Ekonom Scott Sumner si všímá toho, že v USA se opět hovoří o takzvaném čínském šoku. Tento termín se objevil už v roce 2013 ve vztahu k tomu, jak Čína ovlivňuje americké a světové hospodářství. Přichází nyní další šok?
Sumner se domnívá, že ve skutečnosti je nutné rozlišovat a mnoho lidí „spojuje dohromady pět různých typů šoků“: čínský, pak ten plynoucí z obchodních deficitů, z rozvoje mezinárodního obchodu, rozvoje vnitrostátního obchodu a pak z automatizace. Podle ekonoma mezi jednotlivými šoky existuje korelace, ale svou povahou se liší. A vysvětluje:
„Začněme šokem z Číny. Předpokládejme, že v USA dojde k poklesu výroby obuvi a že tento pokles úzce souvisí s rostoucím dovozem obuvi z Číny. Můžeme říci, že čínský vývoz obuvi způsobil ztrátu pracovních míst v americkém obuvnickém průmyslu?“ Podle ekonoma je odpověď záporná. „Ve světě, kde by Čína neexistovala, by se americká výroba obuvi téměř jistě přesunula do jiných východoasijských zemí… Spojené státy by si svůj obuvnický průmysl pravděpodobně neudržely ani v hypotetickém případě, kdy by Čína zůstala maoistickým peklem, odděleným od zbytku světa.“
Lidé pak podle Sumnera na této úrovni diskuse „přesouvají pozornost z Číny na celkový obchodní deficit USA“. A k němu píše: „Skutečným problémem je, že z jiných zemí dovážíme více, než vyvážíme. A Čína je hlavním důvodem našeho obchodního deficitu. I to ale zaslouží detailnější analýzu... V posledních několika desetiletích měla Austrálie tendenci vykazovat velké deficity běžného účtu, zhruba srovnatelné s USA. Francie měla téměř vyrovnaný obchodní styk a Nizozemsko trvale vykazovalo velké přebytky běžného účtu,“ připomíná ekonom. S tím, že všechny tři země ale „kupují spoustu tenisek z Číny“.
Rozdíl mezi těmito zeměmi vystihuje následující: „Austrálie investuje více, než spoří. Nizozemsko spoří více, než investuje.“ Vedle významu chování na úrovni úspor pak ekonom poukazuje i na to, jak se projevují komparativní výhody. „Představte si následující hypotetickou situaci. Díky nižším nákladům na dopravu se obchod stává větší součástí globální ekonomiky. Francie se specializuje na oblasti, kde má právě ona komparativní výhodu. Tedy na luxusní zboží, letadla, vysokorychlostní vlaky a turistické služby. Začíná naopak dovážet automobily, oděvy a ocel. Regiony Francie, které kdysi vyráběly automobily, oděvy a ocel, zaostávají, zatímco Paříž vzkvétá ve službách a Toulouse ve výrobě letadel.“
Na tomto příkladu Sumner ukazuje, že zaostávání některých regionů ve Francii „rozhodně nebylo způsobeno celkovým obchodním deficitem, ale bude existovat pocit, že regionální ztráty pracovních míst byly způsobeny mezinárodním obchodem.“ Ten totiž umožňuje kreativní destrukci, kdy je ekonomická aktivita přesměrovává tam, kde ji lze provádět nejefektivněji. A problémy nemusí na určitých úrovních způsobovat jen obchod mezinárodní, ale i ten v rámci jednoho státu.
„Vezměme si uhelný a automobilový průmysl v USA. V obou došlo k velkým ztrátám pracovních míst. Přitom USA nadále zůstávají čistým vývozcem uhlí. Velká část ztráty pracovních míst v uhelném průmyslu je ale způsobena skutečností, že se produkce přesunula z podzemní těžby v oblastech, jako je Kentucky a Západní Virginie, k pracovně mnohem méně náročné povrchové těžbě v západních státech. Z pohledu horníků v oblasti Apalačského pohoří se zdá, že pracovní místa unikají kvůli „dovozu“. Jenže ten přichází z jiných regionů USA.“
Více k tématu skutečného čínského šoku v zítřejším Víkendáři.
Zdroj: The Pursuit of Hapiness