Když Mario Draghi 26. července řekl, že riziko spojené s možnými kurzovými posuny brání hladkému fungování nástrojů, které má ECB k dispozici, porušil tabu, které bylo do té doby nedotknutelné. Nikdo z jeho předchůdců totiž nikdy nenaznačil, že by se eurozóna mohla rozpadnout. Cílem tohoto tabu bylo ujistit finanční trhy o tom, že u jednotlivých členů eurozóny není třeba zabývat se možnými kurzovými riziky. Draghi však přiznal, že tato rizika existují a že udržení eurozóny pohromadě není na finančních trzích považováno za plně důvěryhodný scénář. Tato rizika pak podle jeho názoru částečně vysvětlují vysoké výnosy vládních dluhopisů Itálie a Španělska, brání přenosu monetární politiky ECB do těchto zemí a ECB tak má právo pokusit se tyto výnosy snížit.
Po minulém čtvrtku se zdá, že se ECB bude snažit o snížení výnosů nákupem krátkodobých vládních dluhopisů Itálie a Španělska. Podmínkou ale je, aby tyto země nejdříve zažádaly o podporu u EFSF/ESM a přijaly podmínky, které jsou s ní spjaté. Můžeme se ptát, zda to bude na eliminaci zmíněného rizika stačit. Až doposud měl být garantem vypořádání všech plateb v eurech platební systém ECB Target2. Ten v podstatě zajišťuje, že řecká či španělská eura drží stejnou hodnotu jako eura německá. V rámci tohoto mechanismu ale může dojít k tomu, že centrální banky silných zemí budou poskytovat neomezené půjčky centrálním bankám zemí slabších (tento proces probíhá přes rozvahu ECB, která stojí mezi Bundesbank a Bank of Spain). Takový mechanismus totiž není stavěn na situace, kdy by některá ze zemí měla dosahovat dlouhodobého deficitu platební bilance s Německem, což se ale nyní děje. V Bank of Spain se tak vrší závazky vůči Bundesbank a v ní pohledávky za Bank of Spain.
Pokud by se tak dělo mezi naprosto nezávislými zeměmi, musela by dlužící centrální banka učinit kroky zaměřené na zmenšení deficitu platební bilance – musela by utáhnout politiku či nechat oslabit měnu. Následně by se problém vyřešil sám. V eurozóně ale budou závazky Bank of Spain neustále růst a proto nerovnováhy v systému Target2 v posledních letech tolik narostly. Dokud to budou centrální banky tolerovat, měnová unie se nerozpadne. Jak ale naznačil Draghi, trhy již nejsou přesvědčeny o tom, že tyto nerovnováhy mohou dále bez rizik růst. Bundesbanka sice několikrát zdůrazňovala, že její pohledávky nejsou vedeny za jednotlivými zeměmi, ale za ECB. Potenciální ztráty spojené se systémem Target2 se však v Německu staly politickým tématem, což podkopává důvěru trhů v euro.
Hovořit o tom, že platební systém nemusí být plně důvěryhodný, znamená pro centrálního bankéře rizikový krok. Draghi mohl jednoduše dále opakovat, že systém funguje a eurozóna se nerozpadne. On ale uznal, že důvěryhodnost systému již není stoprocentní a trhy se tak teď mohou ptát, zda budou jeho intervence dostatečně silné. Nákupy dluhopisů a reaktivace tzv. SMP (Securities’ Market Programme) nezvýší příliv kapitálu do Španělska, protože je bude z velké části provádět Bank of Spain. Nerovnováhy v systému Target2 tudíž dále porostou a na jejich eliminaci by bylo třeba razantnějších kroků. Tedy například poskytnutí bankovní licence ESM.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)