Nouriel Roubini je znám jako Doktor Zkáza a příčinou prý mají být jeho predikce týkající se problémů na americkém realitním trhu, které vedly ke globální finanční krizi. Této image ale pomáhá i samotný jeho vzhled. Výraz jeho obličeje jde od „pevného zaujetí“ až po jízlivý úsměv. Při osobním setkání je ale vtipný a přátelský. Rád také sám poukazuje na témata, která považuje za zajímavá. Stále sice učí na univerzitě (Stern School of Business na New York University), není ale uzavřen v mramorové věži. Jeho názory se opírají o realistický pohled na svět politiky a ekonomiky.
Roubini se domnívá, že pokud by Řecko odešlo z eurozóny, šlo by o katastrofickou událost globálního rozsahu. Důvodem je, že Rusko by rozšířilo svůj vliv na Balkáně. Ohledně vývoje řecké ekonomiky ale také zůstává skeptikem. Poukazuje například na to, že ačkoliv výdaje na důchodový systém dosahují 16 % HDP, polovina z těchto výdajů není kryta žádnými příjmy. Roubiniho názory jsou přitom brány velmi vážně a bylo tomu tak ještě před finanční krizí. Snažil se toho využít založením společnosti Roubini Global Economics, která poskytuje ekonomické analýzy pro širokou škálu klientů od obchodníků až po vlády. Jeho posledním podnikatelským krokem je partnerství s britskou bankou .
Profesor ekonomie na Birmingham University Tony Yates chválí Roubiniho za to, že „dovede dát řadu věcí dohromady“. Zároveň však tvrdí, že jeho úspěchy je třeba brát s rezervou. Roubini podle něho sice dovedl předpovědět krize, a to z něj činí zajímavého ekonoma. „Hodně lidí ale tehdy předpovídalo hodně věcí a někteří z nich museli mít pravdu,“ dodává Yates. Megan Greene, která dříve pracovala pro RGE, ovšem tvrdí, že Roubini má skutečně něco navíc, protože si dovede všimnout trendů a změn ještě dříve, než si jich všimnou ostatní.
Ohledně Evropy dnes Roubini hovoří o rozplývající se hranici mezi jádrem a periferií. Obvykle se předpokládalo, že průmyslově vyspělejší země jako Francie a Německo jsou méně rizikové a mají větší šance dosáhnout stabilního růstu. Periferie byla naopak považována za nestabilní a pravděpodobnost recese zde byla vyšší. Nyní Roubini tvrdí, že Francie čelí větším překážkám než Španělsko či Irsko. „Rozdělení na jádro a periferii už nemá smysl, protože periferie se pohybuje rychleji,“ říká ekonom.
Zlepšení na periferii ale podle Roubiniho není plošné. Španělsko a Irsko provedly fiskální a strukturální reformy, v Itálii se ale veřejný dluh nachází vysoko a stále roste. Italský premiér Matteo Renzi má sice v plánu pozitivní změny, RGE ale jeho zemi nehodnotí tak pozitivně. „Nehodnotíme plány, ale to, co je skutečně implementováno,“ říká k tomu Roubini. A proč se Irsku povedl obrat, který se Řecku nepovedl? Ekonom poukazuje na předchozí růst irské ekonomiky. „Irsko ví, jak správně nastavit ekonomickou politiku. Udělalo sice chybu, ale poznalo ji a poučilo se z toho.“ Poukazuje i na to, že v Irsku a ve Španělsku nevznikly vysoké deficity kvůli hospodaření státu, ale kvůli mimořádné situaci, kterou vyvolala krize.
Roubini si je sice vědom toho, že roste zájem o rozvíjející se ekonomiky, ale nad zkratkami typu BRICS ohrnuje nos. Brazílie, Rusko, Indie, Jižní Afrika a Čína měly sice určité společné charakteristiky, ale „Brazílie a Rusko jsou nyní v recesi, Jižní Afrika má systematické problémy, Čína prochází strukturálním zpomalením“. Rozdíly mezi těmito zeměmi tak Roubini považuje za vysoké. Nemá tedy smysl dávat je do jedné skupiny, a to samé platí o pokusech o vytváření nových skupin, včetně tzv. zemí Mint (Mexiko, Indonésie, Nigérie a Turecko) či zemí 11. „Vždy tu budou nějaké hezké nálepky, ale těmi se neřiďte,“ radí ekonom.
Autorkou je Sophia Grene.
Zdroj: FT