Nathaniel Read Silver je americký statistik, sabermetrik a psefolog. To je panečku cizích slov. Psefologie je oblast politické vědy, která se zabývá vědeckou analýzou volebních výsledků. V českých podmínkách asi ne moc používaná disciplína, ale ve Spojených státech a jinde poměrně rozšířená. Sabermetrie je specializovaná analýza výsledků amerického baseballu s použitím analýzy statistiky herní aktivity. Každý, kdo žil aspoň chvíli v USA, ví, že statistikou baseballu se tam, nám Středoevropanům naprosto nepochopitelně, zabývá snad každý malý (ale i velký) kluk.
Nate Silver je tedy to, čemu se obecně říká geek nebo nerd, tedy člověk, který nosí tlusté brýle, podivné oblečení a rozumí věcem, kterým my ostatní nerozumíme. Nate Silver se totiž zcela novým způsobem zabývá aplikací big data v oblasti politiky, sportu, ale také předpovědí počasí a vlastně předpovědí všeho druhu.
Big data. Většina z vás asi slyšela v poslední době tak často používaný pojem, původně vytvořený ve světě výpočetní techniky. Termínem big data jsou označovány soubory dat, jejichž velikost je mimo schopnosti zachycovat, spravovat a zpracovávat data běžně používanými softwarovými prostředky v rozumném čase. Proč se vůbec zabývat tak velkými soubory? Protože bylo zjištěno, že z korelací mezi nimi se dají vyčíst další, velmi podstatné informace a vytvořit přesnější predikce, které upozorní na nové trendy v businessu, přispějí k prevenci nemocí, boji s kriminalitou nebo ke zjištění dopravní situace v reálném čase.
Nate Silver stačil za svých 35 let věku prožít již poměrně zajímavý život. Jako dítě se bavil tím, že v hlavě násobil dvoumístná čísla: kolik je 48 krát 54? Přece 2 592. Po absolvování University of Chicago se na čtyři roky nechal zaměstnat jako konzultant u chicagské pobočky KPMG. Roky, kterých ve svém životě údajně nejvíce lituje. Asi mohl použít své nadání k tomu, aby odešel vydělat opravdu velké peníze v nějakém hedge fondu. Ale místo toho jej v roce 2002 napadla vcelku revoluční metoda předpovídání výsledků baseballových hráčů, kterou nazval PECOTA a obratem ruky dobře prodal. O rok nato odešel ze zaměstnání a začal se živit jako profesionální hráč online pokeru. Jeho roční příjmy brzy dosahovaly šestimístné částky (v dolarech).
V roce 2008, roce amerických prezidentských voleb, si Nate Silver všiml, že většina toho, co se prezentuje jako politická prognostika, je snůška blábolů. Silver tedy rychle politickou prognostiku přetvořil k obrazu svému. Začátkem roku 2008 začal psát politický blog FiveThirtyEight.com, neboli familiérně 538.com. Jeho schopnosti předpovídat se natolik osvědčily, že se volební tým senátora Obamy na něj obrátil s prosbou o spolupráci. V listopadu 2008 Silver správně předpověděl výsledek voleb ve 49 z 50 amerických států. Ve stejném roce předpověděl vítěze všech třiceti pěti toho roku pořádaných voleb senátorů. V dubnu 2009 jej časopis Time označil za jednoho ze Sta nejvlivnějších lidí na světě.
V následujícím roce licencoval Nate Silver svůj blog prestižním novinám The , kde se blog 358.com stal nejčtenější částí digitální verze novin, a nedávno jej prodal nejbohatší americké televizní stanici ESPN, součásti Disneyho impéria. Ta pro něj vytvoří tým několika desítek novinářů a vědců, kteří budou analyzovat vše od sportu po ekonomii, počasí a zahraniční politiku.
Silverova první kniha vyšla ve Spojených státech pod jménem “The Signal and the Noise: Why So Many Predictions Fail — but Some Don't”, a můžete si ji zatím koupit v angličtině například na , kde se v minulém roce stala druhou nejprodávanější knihou roku. Statistici se očividně stali hvězdami, od autorů slavné knihy Freakonomics po Billyho Beana, který analyzoval baseballová data týmu Oakland A’s a jehož ve stejnojmeném filmu Moneyball hraje fešný Brad Pitt.
Co tedy Silver, jakožto nejvlivnější americký politický prognostik současnosti, říká? Na základě své pionýrské práce v politické prognostice, která spočívá v praktickém umění vybudovat matematický model a zohlednit velké množství zdánlivě nesouvisejících dat, se dívá na svět prognostiky v co nejširším kontextu a ukazuje, jak odlišit skutečný signál od zbytečného hluku. Většina předpovědí se nepovede, říká Silver, často za značných nákladů pro společnost, protože máme obecně mizerné porozumění pravděpodobnosti a nejistoty. Jak takzvaní experti, tak laici, zaměňují halasně vyslovené, sebevědomé predikce za přesnost. Je to právě to přehnané sebevědomí, co je zdrojem neúspěchu. Silver má ve své filozofii v tom směru hodně podobného autorovi Černé labutě Nassimu Talebovi.
Co podle Silvera leží za úspěchem prognóz? Silver zjišťuje, že nejlepší prognostici, bez ohledu na obor svého působení, mají nadprůměrné porozumění pravděpodobnosti nebo její absence, a jsou to skromní a těžce pracující lidé, kteří si všímají tisíců drobných detailů, které jim umožní odfiltrovat zavádějící informační hluk. Model, který používá 538.com proto posuzuje řadu faktorů od historické přesnosti průzkumů volebních preferencí po náboženskou a ekonomickou skladbu populace každého státu, pak 10 000 krát simuluje volby, aby vytvořil pravděpodobnostní rozložení možných výsledků, a to na základě historických výsledků sahajících až do roku 1952.
V amerických prezidentských volbách roku 2012 Silver správně předpověděl vítěze ve všech 50 státech, stejně jako v 31 ze 33 voleb senátorů. Silver také předpověděl čtyři z pěti vítězů Oskara za nejlepší herecké výkony v roce 2011 a tři ze čtyř v letošním roce. V naší době soumraku klasického žurnalismu, naplněné disruptivními novými modely fungování médií se Silver stal významným hlasem v debatách o budoucnosti médií jako takových.
Žurnalismus je vskutku v současnosti na podivném místě. Kabelová televize a internet ochromily tradiční média, politická polarizace jim pak uštědřila skoro smrtelnou ránu. Žádná nová síla nebo obor přitom tradiční média nenahradila. Místo toho roste pocit obecného intelektuálního nihilismu. Pravicová média v USA oslovují jen své skutečné věřící, z nichž většina vlastní střelné zbraně. Liberální žurnalisté se možná ve srovnání s nimi více drží faktů, ale jsou zrovna tak politicky předpojatí. Média hlavního proudu zatím naprosto rapidně ztrácejí čtenáře a diváky. Co Silver dělá je, že používá statistiku k tomu, aby prověřoval tvrzení lidí, kteří mnohdy nejsou příliš motivováni k tomu, aby byli přesní nebo věrní pravdě. Přináší jednoduché, ale účinné empirické metody k zodpovězení kontroverzních otázek a činí výsledky dostupnými všem, kdo se mohou chlubit třeba jen středoškolskou matematickou gramotností. To je chvályhodné. Jen málokterý novinář má matematické vzdělání a většina vědců, včetně těch sociálních mluví jazykem, který veřejnosti zní jako řeč ptáků. Není příliš těžké si představit Nata Silvera a jemu podobné, jak vypouštějí realitní bublinu nebo odhalují pravdu za tvrzeními velké tabákové firmy tím, že jen správně přechroustají příslušná fakta a čísla.
“Nejsem tady od toho, abych si dělal kamarády,” říká Nate Silver a vysvětluje, proč si myslí, že reportéři přeceňují hodnotu takzvaných “informací ze zákulisí” nebo tutovek od svých zdrojů v politice. “V politice se vám vždycky někdo snaží prodat tu svou pravdu. Ti lidé jsou v podstatě profesionální lháři”, dodává.
Když ale lidé mají takové potíže interpretovat obyčejné výsledky volebních průzkumů, možná na tom jsou firmy lépe s těmi svými soubory “big data”, které v poslední době tak nadšeně přežvykují? “Opravdu si nemyslím, že bychom byli na počátku nějaké revoluce, která lidi udělá o mnoho produktivnější,” říká k tomu Silver. Ve skutečnosti, když analyzuje nějaký nový obor, většinou zjišťuje, že způsob, jakým lidé dezinterpretují data, je skoro neuvěřitelný.