Platy, a především pak systém bonusů, bankéřů po finanční krizi rozvířily horlivou debatu na téma, jak pozměnit systém, ve kterém je nadměrné přijímání rizika odměňováno vyššími příjmy. K početnému zástupu kritiků se pak nedávno připojil také Mezinárodní měnový fond.
Ten ve své nedávné zprávě Global Financial Stability označil právě špatně nastavený systém odměn za jednu z klíčových příčin nedávné finanční krize. „Existuje všeobecná shoda uvnitř finančního sektoru, veřejné správy a také akademické obce, že nastavené struktury odměňování v některých finančních institucích sehrály významnou roli,“ uvádí zpráva s tím, že problém představoval především systém benefitů, v jehož rámci byli bankéři motivování přijímat nadměrná rizika ve snaze dosáhnout na atraktivní bonusy.
Ve snaze zamezit opakování situace MMF navrhuje několik strukturálních změn, které by dle jeho názoru měli regulátoři od bank vyžadovat – především pak ve způsobu odměňování. Podle instituce by bonusy měly být daleko více vázané na dlouhodobou pracovní výkonnost samotných bankéřů. Formou výplaty by pak mohl být například dlouhodobý dluhopis vydaný bankou, který by v delším horizontu bankéřům přinesl požadované benefity. Samotná povaha bondu by však pravděpodobně tvrdě narazila na odpor bankéřů, pro které jsou bonusy vyplácené v horizontu až desítek let neatraktivní.
Návrh MMF je tak určitou úpravou již dříve zmiňované možnosti, že by se bonusy bankéřům vyplácely s časovou prodlevou několika let. Byla by tak vytvořena motivační struktura, ve které by dodatečné odměny byly navázány na dlouhodobou výkonnost bankéřova portfolia. Kromě zmíněných variant, jejichž snahou je posunout motivace bankéřů směrem k dlouhodobějším cílům, existují také represivní návrhy.
Tím nejčastěji zmiňovaným je varianta regulace maximálních bonusů. Ta je však investičními bankami často označována za nešťastný návrh, neboť vede k odlivu nejschopnějších zaměstnanců do konkurenčních sektorů. Mezi ty obvykle patří technologie či private equity. Za ještě kontroverznější lze označit návrh, dle kterého by manažeři museli část svých v minulosti získaných bonusů vrátit v případě, že by jejich uskutečněná rozhodnutí měla v dlouhodobém horizontu negativní vliv na výnosnost klientů a samotné banky. Nevýhodou návrhu je pak nutný a poměrně komplikovaný systém zpětné kontroly, který by hodnotil jednotlivé kroky bankéřů a jejich dopady. Za výhodu lze naopak označit skutečnost, že by systém motivoval bankéře k větší opatrnosti.
Zdroje: CNBC