Hillary Clintonová neinformovala o tom, že trpí zápalem plic. V této souvislosti se mi vybavuje vzpomínka na rok 1996, kdy probíhal volební boj mezi Borisem Jelcinem a komunistou Gennadijem Zjuganovem. Současné klání v USA a tehdejší soupeření v Rusku jsou si v několika negativních ohledech podobné. Ani jeden z amerických kandidátů na prezidenta není všeobecně populární a řada jejich voličů je prostě vnímá jako menší zlo. Jelcinovi voliči se velmi obávali vítězství komunistů, voliči Clintonové se zase bojí vítězství nebezpečného demagoga. Zjuganovi příznivci zase často preferovali ještě extrémnější postoje podobně, jako se řada Trumpových voličů domnívá, že není skutečným konzervativcem.
Situace se podobá i v tom, že v ní stojí populistická postava stojící mimo zaběhnuté politické kruhy proti kandidátovi, který je jejich členem. Clintonová i Jelcin představují zaběhnuté pořádky. Zjuganova kampaň byla populistická a zaměřovala se na ty, kteří netěžili z postkomunistické transformace. Podobně se chová Trump, když se zaměřuje na všechny, kteří trpí kvůli globalizaci. U obou je také jasně patrná snaha o poukazování na zašlou slávu jejich země a nutnost její obnovy. U Zjuganova to byla velmi dobrá strategie, která mu v předvolebních průzkumech zpočátku zajišťovala velký náskok.
Je tu ale ještě jedna paralela. Jelcin byl během své volební kampaně poměrně vážně nemocen a dokonce prodělal infarkt. Jeho tým ale o ničem neinformoval a většina Rusů neměla ani ponětí o tom, že leží ve svém domě na venkově a není schopen práce. Pouze jeho nejbližší znali pravou situaci. Ve svých vzpomínkách píše o tom, že den po prodělaném infarktu byla místnost, ve které ležel, naaranžována tak, aby připomínala kancelář, zdravotnické přístroje byly zakryty a jeho žena ho prosila, aby během předem naplánovaného televizního vysílání nevstával z křesla.
Ve Spojených státech by byl podvod podobných rozměrů pravděpodobně neproveditelný. Prezidentští kandidáti jsou ostře sledováni, ale tým Clintonové se z nějakého důvodu rozhodl, že půjde ve stopách Jelcina. Jeho zdravotní stav byl mnohem vážnější než stav Clintonové, která skrývala svůj zápal plic. Oba se ale pokoušeli předstírat plné pracovní nasazení, i když na zápalu plic není nic, co by mělo prezidentského kandidáta ohrožovat. Trump a jeho lidé ale dlouho tvrdí, že Clintonová na tom není po zdravotní stránce dobře a ona se tak pravděpodobně bála, že by tyto spekulace přiznáním nemoci jen podpořila.
Když došlo ke znovuzvolení Jelcina, byl o tři roky mladší, než je dnes Clintonová. Jelcin byl velký piják a rád riskoval a jeho zdraví na tom bylo pravděpodobně mnohem hůře než v případě Clintonové. Stejně jako ona ale nerad ukazoval své slabosti. Jeho vítězství bylo jistě sladké a on dlouho své zdravotní problémy skrývat nedokázal. Jeho absence byly stále častější a prodlužovaly se, prezidentský post byl nakonec předán Vladimiru Putinovi (pochybuji ale, že Jelcin tušil, že Putin zruší řadu demokratických reforem a omezí svobodu podnikání).
Clintonová by měla zveřejnit své zdravotní zprávy a měla by o svém zdraví hovořit otevřeně. Možná se objeví i nepohodlné informace, ale vyhne se tím mnohem většímu problému. Ten souvisí s tím, že hodně voličů jí prostě nedůvěřuje. Jelcin udělal chybu a to se jasně ukázalo, když po zveřejnění pravdy o svých zdravotních problémech prudce klesla jeho popularita. Když odcházel, litovalo toho jen málo lidí.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg