Dobře si pamatuji chaos, který vládl v ekonomice a na trzích, když byl americkým prezidentem před osmi lety jmenován Barack Obama. Miliony lidí ztrácely pracovní místa, akciový trh kolaboval, panoval pocit beznaděje podobně jako před sedmdesáti lety. Nyní je ekonomika takovému stavu daleko, protože se podařilo odvrátit několikaletou globální depresi. Americká ekonomika si navíc ve srovnání s jinými zeměmi vede výjimečně dobře, americké akcie se pohybují blízko historických maxim.
Přes všechny dosažené úspěchy panuje pocit, že mohlo být učiněno více. Platí to zejména o investicích korporátního sektoru, růstu mezd či třeba o mezinárodní koordinaci ekonomické politiky. Z toho můžeme odvodit několik základních poučení. Za prvé, americká ekonomika už není ovlivňována pouze cyklickými silami, jak se zdálo ihned po finanční krizi. Následně se začalo ukazovat, že oživení nebude prudké a je třeba věnovat mnohem více pozornosti strukturálním problémům. Mezitím se ale promrhalo mnoho času.
Za druhé, pro zdravou ekonomiku je zapotřebí důvěryhodné střednědobé ekonomické vize. Právě ta se může stát obětí cyklického pohledu na ekonomické problémy. Taková vize by měla pomoci překonávat stranické půtky, které převážily nad snahou o vytvoření zodpovědné politiky. Za třetí, nelze se neustále spoléhat na monetární politiku, i když je to velmi lákavé. Fed se sice snažil ekonomice pomoci, jak jen mohl. Strukturální problémy ale vyřešit nemůže a nakonec tak došlo k nahrazení jednoho nefunkčního modelu za jiný. Ten první stál na finančním inženýringu a nadměrném zadlužení soukromého sektoru, ten druhý na likviditě od centrální banky a nízkých sazbách.
Za čtvrté, namísto dávno ukončených bitev bychom měli čelit nové globální realitě. Tu tvoří zejména růst významu Číny a několika dalších zemí, které se snaží asertivně se prosadit na globální scéně. Když Čína například přišla s návrhem na vytvoření Asijské infrastrukturní investiční banky, americká vláda reagovala podobně jako v devadesátých letech a stavěla se proti nové instituci, která by mohla konkurovat finanční architektuře vytvořené po druhé světové válce. Tentokrát se ale na stranu Spojených států mnoho dalších zemí nepostavilo a ony zůstaly ve své opozici osamoceny. A za páté, po roce 2009 došlo k významnému poklesu v koordinaci globální ekonomické politiky. Tato koordinace by přitom významně přispěla k řešení řady problémů.
Autor: ekonom a investor Mohamed A. El-Erian
(Zdroj: Bloomberg, foto: Wikimedia)