Popravdě řečeno mi není jasné, proč by měly existovat pouze dvě možnosti řešení: rozpad EU nebo naopak větší integrace s eurobondy. Proč nemohou státy ručit za svůj vlastní dluh bez záruk vyšších instancí? Postupné přesouvání dluhu do vyšších a vyššich sfér těžko povede k větší globální zodpovědnosti. Řetězec zadlužování a záruk je třeba přerušit na co nejnižší úrovni. Inspiraci negativního příkladu doporučuji hledat např. v zárukách USA za hypotéky, pozitivním příkladem je pak Island, který narozdíl od nešťastného Irska záruky za svůj bankovní sektor odmítl poskytnout. Myšlenka, že státy se stejnou měnou potřebují jedno ministerstvo financí a společné bondy je blud - v rámci menších celků je tento fakt snad zcela zřejmý. Jednotlivé firmy v rámci státu také nic takového nemají. Co se tedy brání prostému řešení nechat jednotlivým státům EU suverenitu s tím, jak nakládají se svými financemi, a také suverinitu bankrotu. Fiskální disciplínu musí vynutit věřitelé výši úrokových sazeb, pokud ovšem státy, unie, MMF a další instance budou neustále intervenovat do tohoto přirozeného samoregulačního mechanizmu skrze záruky a bailouty, očištění nastane až globálním bakrotem USA, EU, MMF a WB zároveň. Je jedno jestli půjde o bankrot férový nebo inflační skrze money printing.
Martin Šíp
