2. Proč k tomu došlo? • Regulační tlak a zelené cíle: Evropská unie se v uplynulé dekádě silně zaměřila na dekarbonizaci a přechod k elektromilitě. Investoři odmítali financovat modernizaci starých evropských provozů, protože se očekával rychlý konec spalovacích motorů. • Ekonomická konkurence: Evropské rafinérie byly starší, menší a méně efektivní než obří nově budované komplexy na Blízkém východě, v Číně nebo Indii, kterým evropský trh nedokázal cenově konkurovat. • Vysoké provozní náklady: Evropský zpracovatelský průmysl dlouhodobě dusí extrémně drahé energie (zejména zemní plyn potřebný k rafinaci) a vysoké zdanění. 3. Jaké to má dopady v roce 2026? • Závislost na rizikovém dovozu: Evropa dnes lokálně vyprodukuje pouze zhruba 70 % své spotřeby nafty. Zbytek musí dovážet. • Geopolitická zranitelnost: Kvůli vleklým konfliktům na Blízkém východě, napadení infrastruktury v Perském zálivu a nestabilitě v Hormuzském průlivu jsou námořní dodávky hotových paliv do Evropy extrémně drahé a nespolehlivé. • „Zlaté doly“ pro zbývající rafinérie: Protože je kapacit kritický nedostatek, zbývající evropské rafinérie jedou na absolutní maximum (kolem 100 % kapacity) a marže zpracovatelů (např. Shell, Orlen) dosahují rekordních výšin, což v konečném důsledku platí evropští řidiči u čerpacích stanic. V reakci na tuto situaci spustila Evropská komise na podzim 2026 tzv. strategický dialog o rafinériích, v rámci něhož se snaží koordinovat kroky k zajištění dostatku paliv, která jsou kritická mimo jiné i pro obranyschopnost Evropy. Zvrátit patnáct let útlumu tohoto odvětví však bude trvat celé roky.
Špaček
