Loni touto dobou ohlásil Mezinárodní měnový fond, že globální růst HDP dosáhl v roce 2015 neuspokojivých 3,1%, a slíbil, že v letech 2016 a 2017 se růst zvýší. Toto očekávání však bylo nereálné, jak jsem už tehdy vysvětloval. A skutečně: odhaduje se, že v roce 2016 globální HDP opět vzrostl pouze o 3,1%, přičemž růst světového obchodu podstatně zpomalil, z 2,7% na bezkrevných 1,9%. Tato čísla dokládají, že světová ekonomika má potíže.
Přesto MMF opět předpovídá, že globální růst HDP se v nadcházejících dvou letech podstatně zvýší a růst světového obchodu se zdvojnásobí. MMF připisuje velkou část tohoto očekávaného zlepšení situace globální ekonomiky zejména v roce 2017 silnějšímu růstu HDP ve Spojených státech. Jeho optimismus ve vztahu k americké ekonomice je založený na pozitivních ukazatelích podnikatelské a spotřebitelské důvěry a rostoucích cenách akcií v očekávání fiskálního stimulu a deregulace.
Tento zápal ovšem přehlíží hlubší rozvrat, který v současnosti probíhá. Jakmile administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa začne rušit obchodní dohody, zbrzdí hospodářský růst – a ten dostane ještě větší ránu ve chvíli, kdy USA začnou ničit normy a instituce, které řídí chování trhů. Ještě horší je, že Trump bude měnit pravidla hry v době, kdy je globální ekonomika už tak křehká, Čína se potýká s ošklivě nafouknutou bublinou ve svém finančním sektoru a Evropa spí za řídicím pultem zpomaleného vykolejeného vlaku v podobě italského bankovního sektoru.
Obchodní dohody se vlastně nelíbily žádnému z kandidátů
Jistě, mezinárodní obchodní dohody podporované mocnými zájmy pronikají stále hlouběji. Jak poznamenal vermontský senátor a uchazeč o nominaci Demokratické strany v loňských prezidentských volbách Bernie Sanders, když se vyjadřoval proti takzvanému Transpacifickému partnerství (TPP) mezi 12 různými zeměmi, podobné úmluvy mají tendenci chránit hlavně zájmy velkých nadnárodních korporací. Ekonom Harvardovy univerzity Dani Rodrik tento názor sdílí a ostře kritizuje některé své kolegy-ekonomy za to, že podporují „propagandu“, která podobné pakty vykresluje jako „dohody o volném obchodu“. Z těchto úmluv má prospěch jen hrstka vyvolených, kdežto živobytí ekonomicky zranitelných lidí jimi trpí.
Rovněž Trumpova soupeřka v prezidentských volbách Hillary Clintonová se vyslovovala proti TPP, takže prezidentovo nedávné rozhodnutí od smlouvy odstoupit bylo politicky nevyhnutelné. I žádoucí změny jsou však zatížené přechodnými náklady a tyto náklady porostou, neboť nová administrativa nebezpečně podkopává klíčové zásady tržní ekonomiky.
Trump si hraje s ohněm, když vyhrožuje zavedením dovozních cel, aby „učinil Ameriku opět velkou“. Cla by okamžitě poškodila americké spotřebitele a obranná odvetná reakce jiných zemí by mohla fatálně podkopat již tak mátožný světový obchod, a tím zadusit klíčový zdroj globální prosperity.
Podkopává Trump tržní ekonomiku?
Trumpova šikanózní taktika vůči jednotlivým firmám by mohla být ještě nebezpečnější. Podle deníku The Wall Street Journal se Trump stal hlavní „starostí“ amerických výrobců. „Členové představenstev se snaží zjistit, kdo má v nové administrativě přátele,“ uvedl list, „a vznikají speciální týmy, které monitorují [prezidentův] účet na Twitteru.“ Možnost, že firmy „náhle budou muset ve svém podnikání zápolit s novou, nepředvídatelnou silou“, by měla přimět každého, kdo očekává nový úsvit deregulací, k přehodnocení vlastních názorů. Takto aktivní zasahování do provozu firem je matkou všech regulací.
Profesor práv Harvardovy univerzity Cass Sunstein ve svém geniálním eseji tvrdí, že Trumpovo nevyzpytatelné vměšování se do firemních záležitostí podkopá tržní ekonomiku jako takovou. Svévolným výběrem konkrétních firem, které uskuteční jeho „rozkazy“, zničí Trump základní tržní principy průhlednosti a spravedlivosti. „Ve světě dohod s prezidentem,“ píše Sunstein, „budou mít firmy strašlivé pobídky – podlézat bezpočtem způsobů prezidentovi, jednat strategicky a přicházet s vlastními sliby a výhrůžkami.“
Přelud ekonomické důvěry by však mohl pokračovat, poněvadž jak nedávno poznamenal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Shiller, jedna iluze by mohla živit další. Kouzlo však nakonec pomine.
Další problémy pro světovou ekonomiku
Finanční trhy už dnes začínají odrážet přesvědčení, že americký Federální rezervní systém, který prakticky nezměnil svůj ekonomický výhled, si dá se zvyšováním úrokových sazeb více načas, než se původně očekávalo, protože hospodářský růst bude oproti předpokladům slabší. Trumpova protekcionistická opatření oslabí světový obchod, zvýší domácí inflaci a posílí dolar, což poškodí americký exportní sektor. A v obecnější rovině nakonec Trumpova svévolná rozhodnutí rozleptají mezinárodní instituce a pravidla tvořící základ americké i globální ekonomiky, což napáchá rozsáhlé dlouhodobé škody.
Tato rizika přitom přicházejí v době, kdy čínský i evropský růstový model dostávají trhliny. Čína dopustila další nafukování své realitní bubliny tažené úvěry, takže je stále zranitelnější vůči odlivu kapitálu. A v Evropě se dál prohlubuje ekonomická a sociální tragédie Řecka, jakkoliv už nepoutá světovou pozornost.
Skutečnou globální zlomovou linii ovšem představuje Itálie, která už celou generaci nezaznamenala růst. Italská vláda se potýká s fiskálními problémy, usilovně se snaží podpořit nesolventní banky, a navíc čelí populistické politické vzpouře. V této situaci by jediná neopatrně zapálená sirka – ať už to bude v Římě, jinde v Evropě nebo ve Washingtonu – mohla vyvolat globální požár.
Ashoka Mody, bývalý šéf mise Mezinárodního měnového fondu pro Německo a Irsko, je hostujícím profesorem mezinárodní hospodářské politiky na Fakultě veřejných a mezinárodních záležitostí Woodrowa Wilsona při Princetonské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2017.
www.project-syndicate.org