Několik mediálních komentátorů si nedávno všimlo, jak rychle byli vyšetřovatelé schopni vypátrat a zneškodnit Tamerlána a Džochara Carnajeva, dva mladé čečenské bratry, kteří podle Džocharova přiznání podnikli 15. dubna bombový útok na bostonský maraton, při kterém byli tři lidé zabiti a 264 zraněno. Vyšetřovatelé vytřídili v nezvykle krátké době tisíce kousků důkazního materiálu, hlavně obrovské hromady digitálních fotografií a videoklipů, a to jak z oficiálního sledování maratonu, tak z těch, které dodala veřejnost a sama vystavila na internet. Během dvou dnů FBI zjistila identitu podezřelých a během masivní policejní akce, která následovala, je dopadla. Síla technologie tady byla demonstrována jedním z doposud nejjasnějších způsobů v historii.
Jevgěnij Morozov, hostující vědec na Stanford University, spisovatel a výzkumník, se zabývá studiem politických a sociálních dopadů technologie. Morozov je vysoce kritický vůči populárnímu názoru, že internet pomáhá demokratizovat autoritářské režimy, a že technologie a sociální sítě samy o sobě jsou dobré pro demokracii. Místo toho tvrdí, že internet naopak může být mocným nástrojem masového policejního dohledu, politické represe a šíření nacionalistické a extremistické propagandy. Morozov říká, že technologie je ve skutečnosti perfektní nástroj ke kontrole občanů ze strany represivních států. Podle Morozova je stinnou stránkou internetu právě schopnost kontrolovat informace a manipulovat nová média. Protože se narodil v Bělorusku, tak asi ví, o čem mluví. Soudě podle rychlosti policejní akce v Bostonu si také můžete pomyslet, že naše demokratická společnost, prošpikovaná CCTV kamerami jako nedělní pečínka špekem, kde osobní data jednotlivců jsou vystavena na internetu pro skoro kohokoliv k vidění bez povolení k prohlídce, se stává Velkým bratrem sebe sama.
Existují četné příklady, jak technologie ovlivňuje mocenské struktury. Pouze zablokovat internet se může stát příliš tupým nástrojem, který se nakonec obrátí proti vám. 28. ledna 2011 se o tom přesvědčila vláda Husní Mubaraka v Egyptě, která internet zablokovala v očekávání protestů. To přimělo aktivisty se vydat do ulic a patrně to urychlilo pád Mubarakova režimu. Naproti tomu cenzura internetu může být daleko účinnější. Čína je v tom velmi dobrá. Další země jsou trochu decentnější. Turecko například neustále upravuje stupeň filtrování informací na základě požadavků úřadů i široké veřejnosti.
Jaron Zepel Lanier je průkopníkem technologie virtuální reality a digitálním guru Silicon Valley, v současnosti pracuje jako vědec pro . Přestože je rozhodně insiderem tohoto průmyslu, ani on nemá nic pěkného, co říci o současném stavu world-wide web. Ve své známé eseji z roku 2006 poprvé použil výraz “digitální maoismus”. Ve své knize “Vy nejste hračka” (2010) kritizoval Web 2.0, a obvinil gigantické firmy jako a z toho, že lidi špehují ke svému prospěchu.
Jeho vysvětlení toho, jak pracuje překladač na Googlu je klasickým příkladem toho, jak tato obří firma prostě bere (nebo, podle Lanierových slov, “přivlastňuje si bez kompenzace”) a monetizuje kolektivní práci jiných. Jedna z fantastických služeb na Googlu je, že si můžete napsat nebo zkopírovat pasáž textu v angličtině do Translate a ve vteřině dostanete zpátky český překlad. Většina lidí neví, jak to vlastně dělá, a ani nad tím nepřemýšlí. Když je pak nutíte se nad tím zamyslet, nejspíš vám řeknou, že tam naistaloval nějakou skvělou technologii, umělou inteligenci v cloudu, nebo nějaký super chytrý algoritmus, který dokáže překládat. A je báječné, že to je zadarmo.
Ve skutečnosti shromáždil obrovské množství informací od skutečných živých překladatelů, kteří přeložili různé fráze v knihách a textech, které se teď nachází na internet. Když teď dostane váš text, tak prostě prohledá tato data, najde podobné pasáže a vytvoří koláž z předchozích překladů. To je velmi chytré, ale také velmi podobné tomu, co dělá , tedy že “prodává” lidem zpátky jejich osobní identitu, ale v podobě, vhodné pro použití ze strany výrobců reklamy, jako například jejich návyky a preference při nakupování. Translate vytváří produkt, který má stále lepší kvalitu (před pár lety takovému překladu nebylo vůbec rozumět, ale teď je to docela slušné), zadarmo a během okamžiku. Mezitím ti původní překladatelé nedostanou za tuto svou práci zaplaceno, si ji prostě přivlastnil. Takže tím, že se tyto fráze vytáhnou z různých knížek a zákazník si udělá překlad na Googlu sám, zbavíte překladatele možného výdělku a tím vlastně přispíváte ke zmenšování ekonomiky, protože takový překladatel bez práce není ani konzumentem. Tato hra se jmenuje ”kdo má největší počítač, může zanalyzovat cokoliv a všechno a proměnit to ve svou výhodu, a tím pádem koncentrovat bohatství a moc”.
Lanier říká, že se sami dobrovolně přetváříme a redukujeme v nepodstatné reklamní krmivo. Práce v kreativních profesích, jako hudba nebo psaní, mizí díky jednoduchosti, s jakou se dá komunikovat a kopírovat. Další, více tradiční středostavovské profese mohou brzy následovat.
Může za to struktura Web 2.0 jako taková. Zatímco původně byl internet otevřený a volný pro všechny, časem a postupně se jej zmocnila hrstka korporací, které začaly důvěřivým uživatelům nabízet služby zadarmo — e-mail, sociální sítě, vyhledávání. Tyto firmy to nedělaly z dobroty svého srdce, ale výměnou za plný přístup k a vlastnictví soukromých dat těchto uživatelů: fotografií, vzkazů a čehokoliv jiného, co na jejich stránky jednou dáte. Zpátky si to již nikdy vzít nemůžete. Tento typ směny upřednostňuje největší firmy, které mají jakousi neodolatelnou přitažlivost. Zatímco tyto firmy se stávají většími a většími a brzy také bohatými z výnosů těchto dat, která nashromáždili za pramalé náklady, lidé, kteří ta data skutečně vytvořili, nedostanou zaplaceno nic.
Lanier poukazuje na to, že vůdci odvětví internetu osobně nashromáždili velkou moc a lobistickou sílu a běžně se stýkají s politiky a průmyslníky celého světa. Po celá staletí byl svět udržován v zavedeném pořádku prostřednictvím náboženství nebo vlády. Je teď na řadě období nadvlády technologie?