Lehman Brothers, a celý finanční systém se před pěti lety nepotácely v hlubokých problémech kvůli hypotékám či dluhovým derivátům. Pravou příčinou nebyla ani chamtivost či nezákonné jednání. Finanční krize zanechala milióny lidí bez práce kvůli jedné myšlence. Ta říká, že neregulované finanční trhy fungují nejlépe a v zájmu bankéřů samotných je zlepšení života všech. Ideologie svobodného trhu získala na popularitě v 90. letech, kdy stál v čele Fedu Alan Greenspan a v čele ministerstva financí Robert Rubin. K jejímu vážnému zpochybnění nedošlo až do roku 2008. Výsledkem byl neregulovaný trh derivátů, minimální ochrana spotřebitele, ukončení platnosti tzv. Glass-Steagall Act, kreativní účetnictví a nakonec i desítky tisíc prázdných domů chátrajících někde uprostřed pouště. A nakonec přišel finanční šok, ze kterého se světová ekonomika stále plně nevzpamatovala.
V době největší krize se zdálo nemyslitelné, že by se věci vrátily do původního stavu. I Greenspan v té době uznal, že udělal chybu. Po pěti letech je ale ideologie finanční deregulace zpět. Má sice své odpůrce, zdá se však, že má opět silnou podporu. Například minulý měsíc regulátor uvolnil požadavky kladené na ty, kdo tvoří hypotéční deriváty. Důvodem by mělo být to, že opravdu potřebujeme, aby se trh s těmito cennými papíry rozhýbal. A příkladů je více. Fed se sice tváří nesmlouvavě, nicméně kapitálové požadavky na velké finanční instituce, které by mohly potopit celý finanční systém, se zvýší ze směšné úrovně na úroveň úsměvnou. Regulace také výrazně zaostává za technologickým rizikem, což bylo patrné třeba na IPO společnosti či na problémech brokera Knight Capital. Podobné problémy mohou také destabilizovat celý systém a v Číně za ně zavírají odpovědné osoby na doživotí.
Samostatnou kapitolou je Larry Summers, který se zdá být favoritem na nového šéfa Fedu. Kvalifikace mu určitě nechybí. Pokud ale pochopíme vztah mezi krizí roku 2008 a deregulací v 90. letech, je to pro nás ten poslední, kdy by měl v čele Fedu stát. Summers byl pro Clintonovu vládu tou osobou, která měla oblast deregulace na starost a není důvod se domnívat, že jeho názory od té doby prošly velkým posunem. Zdá se, že Obama ho preferuje pro jeho schopnosti „boje s krizí“. To je ale šílené. Ne proto, že by tyto schopnosti neměl, ale proto, že jde o návrat k uvažování, které přetrvávalo za Greenspana: Nebojme se krizí, protože šéf Fedu všechny zachrání. Greenspanova put opce by byla nahrazena Summersovou put opcí.
Za finanční stabilitou nestojí žádná lobby, podporují ji akademici, ale žádná organizovaná skupina. V roce 2009 a 2010 chtěli všichni finanční sektor zkrotit, Summers a Geithner se ale rozhodli, že strukturální změny prosazovat nebudou. Dnes se již média i veřejnost věnují jiným tématům. A Obama buď věří v deregulaci, nebo sází na to, že další finanční krize přijde až za vlády jeho nástupce.
(Zdroj: The Atlantic)