Uběhl více než rok od “přelomového” zasedání OPECu v listopadu 2014. Tehdy se delegáti z jednotlivých zemí navzdory prognózám, které naznačovaly převis produkce ropy nad její spotřebou, neshodli na omezení těžby a významně tak pomohli k více než 50% propadu ceny. V tak zvaném “novém normálu” relativně nízkých cen ropy se tedy pohybujeme již více než 12 měsíců.
Zatímco z hlediska spotřebitelů je nižší cena ropy velice příjemná, tak pro členské země OPECu a jiné významné producenty je levná ropa o poznání méně vítanou zprávou. V posledních dnech a týdnech proto značnou pozornost přitahuje 168. pravidelné zasedání OPECu, které je plánované již na tento pátek (4. prosince). Objevují se totiž spekulace, že by se “kartel” (uvozovky jsou namístě) potýkající se s nízkými výnosy z vývozu ropy mohl po roce přece jen dohodnout na omezení těžby a podpořit tak její cenu. Tyto domněnky podpořila mimo jiné i Saúdská Arábie, jež je s produkcí na úrovni zhruba 10 miliónů barelů ropy denně klíčovým členem OPECu. Zmínky o tom, že jsou Saúdové připraveni spolupracovat s ostatními producenty na stabilizaci trhu s ropou, na konci listopadu pomohly ceně ropy vzhůru o pár dolarů.
Většina komentátorů se nicméně přiklání k názoru, že změna politiky kartelu je v tuto chvíli nepravděpodobná. Je sice možné, že Saúdové a jejich spojenci z Perského zálivu vloni nepočítali s propadem cen ropy pod 50 USD/barel, ale jejich politika, zdá se, přináší kýžený efekt. Produkce ropy v zemích mimo OPEC v příštím roce po mnoha letech asi poklesne (i když Saúdové pravděpodobně očekávali o něco rychlejší a razantnější reakci, zejména v případě amerických těžařů “břidlicové ropy”).
Kromě čistě ekonomických faktorů má však otázka omezení či neomezení produkce ropy patrně i politickou rovinu. S čím totiž počítal asi jen málokdo, zejména v Saúdské Arábii, je dohoda mezi Íránem a světovými mocnostmi na omezení jeho jaderného programu. Ta patrně výrazně zasáhne i rozložení sil v regionu. Jak jinak, než prostřednictvím klíčové světové suroviny, tedy ropy. Saúdové se dlouhodobě obávají větší ekonomické síly svého odvěkého rivala, se kterým v posledních letech vedou či vedli v neklidném regionu řadu "proxy" válek (například Sýrie, Jemen, ...). Větší ekonomická síla Íránu by přitom, alespoň v první fázi, plynula zejména z větších vývozů ropy.
Soupeření mezi Saúdskou Arábií a Íránem se datuje od nepaměti, a to právě i na poli ropné produkce. Obě země totiž disponují v pravdě obrovskými zásobami ropy a západní ropné společnosti, jež v polovině minulého století vlastnily koncese na jejich rozvoj, musely často prokazovat velké diplomatické schopnosti.
Ruku v ruce s velkými zásobami ropy šly totiž poměrně logicky i ambice obou zemí prosazovat své zájmy v regionu a ideálním prostředkem k šíření té "pravé islámské víry" byly dolary získané vývozem ropy. Tehdejší představitelé obou zemí tak přirozeně toužili po tom, aby co největší krajíc z celkových vývozů z regionu připadl jim. Šéfové pro Blízký východ ze společností jako (tehdy pod jménem Standard Oil of New Jersey) museli pečlivě zvažovat každé rozhodnutí ohledně nových projektů, aby si náhodou nerozhněvali ani jednu ze stran tím, že by náhodou preferovali produkci ropy v zemi druhé.
Tak trochu vnější řešení tohoto problému tak přinesla až Íránská revoluce z roku 1979. Ta znamenala nejen diplomatický rozkol mezi Západem a Íránem, ale také dramatický pokles produkce ropy v Íránu a počátek jejího dlouhodobého zaostávání za produkcí regionálního rivala. Z pohledu posledních desetiletí se to sice zdá nepravděpodobné, avšak těžba ropy v obou zemích dosahovala v šedesátých a na začátku sedmdesátých let minulého století prakticky stejné úrovně.
Vzhledem k tomu, že Írán stále disponuje čtvrtou nejvyšší zásobou ropy na světě, tak není divu, že se zprávy o námluvách největších světových těžařů s íránskou vládou začínají v souvislosti s očekávaným koncem sankcí významně množit. V současnosti se zdá pravděpodobné, že ke zrušení sankcí by mohlo dojít někdy během prvního čtvtletí příštího roku. A zdá se naopak nepravděpodobné, že by Saúdové tváří v tvář této velmi reálné hrozbě gentlemansky vzdali části trhu, tržeb a ve finále i možnosti ovlivňovat dění (nejen) v regionu ve prospěch hlavního regionálního soupeře.
Možnost, že se OPEC na omezení produkce v pátek dohodne, samozřejmě nelze vyloučit. Konec konců, při nadprodukční epizodě v 80. letech se „kartel“ zhruba po roce nakonec dohodl a produkci omezil. V současné situaci se nám však tato varianta i kvůli výše uvedenému zdá, podobně jako většině komentátorů, nepravděpodobná.
Petr Báča
Pozice: makroekonomický analytik
M makroekonomický analytik v ČSOB, kam nastoupil krátce poté, co dokončil studium na VŠE v Praze. Část studia strávil na Norwegian Business School v Oslu.
Témata: komoditní trhy se zaměřením na ropu a základní, resp. drahé kovy.