Centrální banky po celém světě začínají mít stále větší sklon k experimentování s politikou negativních sazeb (PNS). Činí tak i přesto, že tato politika má negativní dopad na finanční trhy a její celkové důsledky jsou neznámé. Po centrálních bankách Švýcarska, Švédska a Dánska začaly PNS používat i ECB a Bank of Japan. Nyní se dokonce zdá, že o ní uvažuje také Fed. V současné době přitom už nečelíme pochybám, zda jsou centrální banky vůbec schopny negativních sazeb dosáhnout. Jejich dopad na růst a inflaci je ale velkou neznámou a tato politika celkově představuje velké riziko.
Centrální banky obvykle o PNS hovoří jako o přirozeném pokračování konvenční monetární politiky. Během standardního ekonomického cyklu snižují tyto banky nominální i reálné sazby, aby snížily dluhovou zátěž a podpořily investice. Věří se, že nižší sazby a dokonce i sazby negativní působí vždy stimulačně a vyšší sazby naopak restriktivně. Rizika ale mohou růst exponenciálně s tím, jak jdou sazby níž a níž. V podobné situaci jako dnes jsme se sice ještě nenalézali, ale zdá se, že PNS nemá nijak znatelný dopad na růst a inflaci. Místo toho to vypadá, že finanční trhy tuto politiku hodnotí jako politiku zoufalou a v konečném důsledku poškozující finanční a ekonomickou stabilitu.
Záporné sazby určitě přispívají k volatilitě na trzích, která je patrná v posledních měsících. A ačkoliv centrální banky tvrdí opak, PNS spíše přispívá k utažení celkových finančních podmínek ve světové ekonomice. PNS bezpochyby napomáhá poklesu dlouhodobých sazeb a to samo o sobě finanční podmínky uvolňuje. Celkový efekt ovšem může být opačný. Zároveň totiž dochází k rozšiřování rizikových spreadů a prémií na akciovém trhu. Roste volatilita a snižuje se dostupnost úvěrů, protože bankovní systém se nalézá pod větším tlakem.
PNS může navíc snižovat inflační očekávání, které je zabudováno v cenách aktiv. Centrální banky doufají, že pokles nominálních výnosů dlouhodobých dluhopisů odráží pokles reálných výnosů a ne očekávanou inflaci. Takový pohled je ale pravděpodobně nereálný. Pokud jsou sazby v záporu, zřejmě klesá i očekávaná inflace, a to je v přímém rozporu s cíly centrálních bank. Negativní sazby mohou také zvyšovat averzi k riziku a nejistotě, protože pokles sazeb pod nulu vede k tomu, že riziko těch nejbezpečnějších aktiv, kterými jsou vládní dluhopisy, se zvyšuje! Někteří investoři mohou na tento vývoj reagovat tím, že se přesunou do jiných aktiv, ale jiní budou bezpochyby reagovat tak, že objem držených rizikových aktiv naopak sníží.
Mimo výše uvedené PNS také znamená pokračování tzv. měnových válek. Politika ožebračování souseda svého pak může podporovat návrat k protekcionismu a nacionalismu a to vše působí negativně na globální růst. Banky navíc čelí nižším maržím a negativní sazby působí jako daň uvalená na střadatele a investory, kteří musí do budoucna počítat s nižší návratností investic. To může obratem vést ke zvýšení jejich míry úspor a ještě více brzdit globální růst.
PNS tedy může být nástrojem, který je neefektivní a který zvyšuje riziko ve finančním systému více, než nyní chápeme. Je dost dobře možné, že návrat ke standardní monetární politice by naopak vedl k normalizaci podmínek v ekonomice a na trzích. I kdyby tomu tak nebylo, efektivitu monetární politiky by pravděpodobně zvýšilo přímé snižování rizikových prémií či zvýšení inflačního cíle.
Zdroj: Pimco