V minulém díle série Zaostřeno na blue chips jsem se věnoval italskému Fiatu a dnes bych rád navázal pohledem na ženicha, o kterého se tato „nevěsta“ nedávno a prozatím neúspěšně ucházela. Jde o a při pohledu na vývoj cen akcií této společnosti se objevuje určitý paradox. je totiž za posledních pět let na červené nule, zato Fiat obdařil akcionáře více jak 200 % návratností:
Zdroj: FT
je schopen dosahovat velmi mírného růstu tržeb, čisté zisky už od roku 2011 klesají. A návratnosti nedosahují nijak výjimečných čísel, i když také nejde o žádný propadák. ROI je na 4,3 %, ROE na 9,61 %, což ve světě nízkých požadovaných návratností nezavání destrukcí hodnoty kapitálu.
Zdroj: FT
Podstatnou část investiční příběhu i zde vypráví tok hotovosti. Pokud by čtenář, či investor čekal, že na rozdíl od Fiatu dovede soustavně generovat pozitivní tok hotovosti po investicích, byl by nemile překvapen. V roce 2014 je po celkových investicích více jak 5 miliard dolarů v záporu. V roce 2013 necelé 2 miliardy dolarů v záporu. Rok 2012 je výjimkou, ale v roce 2011 CF po investicích zase v červeném (což je v přímém rozporu s tím, že tento rok byla ziskovost rekordní). Rozdíl od Fiatu je naopak velký v tom, že platí dividendu a odkupuje akcie. Což znamená jediné: Musí si pomoci dluhem a/nebo dříve nahromaděnou hotovostí. Poměr dlouhodobého dluhu k hotovosti u dosahuje 31:28 miliardám dolarů. Takže tu určitě nehovoříme o tom, že by firma vyplácením dividend z rezerv hazardovala se svým finančním zdravím. Ale dlouhodobě udržitelný tento model samozřejmě také není.
Zdroj: FT
Tržní kapitalizace je 52,4 miliard dolarů, požadovaná návratnost se s betou na 1,74 může pohybovat kolem 11,5 % (takže výše zmíněné ROE je přece jen něco pod ní). Pokud by volné cash flow na vlastní jmění nemělo dlouhodobě vůbec růst, muselo by nyní na ospravedlnění současné kapitalizace dosahovat 6,1 miliardy dolarů. Pokud by dlouhodobý růst dosahoval 2 %, stačí 5 miliard dolarů a pokud by růst dosahoval 4 %, stačí 4 miliardy dolarů. To v podstatě znamená, že by CapEx musel najednou o 4 miliardy dolarů klesnout, nebo provozní tok hotovosti o 4 miliardy vzrůst (nebo něco mezi od obou). Každopádně by šlo o poměrně velké posuny.
Jinak řečeno, uvažování trhu týkající se zavání značným optimismem. Což je podle mne u automobilek dost rozšířený jev. Je až pozoruhodné, jak moc se hovoří například o možné bublině na technologiích, ale o tom, že automobilky systematicky nic nevydělávají a struktura odvětví se ne a ne měnit, v podstatě vůbec neslyšíme. Evidentním teoretickým řešením jsou přirozeně fůze a akvizice, jenže to celé je předmětem složitějších strategických her. Ty podle mne spočívají hlavně v tom, že každý by rád čekal, až zfůzují a kapacity upraví a osekají jiní. Jde o pozoruhodnou „parciální rovnováhu“ a jak jsem psal minule, možná jí nakonec ukončí úplně jiné firmy, než tradiční výrobci automobilů. Ale na to si ještě počkáme. Zatím je to dále takové čekání na Godota.