To, co první LTRO z prosince minulého roku jenom naznačilo, druhé z minulého týdne plně potvrdilo. Evropským politikům se podařilo nalézt způsob, jak uvést bankovní sektor nejprve do stavu částečného utlumení a posléze i do stavu klinického spánku. Refinanční úrokové sazby periferních zemí se vracejí na dlouhou dobu nevídané úrovně a pacientovo tělo má příležitost projít ozdravným procesem. Pro nás pozorovatele trhů to má jeden nemilý důsledek. Na místě kontinuální záplavy informací o vývoji měnové krize zůstalo poměrně citelné vakuum, které bude muset být zaplněno novým tématem. Nepochybuji, že si analytici nějaké brzy vyberou. Z podstaty věci to už bohužel nemůže být takové „sexy“ představení, jakým byla dluhová krize. Pojďme se probrat několika možnými náměty, které připadají v úvahu.
V první řadě bychom si měli uvědomit, že 2012 je do jisté míry volební super rok. Jsou na programu prezidentské volby v USA a Francii. Čím více se budeme blížit k datu voleb, tím více se budou stávat tématem ekonomických zpráv. V této souvislosti se nabízí úvaha, zdali blížící se volby v USA znamenají stejně jako v minulosti rostoucí domácí HDP nebo zdali je legitimní úvaha, že „tentokrát je to jinak“. Zatím se zdá, že tradiční scénář vítězí. Poslední čísla o nezaměstnanosti, HDP a spotřebě domácností v USA to více než jasně dokazují.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že volební roky bývají z pohledu trhů poměrně nudné (na druhou stranu je pravda, že jsem jich zase tolik nezažil). Výjimku snad tvořil rok 2000, kdy došlo k několikerému přepočítávání volebních lístků na Floridě, které zdrželo oficiální vyhlášení vítěze voleb o mnoho měsíců. Podobný překvapivý vývoj se nedá nikdy vyloučit, ale spoléhat se na něj nedá.
Platilo pravidlo, že se Fed několik měsíců před volbami zdržuje jakékoliv akce, aby nemohl být obviněn z jejich záměrného ovlivňování. Šéf Fedu Bernanke se kupodivu nezachoval jinak, když ve svém posledním projevu naznačil, že QE, o jehož obnovení trh tak trochu spekuloval, nepřipadá zatím v úvahu. Odsud tedy také žádný překvapivý vítr letos nezavane.
Dalším potenciálním tématem je konflikt s Íránem a vysoké ceny ropy. Nedovedu si představit, že by se Barack Obama v posledním roce svého úřadování pustil do podobného vojenského dobrodružství, natož rok na to, co se z jiného stáhnul. Z toho důvodu se mi jeví nervozita na trzích s ropou poměrně přehnaná a k nějakým prudkým pohybům směrem nahoru by nemuselo dojít. Jak jsem si na zdejších stránkách několikrát dovolil naznačit, je dle mého a nejen mého názoru vysoká cena ropy spíše než důsledkem geopolitických tenzí, způsobena monetární expanzí, vysokými státními deficity a zápornými reálnými úrokovými sazbami. Jestliže nezmizí příčina (což se nestane ze dne na den), nezmizí ani důsledek. Pokud se ceny budou nějak pohybovat, mělo by to být sice nahoru, ale pouze pomalu.
Jak jsem napsal v úvodu, evropský pacient je v klinickém spánku a měl by dostat šanci se ze svých problémů zotavit. Obavám se však, že nejméně ze strany ekonomů, kterým nevyšla sázka na rychlý rozpad eurozóny, dojde k pokusům vyvařit analyticko-katastrofický „druhák“ z pravděpodobné recese, která eurozónu letos čeká. Měli bychom se proto i na tuto alternativu psychicky připravit a nenechat se jí příliš vystrašit.
Co se týče cen akcií, výše zmíněné naznačuje, že by pro ně letošní rok mohl být poměrně příznivým. Trh se momentálně obává korekce, která pravděpodobně přijde, ale také nemusí nebo může být mělká. Nezapomínejme, že pro mnoho investorů byl poslední pohyb poměrně překvapivým a velká spousta z nich se nachází ve stavu rozmrzení z nedostatečného zainvestování. Mnoho akciových titulů je také prodána nakrátko. Všechen tento nákupní zájem by měl působit jako podpora v případné korekci. Suma sumárum, rok 2012 by mohl být klidný a akciovým investorům přinést pro změnu i trochu radosti.