Aktuální týden je co do počtu zasedání centrální bank nabitý. Ve čtvrtek bude o nastavení úrokových sazeb rozhodovat Evropská centrální banka – v podmínkách vysoké nejistoty a nových proinflačních rizik očekáváme stabilitu sazeb na 2 %. V komunikaci ECB ale čekáme zřetelně jestřábí tón, který má dát najevo, že banka nechce opakovat chyby z let 2022–2023.
Tehdy ECB sázela na dočasnost inflačního šoku, který způsobila kombinace covidové uzávěry, drahých energií a rozpadlých dodavatelských řetězců. Se zvyšováním sazeb proto dlouho vyčkávala a reagovala až jako poslední z velkých centrálních bank, čímž zvýšila její celospolečenské náklady. Tato nepříjemná zkušenost je podle nás v Radě guvernérů stále velmi živá – a je také důvodem, proč bude centrální banka přistupovat k typově podobnému šoku – byť zatím znatelně menšího rozsahu – velmi obezřetně.
Nejistota ohledně dopadů blízkovýchodního konfliktu zůstává enormní – ani osmnáctý den se nezdá, že by se blížila deeskalace, a hlavně výraznější zprůchodnění Hormuzského průlivu. Z pohledu ECB tak dává smysl zvolit vyčkávací přístup. Dražší pohonné hmoty se ale začnou do inflace v eurozóně promítat už v březnu. Oproti našemu původnímu odhadu, který počítal s viditelným podstřelováním 2% cíle po většinu roku, nyní očekáváme průměrnou inflaci 2,2 % (původně 1,8 %).
Prozatím tak počítáme s relativně omezenými druhotnými dopady – tedy průsakem prvotního energetického šoku do cen zboží a služeb v celé ekonomice. To se ale při déletrvajícím konfliktu může rychle změnit. A právě na tzv. druhotné dopady už měnová politika typicky reaguje. Podobně je tomu v případě inflačních očekávání, respektive jejich možného odkotvení z titulu vyšších cen energií, čemuž se bude chtít ECB za každou cenu vyhnout.
Shrnuto, podtrženo: naším základním scénářem zůstává stabilita úrokových sazeb ECB, její rétorika se ale naladí na jestřábí notu. Zároveň je potřeba zdůraznit jedno riziko. ECB je na současný typ šoků citlivější než jiné centrální banky právě kvůli své nedávné zkušenosti. Aktuální tržní sázky na jedno zvýšení sazeb v letošním roce tak nemusí být zcela mimo, neboť reflektují nastavení uvnitř Rady guvernérů – za žádnou cenu neopakovat chyby z let 2022-2023.
Koruna
Konflikt na Blízkém východě trvá již více než dva týdny, na což česká koruna doposud reagovala relativně mírným oslabením do okolí 24,40 EUR/CZK. Kombinace výrazně dražších energií (ropa a zemní plyn) a posilujícího dolaru koruně do karet rozhodně nehraje – pokud nedojde k brzkému uklidnění situace, může česká měna zlehka oslabovat nad 24,50 EUR/CZK.
Zranitelná je koruna zejména vůči dolarovým ziskům, které se z našeho pohledu mohou dále rozšiřovat pod hranici 1,15 EUR/USD. Vše ale bude záviset na délce trvání blízkovýchodního konfliktu a zejména na průchodnosti úzkého hrdla globální ekonomiky – Hormuzského průlivu.
Pomůže koruně tento čtvrtek ČNB? Úvahy o nižších sazbách jsou nyní mimo hru a my očekáváme jejich stabilitu na 3,5 %. Míra nejistoty ohledně proinflačního dopadu íránského šoku je enormní, proto dává smysl z pohledu centrální banky vyčkávat. Peněžní trh je ale naladěn extrémně jestřábím způsobem a tento rok počítá hned s dvojím zvýšením sazeb. Pokud by ČNB těmto agresivním sázkám ve čtvrtek nedostála, pro korunu může jít o negativní impuls s tím, jak by se zredukoval úrokový diferenciál vůči euru.
Eurodolar
Hormuzský průliv se zatím pootevřel jen minimálně a odhodlání amerického prezidenta Trumpa vést válku s Íránem nepolevuje. Výsledkem jsou opět rostoucí ceny ropy a tlak na pokles eurodolaru. Obchodování tak zůstane ve stínu konfliktu v Perském zálivu, a to minimálně do zítřejšího zasedání Fedu, resp. čtvrtečního zasedání ECB (více viz k tomu včera vydaná FX Strategie).