„Je velice dobře známo, že ekonomika eurozóny trpí velmi nízkým růstem produktivity, vysokou strukturální nezaměstnaností a složitou regulací trhu práce. K tomu se přidávají nízké výdaje na výzkum a vývoj a nedostatečné investice do nových technologií,“ píše ve své nové analýze hlavní ekonom banky Natixis Patrick Artus. Jeho pohled na budoucnost měnové unie je ale přesto optimistický a dokonce tvrdí: „Nakonec se ukáže, že eurozóna je tou neslibnější ekonomikou světa.“
Výčet slabostí jiných významných ekonomik je totiž podle ekonoma závažnější. V případě Spojených států poukazuje na tvorbu pracovních míst, která v posledních 15 letech nepřicházela ze strany nových technologií či průmyslu, ale ze služeb, a to zejména z jejich málo sofistikovaného segmentu, jako je volný čas, restaurace či maloobchod. „Struktura pracovních míst se posouvá směrem k málo kvalifikované pracovní síle. Růst průmyslu pak byl tažen nižšími cenami energií a jeho těžiště leželo ve starých odvětvích,“ píše Artus a dodává, že „americká ekonomika je stále méně sofistikovaná“.
Japonsko zase podle ekonoma roste zejména díky ekonomické stimulaci a hlavně vlivem slabšího měnového kurzu a efektu bohatství odrážejícímu vyšší ceny aktiv. Tato ekonomika ale nemá žádného tahouna dlouhodobého růstu, protože příjmy jsou vychýleny směrem od domácností, což negativně dopadá na jejich spotřebu. Děje se tak přitom v situaci, kdy ziskovost firem leží velmi vysoko a firmy vydělávají mnohem více, než by potřebovaly na financování svých investic.
U Velké Británie pak Artus prostě konstatuje, že její růst je tažen zejména realitní bublinou. Ta sice živí silnější poptávku domácností a láká do země zahraniční kapitál, který financuje vnější deficity. Pokud se ale objeví šok, který by donutil Bank of England ke zvýšení sazeb, bude to mít na britskou ekonomiku citelný negativní dopad.
„Čína čelí prudkému růstu nákladu práce, a tudíž už nemůže využívat svůj tradiční ekonomický model. Ten stál na výrobě levného zboží a využíval levnou pracovní sílu. Nyní dochází ke znatelnému zpomalení růstu průmyslové výroby, exporty klesají. Čína se může stát ekonomikou služeb, přechod na tento nový model je ale složitý a bude znamenat velmi citelný pokles tempa růstu,“ píše Artus o Číně. A atraktivní není podle něho ani výhled pro země vyvážející ropu. Na ty doléhá pokles její ceny. Jestliže na trhu nedojde k obratu, ekonomická situace v těchto zemích se ještě zhorší, protože budou muset snižovat své fiskální deficity.
„Eurozóna trpí dobře známými strukturálními problémy, nyní ale dosahuje stabilního a poměrně širokého růstu, který se týká spotřeby, exportů i investic. Začínáme se klonit k názoru, že právě eurozóna je tou nejvíce povzbudivou částí globální ekonomiky,“ uzavírá Artus.
Zdroj: Natixis