Evropská centrální banka musí zásadním krokem vstoupit do hry a rozseknout evropskou dluhovou krizi, uvedl Robert Mundell, ekonom známý jako otec eura. „Mario Draghi takový krok naznačil, v rámci mandátu ECB. Tím je odvrácení inflace, udržování cenové stability. Ale také bankovní stabilita, teda bankovních systémů jako součásti ekonomik,“ uvedl Mundell.
Také otec eura patří k ekonomům, kteří jsou přesvědčeni, že Španělsko nezbytně potřebuje plnou záchranu, ne jen limitovanou pomoc bankám. „Je to jasné. Problémem Španělska je struktura dluhu, zejména regionální. Je to problém bankovního systému,“ uvedl Mundell.
Mundell, který stojí za teorií optimální měnové oblasti, chápané jako základ pro pozdější vytvoření eurozóny, se domnívá, že by unie měla začít s emisí společných dluhopisů, ale ze strany silnějších zemí a slabší ekonomiky případně zapojovat až později. „Další země by mohly do projektu přistupovat, až dají do pořádku své veřejné finance. Měl by to být dvoustupňový proces,“ míní Mundell.
Snahu o záchranu eurozóny cestou vyšší politické integrace jednoznačně kritizuje bývalý německý člen vedení Evropské centrální banky (ECB) Otmar Issing. Označil snahy o řešení dluhové krize eurozóny postupnými centralizačními kroky, které předpokládají zavedení politické unie, za nedemokratické a z hlediska konečného cíle za kontraproduktivní. „Takové kroky jsou vrcholem naivity, protože ničí samotný základ politické unie, identifikaci lidí s myšlenkou jednotné Evropy,“ uvedl Issing pro Financial Times.
Issing souhlasí s tím, že v dlouhodobém pohledu je politická unie v EU žádoucí. Připomíná ale, že to neznamená nic jiného než konec národních států a vytvoření skutečně evropské vlády s daňovými pravomocemi, vlády podepřené skutečným evropským parlamentem. "Zakládat argument ve prospěch integrace primárně na záchraně měnové unie je stěží přesvědčivé," uvedl. Výzvy zahraničních politiků a expertů ke zrušení národní suverenity v Evropě ze strachu z toho, že na jejich ekonomiky dopadne zhroucení měnové unie, jsou podle Issinga "dobrým námětem pro satiru".
Podle Issinga nemůže být politická unie lékem na nynější krizi, protože dosáhnout jí v horizontu několika let je nemožné. Avšak nynější přístup politiků, to znamená prosazování dluhové a bankovní unie se slibem budoucí úplné integrace, žádnou důvěryhodnou strategií není. „Vyvolá odpor mezi lidmi a myšlenku politické unie těžce podkope,“ uvedl Issing.
Ekonom poukazuje na nedemokratičnost nynějších návrhů na řešení krize právě skrze myšlenku eurobondů, kterou připouští Mundell (výše). „Zvýšily by úroky dluhopisů zemí se zatím dobrou pověstí na finančních trzích, což by v podstatě znamenalo transfer peněz daňových poplatníků a porušení základního demokratického principu ‚žádné daně bez zastoupení‘,“ varuje Issing, což podle něj platí i pro všechny další formy vzájemného ručení za dluhy.
Všechny kroky, které počítají do budoucna se slibovanou politickou unií, jsou podle Issinga rozporuplné a nebezpečné. "Plynou z nich obrovská finanční rizika pro několik zemí a mohou nejen podkopat upřímné snahy o směřování k politické unii, ale zničit i samotný základ, na němž tento proces musí nakonec stát, to znamená identifikaci lidí s evropskou myšlenkou," uvedl Issing.
Ekonom nepokládá zhroucení eurozóny za nevyhnutelné a předkládá alternativu, kterou pokládá za reálnou. „EU se musí konečně začít držet smluv a závazků, které za cenu hluboké ztráty své důvěryhodnosti tolikrát porušila. Měnová unie suverénních států nemůže fungovat bez principu zákazu finanční záchrany, což znamená, že každá země je zodpovědná sama za svou politiku. Finanční pomoc musí být založena na přísné podmíněnosti a poskytována při úrokových sazbách, které nepodkopou vůli k reformám. Jen tak může měnová unie přežít bez politické unie," napsal Issing.
Robert Mundell (*24. října 1932) je nositelem Nobelovy ceny a kanadským ekonomem, nyní profesorem na Kolumbijské univerzitě a čínské univerzitě v Hong Kongu. Cenu dostal v roce 1999 za optimální měnovou oblast a měnovou dynamiku. Pomohl nastartovat ekonomiky strany nabídky, známy jsou jeho modely společný Mundell–Flemingův a Mundell–Tobinův efekt.
Otmar Issing (*27. března 1936 ve Würzburgu) je německý ekonom, prezident centra finančních studií při Goethe University ve Frankfurtu a bývalý člen vedení německé centrální banky Bundesbank (1990–1998) i výkonný člen vedení ECB (1998–2006). Je poradcem Goldman Sachs a vytvořil přístup k měnové politice stojící na dvou pilířích v pojetí ECB.
(Zdroj: FT, CNBC, Bloomberg, čtk)