Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Japonská krize ne a ne přijít, ta americká už vůbec ne

Japonská krize ne a ne přijít, ta americká už vůbec ne

28.1.2013 18:28

Na počátku roku jsem zde uváděl, že Japonsko bude mediálním hitem letošního roku. Zatím se tato extrémně nevýznamná predikce naplňuje, důvodem je přirozeně posun v ekonomické politice, který je a bude poučením i pro ostatní vyspělé ekonomiky (ještě ale nevíme jakým). Paul Krugman se rád vysmívá těm, kteří neustále predikují krizi v USA. Mezi jeho fér i ne tak fér argumenty jsem ale nezaznamenal ten nejjednodušší: Nejdřív by musela přijít krize v Japonsku. Podívejme se proč.

Obrázek ukazuje vývoj veřejného dluhu Japonska v poměru k HDP, černě je vyznačen vývoj výnosů japonských vládních dluhopisů. Z obrázku by se tak dokonce mohlo zdát, že čím vyšší dluh, tím automaticky nižší sazby. Periferii eurozóny by tato kauzalita jistě potěšila, jde ale samozřejmě jen velmi specifický případ. Do grafu jsem vyznačil, v jaké pozici se nyní zhruba nachází Spojené státy – výši dluhu cca odpovídá i výše výnosů.

krize1

Obrázek je takový, jaký je, zejména kvůli tomu, že japonské vládní dluhopisy kupují zejména domácí subjekty. Může se tak rozjet zmíněná specifická kauzalita, kdy utlumený růst, opatrnost a spořivost vedou domácnosti k nákupu „bezpečných“ domácích aktiv.

Pokud bychom brali vývoj v Japonsku jako jeden z možných scénářů pro USA, vidíme, že by v něm měly před sebou ještě mnoho let rostoucího dluhu a nízkých výnosů vládních dluhopisů. Ty ale nejsou žádným velkým požehnáním, ale spíše odrazem neschopnosti ekonomiky odlepit se k výraznějšímu růstu. Namítnout bychom mohli zejména to, že USA nedisponují konzervativní spořící populací. Jejich pozici ale podle mého můžeme vnímat tak, že globální rezervní měna dolar, jim dělá domácí půdu z celé globální ekonomiky. Jinak řečeno, „japonské“ prostředí jim vytváří dolar a globální úspory.

Zpět k Japonsku. Ekonomové z Commerzbank udělali jednoduché cvičení s cílem odhadnout, kdy se japonská recyklace úspor zadrhne. V následujících dvou grafech jsou dva scénáře vývoje veřejného dluhu a finančních aktiv soukromých subjektů (tedy toho, co dluh může financovat). První scénář předpokládá růst HDP ve výši 2 % a nominální sazby ve výši 1 %. Druhý předpokládá stejný růst ekonomiky, ale růst sazeb o 35 bps s růstem dluhu o každých 10 procentních bodů (tedy mírně se vystrašující investory).

Optimističtější první scénář naznačuje, že problémy přijdou 5. května někdy kolem roku 2022. Druhý by ukazoval o několik let dříve. Navíc by trhy podobné problémy i přes svou obvyklou krátkozrakost zřejmě anticipovaly trochu dopředu a rozjela by se populární spirála sebenaplňujícího se proroctví. Zatím ale vidíme, že se ani po změně politiky nic neděje a realita se nám tak podle tohoto modelu stále ne a ne chovat. Samozřejmě se můžeme vydat po cestě argumentů typu „Japonsko má vlastní centrální banku a ta může domácím úsporám vždy vypomoci...“, ale tuto stále dost exotickou možnost nechme nyní stranou. Každopádně je těžké vidět, že by měl jen trendově posilovat.

krize2

Natixis před časem také upozorňoval, že úspory japonských domácností jsou směřovány přes finanční sektor na financování fiskálního deficitu. Tím se sazby i přes vysoký veřejný dluh drží nízko. Firmy ale nemají přístup k financím a musí své investice financovat z vlastních zdrojů. To je nutí tlačit na mzdy a snižovat jejich podíl na celkových příjmech. Tím ovšem oslabují agregátní poptávku, což znamená i nízké investice. Výsledkem je pak to, že firmy tlačí dolů mzdy, používají své zisky na snižování dluhu a hromadění hotovosti. V budoucnu bude Japonsko navíc dosahovat deficitu běžného účtu. To znamená, že financovat fiskální deficity budou muset zahraniční subjekty. Podle Natixisu tak je třeba zbavit se japonských dluhopisů a jenu co nejdříve.

K uvedenému pak můžeme připočítat i to, že japonské domácnosti kupují domácí dluhopisy z velké části proto, že byly dlouhé roky zvyklé na posilující jen (který jim ukrajoval ze zisků ze zahraničních investic). Pokud by se jen vydal na cestu dlouhodobého oslabení (neposilování), tato síla by mohla přestat působit. Ve výše uvedených „krizových“ grafech bychom tak namísto domácích finančních aktiv uváděli tato aktiva „k dispozici pro domácí obligace“. Kritický průnik obou křivek by to samozřejmě urychlilo.

S výše uvedeným se může zdát zázrakem, že se Japonsko již nezmítá ve víru krize. Může za to setrvačnost a to, že samozřejmě existují i optimistické scénáře. Nasnadě je ten, že zafunguje přechod na (skutečnou) stimulaci monetární i fiskální. A jisti si můžeme být i nadále tím, že Japonsko bude letošním mediálním hitem (a japonský akciový trh již nebude v takovém ústraní zájmu investorů).

Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.


Váš názor
  • pár postřehů k Jap z vlastní zkušenosti
    30.1.2013 12:33

    Dovolim si polemizovat/doplnit nekolik bodu: 1) "utlumený růst, opatrnost a spořivost vedou domácnosti k nákupu „bezpečných“ domácích aktiv" domacnosti nenakupuji domaci aktiva ze sve vule, nakupuji je za ne banky, v kterych maji prostredky, a to zcela na podklade hluboce zakoreneneho presvedceni, ze kazdy spravny Japonec musi podporovat svuj stat. Nicmene i toto se zacina ve spolecnosti menit, uz i Japonci si vice a vice uvedomuji, ze "jejich" stat jim "unesli" prodejni politici a lobiste a udelali si z neho svuj soukromy business. Dle meho nazoru jsme nyni i v Japonsku na pocatku krize identifikace obcanu se statem. (Nektere Evropske staty naopak z teto krize nikdy nevysly a naopak tam plati neco, co bych parafrazoval "kdo neokrada stat, okrada rodinu") Z toho mi vyplyva, ze ke zlomeni popisovaneho trendu dojde presne v okamziku, kdy padne vira v "osvicenost" a "laskavost" statu ke svym obcanum, resp. kdy i Japonci poznaji, ze jejich stat jim nikdy nevrati to, co si od nich tak vyhodne napujcoval. 2) "firmy tlačí dolů mzdy, používají své zisky na snižování dluhu a hromadění hotovosti" Je treba uvest na pravou miru, ze Japonske firmy mohou snizovat sve personalni naklady jen skze nekolik cest. Mzdovy zaklad je v Japonsku vice mene zafixovan a tez se pravidelne 1xrok plosne zvysuje (pravda posledni roky jen nepatrne). Snadno lze menit pouze vysi pulrocniho bonusu, ktery vsak na rozdil od ceskych pobocek japonskych firem muze tvorit i 15-25% rocniho prijmu zamestnance. Nicmene takove snizeni neni trvale, ale jen prechodne, drive ci pozdeji musi firma opet bonus vyplatit, nebot jak jsem jiz uvedl, tvori podstatnou cast prijmu domacnosti, se kterou tyto dosti pocitaji. Dale se naklady snizuji jen neprimo a sice, vyssi efektivitou (kdo byl v Japonsku vi, ze jeste porad je z ceho brat - ale snizeni vyhlasene japonske "prezamestnanosti" bude mit podstatne socialni dopady), outsourcingem ven z Japonska (predevsim low cost countries). Tyto zisky ovsem japonske firmy vyuzivaji velmi neefektivne. Duvodem je, ze se jedna o interni zdroje a kontrola efektivity vyuziti je velmi "melka". Kdyby to byly penize nejake banky, ktera si svoji pujcku dobre hlida, bylo by to urcite jine. Sam jsem velmi zklamany hlavne v poslednich letech vyslovene diletantskym pristupem planovacu hlavnich korporaci, kde se casto rozhoduji na zaklade kratkodobych trendu, pouhych dojmu nebo i vylozene naslepo, o realizacich masivnich dlouhodobych investic. Z toho samozrejme vznikaji ztraty, ktere se mimojine umoruji opet jednorazovymi usporamy. Typicky se objevuji sanace zpackanych investic a projektu (spatny market research, nevhodne zvolena technologie, nacasovani do svetove krize, spatne zvolane zeme pro investici, apod.). Kapitolou samo o sobe je "stadni chovani" velkych japonskych korporaci, ktere naridi vsem svym napojenym firmam ucinit nejake zasadni obchodni rozhodnuti, pouze s ohledem na prospech ustredni firmy. Pak dojde k tomu, ze analytikum je predhozen zdanlive pozitivni vysledek korporace A, ktery je vsak vykoupen ztratou korporace B, jez je primo majetkove navazana na korporaci A. Vysledek je situace "navonenenho" obra stojiciho na hlinenych nohou svych spriznenych firem, ktere melou z posledniho. Dusledky si dovedete predstavit. Dle meho je pro Japonsko jedina cesta. Pujcit si v JPY (dokud to jde a mena je dostatecne pevna), oslabit menu (k tomu nevyhnutelne dojde), a vypracovat se zpet na status silne exportujici zeme = existuje rada uskali (svet se od 60-tych a 70-tych let 20. stoleti zmenil, coz si japonske ekonomicke elity jeste dostatecne neuvedomily) Hlavni obtize vidim: v poklesu prakticke vzdelanosti (spousta teoretickych okecavacu a mezitim vymiraji skutecni odbornici), nastup Jizni Koreje a Ciny vcetne vyhroceni souboje o suroviny, ztrata strategicke politicko-ekonom. podpory ze strany USA (strach z Ciny). Jinymi slovy, je cas se zbavit domnele bezpecnych japonskych aktiv. Omlouvam se za strucnost v zaveru, ale mam i vlastni praci :)
    Jk
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
ČasUdálost
14:30USA - Empire State Manufacturing index
15:15USA - Průmyslová výroba, m/m