Finanční krize, od jejíhož vypuknutí si svět v těchto dnech připomíná páté výročí, přišla Spojené státy pěkně draho. Podle analýzy regionální pobočky americké centrální banky v Dallasu se náklady největšího otřesu finančního systému od Velké deprese pohybují mezi 6 a 14 biliony dolarů. A to přitom nemusí být konečné číslo. Do úplného zotavení má největší ekonomika světa ještě daleko, pokud ho vůbec dosáhne.
Události, které 15. září 2008 odstartoval pád banky Lehman Brothers, zanechaly trvalé následky zejména v podobě zvýšené nezaměstnanosti, trvalého poklesu růstové dynamiky i potenciálu, zostřeného propadu cen nemovitostí a radikální restrukturalizace bankovního sektoru. Ten získal od státu 12,6 bilionu dolarů přímé finanční pomoci, která mohla být využita jinde.
„Zhroucení v letech 2007-2009 způsobilo obrovský negativní posun trajektorie hospodářského výstupu, spotřeby a finančního bohatství,“ uvádí se v dokumentu sepsaném trojicí David Luttrell, Tyler Atkinson a Harvey Rosenblum. Mezi další náklady řadí psychologické újmy, zakrnění odborných dovedností v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti a zvýšenou intervenci státu v ekonomice.
Sečteno a podtrženo, Fed náklady krize odhaduje mezi 6 a 14 biliony dolarů. Horní pásmo odhadu přitom odpovídá celoročnímu výstupu americké ekonomiky. Navíc se ve skutečnosti jedná o předběžnou kalkulaci. Pokud by plné oživení trvalo déle, než se předpokládá, vyšplhají se ztráty mnohem výš.
„Pokud by se dopady krize ukázaly být trvalejší, trajektorie spotřeby od roku 2007 by naznačovala, že náklady by mohly být oproti odhadovanému pásmu dvojnásobné,“ stojí v analýze. Dallaský Fed ztráty kalkuloval s pomocí výstupu na osobu a zjistil, že oproti oživením z předchozích 50 let je tento ukazatel o 12 % níž.
Některá z čísel citovaných ve zprávě vypadají neuvěřitelně: 8,7 milionu ztracených míst mimo zemědělství, 14,7 milionu nezaměstnaných v nejostřejší fázi recese, ohromující množství nevyužité pracovní síly, 10,6 milionů lidí s polovičatými úvazky.
Krize a dva roky trvající recese se hluboce promítly do očekávání lidí a spotřebitelské důvěry. Od prosince 2007, kdy začal výstup ekonomiky klesat, se většina lidí domnívá, že jejich budoucí příjmy budou nižší než ty stávající. Tak negativní příjmová očekávání Spojené státy naposledy zaznamenaly v 60. letech minulého století.
Velmi břitce se v Dallasu staví k roli velkých bank, které kvůli své auře nepostradatelnosti shrnuté ve frázi „too big to fail“ od státu získaly gigantické záchranné úvěry, a z velké části tak ušly trestu za příliš velké riziko provázející jejich hypertrofované aktivity na finančních trzích. „Toto zvláštní zacházení bylo v rozporu se základními principy amerického kapitalismu: všichni lidé i instituce zodpovídají za své činy a mohou na jejich základě uspět, nebo také selhat. Svým způsobem záchranné úvěry z let 2008-2009 představují netransparentní a nespravedlivou daň uvalenou na americký lid,“ myslí si autoři analýzy.
Dále sice připouští, že bezprecedentní zásah státu na uklidnění rozrůstající se finanční paniky možná zabránil hospodářské depresi podobné té před 80 lety. Následky intervence však prý nelze přehlížet. Společnost se musí vyrovnat se zvýšeným dluhem federální vlády, obrovsky nafouknutou rozvahou centrální banky a se zintenzivněnou regulací a přetrvávajícími tendencemi k intervencionismu. Navrch autoři přidávají, že ekonomika by nikdy nemusela dosáhnout původní úrovně produktivity.
(Zdroje: CNBC, Federal Reserve Bank of Dallas)