Project Syndicate: Města pro migranty

V mnoha zemích zejména v Evropě se imigrace stále více prezentuje jako bezpečnostní problém. Politici hlavního proudu podléhají tlaku populistů šířících strach a volají po přísnějších omezeních, přičemž některé země neskrývaně opovrhují vlastními právními závazky a morální zodpovědností poskytnout ochranu lidem prchajícím před konflikty.

Všechny zprávy však nejsou jen špatné. I v době, kdy žíravá politická rozprava brzdí efektivní kroky na národní a mezinárodní úrovni, dochází na komunální úrovni k rozvoji progresivních a účinných iniciativ za integraci imigrantů.

Starostové a místní samosprávy budují sociální i fyzickou infrastrukturu, která podporuje přijímání migrantů a uprchlíků do místních komunit. Nově příchozí pro ně nejsou pouhým statistickým číslem, nýbrž skutečnými lidmi – a potenciálně plodnými členy místní komunity. Představitelé měst si uvědomují, že klíčem k plnému využití potenciálu těchto lidí je dobře řízený integrační proces.

Takový proces je samozřejmě složitý a u místních obyvatel může vyvolat obavy. Nově příchozí často značně zatěžují městská centra, zejména ve městech, která už tak bojují s nedostatkem zdrojů. Problémů je řada a nejsou nikterak malé – od poskytnutí přístupu ke slušnému bydlení a zdravotní péči až po zajištění, aby se dopravní sítě a školy dokázaly vyrovnat s rostoucí poptávkou.

Proto je tak důležitý proaktivní přístup – a samozřejmě i obrovská nápaditost. A přesně tyto vlastnosti správci mnoha měst v současné době projevují.

V New Yorku mají všichni obyvatelé bez ohledu na právní status díky městské identifikační kartě iDNYC přístup k řadě různých služeb. V Sao Paulu mohou imigranti přispívat do diskusí o veřejné politice prostřednictvím participační rady. Barcelonský magistrát zahájil v rámci obecnějšího plánu sociální soudržnosti „antiočerňovací kampaň“, která pomocí komiksových seriálů bojuje proti negativním stereotypům o migrantech.

Komunální činitelé také ve spolupráci s místními firmami vyčleňují zdroje na podporu podnikání a pracovního výcviku pro migranty. V novozélandském Aucklandu, kde se třetina obyvatel narodila v zahraničí, spojuje projekt Omega inspirovaný kanadskou iniciativou nové migranty s kvalifikovanými instruktory a nabízí jim placené stáže. V Londýně zase Bike Project renovuje vyřazené bicykly a poskytuje je migrantům jako dostupný dopravní prostředek. Existují tisíce podobných projektů, které pomáhají migrantům a uprchlíkům vybudovat si nový život v nové komunitě.

Ještě lepší je, že se už iniciativy neomezují na jednotlivá města. Zástupci měst a místních samospráv stále častěji vytvářejí aliance se svými protějšky z celého světa a nacházejí řešení běžných problémů, vyměňují si poznatky o nejlepších postupech a přetvářejí problémy spojené s integrací v nové příležitosti. Například policisté z vysoce multikulturního Toronta školí své protějšky z Amsterdamu v oblasti kontaktu s komunitami.

Fórum starostů pro otázky mobility, migrace a rozvoje, což je platforma podporovaná OSN, si klade za cíl rozvíjet právě tento typ dialogu a spolupráce mezi starosty měst z celého světa, komunálními lídry a regionálními institucemi. Fórum vzniklo v roce 2014 v Barceloně, schází se jednou za rok a funguje na principu, že zdravá a trvale udržitelná městská centra – která představují klíčovou složku dynamiky a úspěchu jakékoliv země – stojí na rovných právech, povinnostech a příležitostech pro všechny své obyvatele.

Fórum také podněcuje mezinárodní společenství, aby zapojovalo města coby „klíčové aktéry v diskusích a rozhodovacích procesech utvářejících migrační politiku“. Velká města – ve kterých už dnes žije více než polovina světové populace a tento podíl se do roku 2050 zvýší na 66% – totiž mají spoustu zkušeností s integrací nových obyvatel, a to jak ze zahraničí, tak i z venkovských oblastí.

Problém tkví v tom, že navzdory decentralizaci moci ve prospěch místních samospráv – tento trend započal v rozvinutých zemích a šíří se do rozvojového světa – mnohá města stále fungují s omezenými prostředky a pravomocemi. To se musí změnit – jak nedávno uvedl i Vatikán. Když Pontifikální akademie věd oznámila, že koncem letošního roku zorganizuje summit o uprchlících a migrantech, zdůraznila, že starostům „musí být dána možnost naplnit potřeby všech typů migrantů či uprchlíků, poskytnout jim bydlení a zavést mezi nimi řád“.

Národní a mezinárodní debaty o migraci jsou hluboce pomýlené, protože se zaměřují na bezpečnost – a stejně pomýlená je i politika, která je jejich výsledkem. Kdyby místní instituce – které již prokázaly ochotu a schopnost řešit základní otázky integrace novátorskými způsoby – dostaly pravomoci k tomu, aby mohly hrát aktivnější roli při utváření imigrační politiky, vydělali by na tom všichni.

Peter D. Sutherland je zvláštním zástupcem generálního tajemníka Organizace spojených národů pro otázky mezinárodní migrace a rozvoje.

Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org