Poté, co americké prezidentské volby vyhrál realitní magnát Donald Trump, jenž byl ještě před rokem považován za kuriózní zpestření souboje o Bílý dům, se média a organizace zabývající se průzkumy veřejného mínění začaly zpytovat, proč výsledek neodhadly a co vedlo voliče k nečekané podpoře republikánského kandidáta.
Za jednoho z předních „viníků“ Trumpova vítězství byly označeny tzv. „fake news“, tedy falešné zprávy, které cirkulovaly před volbami po internetu a na sociálních sítích. Mezi odkazy, jež sdíleli například uživatelé , se objevily zprávy tvrdící, že papež František podpořil Trumpa, nebo že Hillary Clintonová skrývá zákeřnou nemoc či dokonce závislost na drogách. Většinou se jednalo o články s neověřenými či neověřitelnými informacemi tematicky hraničící s konspiračními teoriemi a s mimořádně poutavými titulky, často neodpovídajícími obsahu článků.
Podcenění signálů ze sociálních sítí
Analytici podle technologického serveru Techcrunch už dlouho upozorňovali na to, že data ze sociálních sítí ukazovala, jak navzdory ohromným částkám vynaloženým demokratickou kandidátkou na kampaň v tradičních médiích i přímo mezi voliči ve „swing states“ se Trumpovi dařilo daleko lépe strhávat pozornost na internetu.
A nejenže na sebe soustředil více pozornosti – od začátku října až do voleb totiž lidé o Trumpovi sdíleli více pozitivních zpráv, než o demokratické kandidátce, přestože se proti kontroverznímu realitnímu magnátovi postavila drtivá většina mainstreamových médií. Kdo negativní fake news o Clintonové tvořil, proč a jak? V dlouhé reportáži se tomu věnoval například deník Washington Post (který před volbami podpořil právě Clintonovou). Nejjednodušší odpověď je i ta správná – jde o peníze.
Dvojice mladíků píšící fake news z apartmánu na kalifornské Long Beach pronajatého přes Airbnb se redaktorovi Washington Post svěřila, že zatímco ještě před rokem byli oba nezaměstnanými absolventy, dnes na reklamě umístěné na své stránce vydělávají měsíčně desetitisíce dolarů, přičemž počet návštěvníků webu se na podzim před volbami zpětinásobil. Fenomén tvorby fake news tak nemusí být přímo spojený pouze se zájmy cizích mocností, jak tvrdí někteří odborníci – podobné stránky se totiž dokáží uživit velmi dobře bez peněz ze zahraničí.
První oběti kauzy
Deník Financial Times (jenž rovněž podporoval Clintonovou) uvádí, že stránky rozšiřující fake news ale nyní začínají pociťovat určité stigma, neboť se od nich odvrací část inzerentů. Dalším problémem pro ně může být končící volební sezóna, po které by nižší tržby z reklamy přišly tak jako tak.
Hněv mnoha podporovatelů Clintonové, kterou si fake news braly na mušku především, se po volbách obrátil mimo jiné také k sociálním sítím, na kterých uživatelé tyto zprávy sdíleli. Pod značný tlak se dostává , jehož vedení je obviňováno z toho, že umožnilo lidem dezinformace sdílet. Mark Zuckerberg, zakladatel , se však brání tím, že šéfuje technologickou a ne mediální společnost a že mu tudíž nepřísluší příspěvky uživatelů jakkoliv cenzurovat.
Moc sociálních sítí a poptávka po „správných“ zprávách
Co celá kauza fake news vlastně znamená a co z ní plyne? Za prvé, provozovatelé sociálních sítí nyní stojí před morálním dilematem, zda znemožnit svým uživatelům šířit zjevně falešné zprávy, nebo zda do "ekosystému" vůbec nezasahovat. Právě díky odkazům na se na stránky s fake news drtivá většina uživatelů dostává. Na jednu stranu by sociální sítě mohly zabránit šíření poplašných a falešných zpráv, ale na tu druhou by se jejich administrátoři dostali do nelichotivé role cenzorů.
Za druhé se ukazuje, že když mainstreamová média zrovna nepíší to, co chce určitá skupina obyvatel slyšet, někdo vždy dokáže vyvážit nabídku. Jinými slovy, lidé nakonec vždy čtou to, co chtějí číst, a z médií se tak vytrácí jakási osvětová funkce – stávají se spíše zrcadly svých čtenářů, než spolehlivými zdroji nezávislých a nepřekroucených informací. Stránky i se sebevíce pochybným obsahem pak přežívají díky vysokým počtům „kliknutí“, která přináší štědré příjmy z reklamy. Nelze však pozapomenout ani odpovědnost mainstreamových médií, jež se v průběhu kampaně mnoha lidem zprotivila otevřenou podporou demokratické kandidátky.
V poslední řadě, jak ostatně před týdnem v rozhovoru pro Patria Online uvedla investiční ředitelka a specialistka na USA Fidelity International Kasia Kiladis, sociální sítě nám toho možná mají víc co říct o preferencích voličů, než sofistikované předvolební průzkumy a tudíž by se o tato data měl více zajímat i finanční sektor, který vždy musí počítat s politickými riziky a snažit se předvídat výsledky voleb a referend. Servery jako by si tak cenzurou obrazně řečeno pod sebou mohly „podřezat větev“, neboť by tak ovlivnily chování uživatelů a přišly o cenná data, ze kterých se dá mnohé vyvodit a jež se dají výhodně prodat.