Nedávno jsem rozšířil svou sbírku knih o finančních podvodnících a „rogue traderech“ o životopis sirkového krále Ivara Kreugera z pera Franka Partnoye. Sirkové království, které hrdina této knihy vybudoval na začátku 20. století, můžeme označit za předchůdce firem jako Enron a Worldcom. Ivar Kreuger byl průkopníkem takových metod, jako je například off balance sheet financování. Již v třicátých letech používal celou řadu kapitálových instrumentů na svou dobu nesmírně inovativních, jakými jsou akcie s omezenými hlasovacími právy či konvertibilní obligace. Impérium, mající na svém vrcholu hodnotu ekvivalentní stu miliard dolarů v dnešních cenách, zkrachovalo během velké deprese a zanechalo po sobě nesmírné škody. Do vějíře jeho „inovací“ musíme bohužel zařadit také čistě kriminální činy jako falšování dluhopisů a letadlo připomínající praktiky při vyplácení dividend. Sám Ivar Kreuger skončil s kulkou v hlavě a dodnes se spekuluje, zdali se jednalo o sebevraždu či vraždu.
Máme přirozenou tendenci odsouvat kriminální činy na okraj pozornosti a považovat je za výstřelky vyšinutých jedinců, které podstatně neovlivňují činnost většinové populace. Čím více se však člověk zabývá historií, vkrádá se do jeho mysli neodbytné přesvědčení, že podnikání má ke kriminalitě trochu blíže než jiné lidské činnosti a hranice mezi poctivým a podvodným jsou zde dosti rozmazané.
V pátečním NyTimes vyšel poměrně zajímavý článek upozorňující na široce rozšířenou praxi falšování statistických údajů v čínských firmách. Dokonce se zde zpochybňují data o spotřebě a výrobě elektřiny, která jsou považována za poměrně spolehlivý údaj, na základě kterého je možno si utvořit jakýs takýs obrázek o dynamice čínské ekonomiky. Podobně kritické články se objevují na různých ekonomických serverech a blozích již drahnou dobu. Pokud však takovou zprávu zveřejní NYT, můžeme ji asi považovat za spolehlivou. Co si však z celé této zapeklité situace vzít za poučení?
Je nezpochybnitelné, že čínská ekonomika za posledních dvanáct let učinila značný pokrok. Svědčí o tom nahromaděné devizové rezervy, kontejnery spotřebního zboží putující na západ a suroviny putující se západu na východ. Čína má svého kosmonauta, milionovou armádu a evropští lídři jezdí do Pekingu s prosíkem. Na druhou stranu je ekonomika nasáknuta neférovou praktikou falšování dat a účetnictví. Připomíná to až velmi dokonale v úvodu zmíněný příběh impéria Ivara Kreugera. Podivnou směs agresivity, podnikavosti a podvodu, kterou nelze jednoznačně zaškatulkovat.
Ani zdaleka nepředpokládám, že čínská ekonomika skončí podobně jako impérium švédského sirkového krále. Bylo by to až příliš jednoduché. Spíše se domnívám, že zatím Číňané dost dobře nechápou, proč by nějaká statistická data měla být důležitá. Patrně je sami k ničemu zatím nepotřebovali. Musíme si proto počkat, až pro ně budou stejně důležitá, jako pro nás.