V minulém sloupku jsem zde vyprávěl pohádku pro děti, ze které si mohly vzít poučení do života. Pod článkem vznikla obšírná diskuse, která se nakonec úplně přestala týkat příběhu slepičky. Zajímavý byl jeden komentář, který tvrdil, že malou holčičku moc straším špatným koncem. Proto jsem se rozhodl pohádku přepsat a uveřejnit tak další sloupek dříve. Bez špatného konce, ale tentokráte s příběhem, který bude více odrážet fungování systému v Evropské Unii. Pro připomenutí, jak pohádka vypadala v originále, doporučuji minulý příběh.
Originál pohádky by mohl mít toto alternativní znění i bez špatného konce, který jsem popsal minule:
Byla jednou jedna slepička a ta našla na jaře pár zrnek žita. Zavolala kočku, vepříka, kravičku a kačera. „Kdo z vás mi pomůže to obilí zasít?“ ptala se.
„Já ne!“ řekla kočka. „Jsem hlášená na pracovním úřadě a mohla bych přijít o dávky.“
„Já ne!!“ řekl vepřík. „Musím se hlásit na poště na Czech pointu, tak nemohu jít s tebou na pole.“
„Já ne!!!“ „Jsem totiž taková kráva, že bys mi musela vytvořit chráněné místo a s tím bys měla moc papírování, řekla kráva.“
„Já ne!!! Kdybych si přivydělal, šel by po mě exekutor a nic bych z toho neměl.“ řekl kačer.
Zasela tedy slepička sama…a čekala, dokud nevyrostly malé rostlinky žita. Pak se ptala: „Kdo mi pomůže políčko vyplít?“
„Já ne!“ řekla kočka. „Nesplňuji kvalifikační předpoklady pro práci v zemědělství.“
„Já ne!!“ řekl vepřík. „Neprošel bych povinnou zdravotní vstupní prohlídkou.“
„Já ne!!!“ řekla kráva. „Nezapomeň, že jsem tak stará kráva, že bys pak měla problém mě po sezóně propustit.“
„Já ne!!!“ řekl kačer. „Přiletěl jsem z daleka a nemám dosud pracovní povolení.“
Plela tedy slepička sama…a pak čekala, dokud nevyrostl klásek. Pak se ptala: „Kdo mi pomůže žít a sklidit?“
„Já ne!“ řekla kočka. „Musíš přeci nejdříve vypracovat projekt Ekologický rozvoj venkova a pak si po jeho schválení zažádat o dotace na pracovní místa.“
„Já ne!!“ řekl vepřík. „Teď jsem začal chodit do rekvalifikačního kursu a nesmím tam chybět.“
„Já ne!!!“ řekla kráva. „Já bych mohla přijmout jen nekolidující zaměstnání a to se mi nevyplatí.“
Já ne!!!“ řekl kačer. „Mně se sezonní práce vůbec nevyplatí. Abych mohl požádat o osobní bankrot, musím mít stálé místo.“
Žala tedy slepička sama. „Kdo mi pomůže vymlátit?“ ptala se potom.
„Já ne!“ řekla kočka. „Už jsem to uhrála na plný invalidní důchod, nemám to zapotřebí.“
„Já ne!!“ řekl vepřík. „Jsem totiž takové prase, že nemám zdravotní průkaz pro práci s potravinami.“
„Já ne!!!“ řekla kráva. „Kdyby si mě zaměstnala, mohlo by to být považováno za drezůru zvířat a to je regulovaná profese, na které právní předpisy kladou určité požadavky, které musí být splněny.“
„Já ne!!!“ řekl kačer. „Teď právě absolvuji kurs Jak uspět na trhu práce a pracovní úřad mi nepovolí souběžné zaměstnání.“
Slepička vzala cep a vymlátila sama všechno žito a nakonec se zeptala: „Kdo mi pomůže to zrní odnést a semlít?“
„Já ne! Já ne!! Já ne!!! Já ne!!!“ volala zvířátka. „My bychom ti chtěla pomoci, ale nemůžeme!!“
A tak slepička sama zrní semlela, zadělala těsto na chléb a upekla jej.
„Kdo mi pomůže ten chléb sníst?“ zeptala se naposled.
„Já! Já!! Já!!! Já!!!“ křičela zvířátka jedno přes druhé.
Ale slepička řekla: „Nechtěli jste ani sít, ani žít, ani mlátit; nechtěli jste mlít ani péci, neměli byste zadarmo taky jíst, ale pokud chcete, ráda vám svůj chléb levně prodám.“
Bohužel ale přišla na ní inspekce s tím, že při pečení nebyla dodržena všechna hygienická pravidla pro výrobu potravin a tudíž její chleba není vhodný pro konzumaci ostatními. Musí si to sníst jen ve své vlastní rodině a případné přebytky pod dozorem inspekce zlikvidovat. To se ale slepičce nechtělo a snědla všechen svůj chléb se svými dětmi.
Dobrou noc
P. S. Příště už zde bude standardní sloupek