Zbankrotují dříve američtí těžaři, nebo Saúdská Arábie?

Pokud má pravdu trh s futures, Saúdská Arábie se do dvou let dostane do problémů. Na konci desetiletí pak bude čelit existenční krizi. Cena u dodávek ropy v prosinci 2020 se nyní pohybuje na 62 dolarech, a to by znamenalo, že na Blízkém východě dojde k dramatickým změnám. V listopadu minulého roku provedli Saúdové rizikový tah, protože přestali podporovat vyšší ceny ropy. Jejich cílem bylo dostat z trhu konkurenty, jak ale nyní tvrdí Bank of America, vedlo to k tomu, že OPEC už „v podstatě nefunguje“. Kartel by klidně mohl zavřít své kanceláře ve Vídni.

Pokud Saúdové chtěli dostat americké těžaře ze hry, hrubě se přepočítali. To samé ale platí o celém jejich pohledu na alternativní ložiska plynu během posledních osmi let. I saúdská centrální banka dnes ve své poslední analýze říká, že „těžaři ze zemí mimo OPEC nereagují na nižší ceny tak, jak se předpokládalo“. Podle banky byly nejvíce ovlivněny plány na nové projekty, stávající vrty ale svou těžbu nezměnily. Jeden saúdský odborník vše shrnul jednoduše: „Naše politika nefunguje a nikdy fungovat nebude.“ Saúdové ale určitě ovlivnili rozhodování velkých ropných společností, které doposud upustily od 46 velkých projektů v celkové hodnotě 200 miliard dolarů.

Celý problém tkví z hlediska Saúdské Arábie v tom, že americká těžba není zase tak drahá, pohybuje se spíše někde uprostřed mezi nejdražšími a nejlevnějšími producenty. Výrazně jim v tomto ohledu napomáhají moderní technologie. Doposud ale těžbě z břidlicových ložisek pomáhal také hedging, takže její skutečný zátěžový test přijde v následujících měsících, kdy zajišťovací kontrakty přestanou mít svůj vliv. I kdyby ale zbankrotovala řada předlužených firem, kterým vyschnou finance, zemím OPEC to moc nepomůže. Vrty totiž nezmizí, nezmizí ani infrastruktura. Slabé firmy budou převzaty těmi silnějšími a až se ceny ropy vrátí na 60 dolarů za barel (a dnes už možná stačí jen 55 dolarů za barel), těžba bude rychle obnovena.

OPEC tedy bude čelit dlouhodobému tlaku. Každý nárůst cen ropy bude okamžitě zastaven prudkým růstem americké těžby. Jediným limitem je zde množství ropy, které může být v USA vytěženo se středně vysokými náklady. A takové rezervy jsou možná větší, než se dříve předpokládalo. Nemluvě o tom, že podobná může být situace v Austrálii či Argentině. Saúdská Arábie tak je už nyní v podstatě na kolenou, protože její rozpočet závisí z 90 % na ropě. O žádném jiném průmyslu se v této zemi hovořit nedá, a to už uplynulo padesát let od počátku ropné bonanzy. Následující tabulka ukazuje odhadované ceny ropy, při kterých je daná země schopna dosáhnout vyrovnaného rozpočtu v roce 2015. Nejlépe je na tom v tomto ohledu Norsko, Rusko by potřebovalo 105 dolarů za barel, Saúdská Arábie je na tom podobně:



Saúdská vláda ale dál rozdává peníze, jako by se nechumelilo. Jim Woolsey, který stál v čele CIA, tvrdí, že královskou rodinu nyní nezajímá nic jiného než Írán. A Khalid Alsweilem, který dříve pracoval pro saúdskou centrální banku a nyní působí na Harvard University, říká, že fiskální deficity jsou v současné době téměř zcela kryté z rezerv. Ty ovšem nejsou nijak vysoké s ohledem na to, že země používá pevný měnový kurz. Agentura Standard & Poor's tak v únoru snížila svůj výhled u této ekonomiky na negativní, poukazuje zejména na malou diverzifikaci a zranitelnost.

Ze zpětného pohledu bylo hlavní chybou držet ceny ropy tak vysoko, že to motivovalo k rozvoji těžby v USA. Tohoto džina ale už zpátky do láhve nahnat nelze. Saúdská Arábie se tak nalézá v pasti. I kdyby se dohodla s Ruskem a spolu snížily ceny ještě více, získala by tím jen pár let. Při zachování současného trendu jí do roku 2018 klesnou rezervy na 200 miliard dolarů. Trhy si takového vývoje všimnou mnohem dříve a bude následovat únik kapitálu. Vláda může na čas omezit investiční výdaje podobně, jako to učinila v osmdesátých letech. Nakonec ale bude muset přijmout drakonická úsporná opatření. Sociální výdaje jsou nyní tím lepidlem, které drží saúdskou společnost pohromadě. Diplomatické výdaje zase udržují saúdský vliv v regionu. Uvidíme, zda američtí těžaři nakonec nebudou mít tužší kořínek než celá Saúdská Arábie.

Autorem je Ambrose Evans-Pritchard.

Zdroj: The Telegraph