Moje malá země je extrémně bohatá. Nechci to ztratit kvůli uprchlíkům…

Dánský parlament před několika dny schválil zákon, který možná potvrdí reputaci této země jako nejméně atraktivní pro uprchlíky. Zákonodárci tam totiž umožnili policii, aby uprchlíkům zabavila všechen majetek nad 1 450 dolarů. Tento krok by měl pomáhat hradit péči o uprchlíky (zabavovat by se neměla aktiva, která mají „citovou hodnotu“, jako například snubní prsteny). Parlament také prodloužil období, po které musí uprchlíci čekat na žádost o možnost přicestování jejich příbuzných. Zatímco dříve se čekalo jeden rok, nyní to jsou roky tři.

Dánsko není historicky považováno za magnet pro uprchlíky, ale také nebylo považováno za zemi, která je jim nepřátelská. Tato země má 6 milionů obyvatel a ve dvacátém století se stala domovem uprchlíků z bývalého Sovětského svazu, z balkánských zemí, Blízkého východu a dalších regionů. Dnes tvoří imigranti a jejich potomci asi 10 % populace. Dánsko se také v zájmu uprchlíků angažuje na mezinárodní scéně a jeho vláda financuje různé humanitární organizace.

Minulý rok ale přinesl změny. O azyl v Dánsku zažádalo 21 tisíc lidí, v roce 2014 to bylo téměř 15 tisíc lidí. Jde o čísla, se kterými má dánský stát blahobytu problém se vypořádat. Vláda reagovala sérií kroků a řada z nich byla poměrně razantní. Zdá se, že jejich cílem je odradit uprchlíky od toho, aby do země vůbec zamířili. V srpnu vláda snížila podporu pro uprchlíky o 45 % a tento krok byl spolu s několika dalšími dokonce sdělován uprchlíkům přes noviny v Libanonu, kde se jich nachází velký počet.

Nedávno zase vláda navrhla, aby byli uprchlíci přesunuti z měst do táborů na venkově. Má jít o snahu posunout práci s uprchlíky ze snahy o integraci k jejich repatriaci. Jedno dánské město pak nařídilo, aby ve školních jídelnách a dalších veřejných zařízeních bylo nabízeno vepřové (praktikující muslimové vepřové nejedí). A k pokutě byl zase odsouzen muž, který přes Dánsko převezl pět uprchlíků do Švédska.

Proč se dánská vláda uchýlila k této pasivní a zároveň agresivní taktice namísto toho, aby prostě uzavřela hranice či prostě zastavila udělování azylů? Jako člen EU a signatář řady mezinárodních dohod musí „vyslyšet každého, kdo přichází přes jeho hranice“. Pokud pak dojde k žádosti o azyl, musí být tato žádost zpracována. Otázka ale je, zda země nabízí dlouhodobou či jen dočasnou ochranu. A zda vysílá signál jiným, že toto není moc přívětivé místo k životu.

Poslední vládní kroky nesou rysy návrhů pravicových populistů ze strany DPP, která je v Dánsku po posledních volbách druhou největší. Není sice formálním členem vlády, ale její podpora je pro zachování vlády nutná. Popsané vládní kroky mají také velkou podporu veřejnosti. Demetrios Papademetriou z Migration Policy Institute shrnuje postoj Dánů následovně: „Chci bránit to, že moje malá země je extrémně bohatá a poskytuje mi mimořádné výhody. Nechci je ztratit kvůli tomu, že sem chce přijít stále více lidí.“

Dánská politika by ve svém důsledku mohla k podobným krokům donutit i jiné evropské země. Ve Švýcarsku museli někteří uprchlíci také odevzdat část svého majetku, podobný požadavek bude uplatňován i v některých spolkových zemích na jihu Německa. Největší tíhu uprchlické krize nyní nese Německo, Rakousko a Švédsko. Jejich vlády si budou všímat toho, že Dánsko učinilo změnu své politiky i přes hlasitou kritiku. Nakonec tak možná nevyšle signál pouze směrem k uprchlíkům, ale i k zemím, které jsou nyní z hlediska krize nejvýznamnější.

Autorem je Edward Delman.

Zdroj: The Atlantic