Mnoha lidem se zdá, že ve Spojených státech dochází k domácímu politickému posunu od kosmopolitismu k nacionalismu a od levicověji smýšlejících městských „elit“ k venkovským „populistům“ tíhnoucím doprava. Rovněž převládající ekonomická ideologie zažívá posun od přerozdělovacího regulačního korporativismu k čemusi, co připomíná starý korporativismus intervencionistický.
Za oběma změnami stojí vzbouření voliči. Američané se desítky let domnívali, že se díky vědeckým pokrokům a později i díky vzestupu Silicon Valley vezou na kouzelném koberci hospodářského růstu. Ve skutečnosti je růst celkové produktivity faktorů od začátku 70. let pomalý. Internetový boom v letech 1996-2004 byl jen pomíjivou odchylkou od tohoto trendu.
S oklešťováním firemních investic v reakci na snižující se výnosy dochází ke zpomalování růstu produktivity práce a hodinových mezd a v mnoha domácnostech vypadl některý člen z trhu práce.
To je ona „sekulární stagnace“, kterou kdysi popsal ekonom Alvin Hansen. Etablovaného bohatství se nijak zvlášť nedotkla, poněvadž ultranízké úrokové sazby vedly k raketovému vzestupu cen akcií. Značná část veřejnosti však začala být podrážděná z vládních představitelů, kteří jako by měli jiné priority než obnovu široce pojatého růstu. Někteří komentátoři dokonce dospívají k závěru, že se kapitalismus vyčerpal a že ekonomika nyní skončí v relativně nehybném stavu saturace kapitálu.
Krize v „Rezavém pásmu“
Faktem je, že od roku 1970 roste agregátní kompenzace za práci (mzdy plus okrajové benefity) jen o něco málo pomaleji než agregátní zisky a že průměrný mzdový růst na spodním konci příjmového žebříčku oproti „střední třídě“ nezpomalil. Průměrná hodinová kompenzace zaměstnanců v soukromém sektoru (pracovníků ve výrobě a v nevedoucích funkcích) však roste mnohem pomaleji než v případě všech ostatních. A míra participace mužské pracovní síly oproti ženám výrazně klesla. V roce 2015 představoval podíl výrobní sféry na celkové zaměstnanosti pouhou čtvrtinu úrovně z roku 1970.
Kvůli ztrátám pracovních míst ve výrobní sféře v americkém „Rezavém pásu“ mají převážně bílí muži v dělnických profesích jen o málo vyšší životní úroveň, než měli jejich rodiče. Už mnoho let mají tito lidé – zejména v oblasti Appalačského pohoří – dojem, že jim společnost dává najevo pramalý respekt. Nedokážou už plnit významnou roli v rodině, komunitě či vlastní zemi a přesvědčení, že lidé s vysokými výdělky neodvádějí do společné pokladny spravedlivý díl, zatímco jiní lidé pobírají bezpracné benefity, jen zesiluje jejich pocit křivdy.
Jejich hněv však má i hlubší důvody. Tito lidé ztratili příležitost vykonávat smysluplnou práci a cítit se hybateli dění; byli zbaveni prostoru, v němž mohou pociťovat zadostiučinění, že v něčem uspěli, a růst v profesi, která je osobně naplňuje. Chtěli by být v pozici, aby mohli vymýšlet a vytvářet věci, které mají nějaký význam. „Dobrá pracovní místa“ v některých výrobních odvětvích nabízela těmto mužům vyhlídku nových výzev, učení a s tím souvisejícího kariérního růstu. Pracovní místa na nejnižších příčkách maloobchodu a služeb nic takového nenabízejí.
Spolu se ztrátou „dobrých pracovních míst“ ztratili tito muži i hlavní zdroj smyslu svého života. Důkazem budiž vzestup počtu sebevražd a úmrtí na předávkování drogami mezi Američany, na který poukázali Anne Caseová a Angus Deaton.
Sekulární stagnace
Při stanovování odpovídající reakce na tento problém bychom nejprve měli vzít v úvahu základní příčiny stagnace Západu. Hansen ve studii z roku 1934 napsal: „Sekulární stagnaci způsobuje absence nových vynálezů či nových odvětví,“ a jak ukazuji ve své knize Mass Flourishing: How Grassroots Innovation Created Jobs, Challenge, and Change, americké inovace zažily první pokles nebo zúžení už koncem 60. let.
V té době byl americký novátorský duch – láska k vymýšlení, bádání, experimentování a tvůrčí činnosti – oslaben korporativistickou ideologií, která prostupovala všemi úrovněmi vládnutí a nahrazovala individualistickou ideologii, z níž vzkvétá kapitalismus. Soukromé vlastnictví sice zůstává rozsáhlé, avšak nad velkou částí soukromého sektoru dnes uplatňuje kontrolu vláda. Soukromý aktér s novým nápadem často potřebuje ke startu vládní souhlas a firmy, jež vstupují do již existujícího oboru, musí soupeřit s etablovanými společnosti, které se už zpravidla těší vládní podpoře. Silicon Valley sice vytvořilo nová odvětví a nakrátko zvýšilo tempo inovací, avšak i ono naráží na snižující se výnosy.
Chceme-li oživit inovace, musíme změnit způsob, jak se dělá byznys. Nastupující administrativa Donalda Trumpa by se zase měla zaměřit na otevírání prostoru konkurenci, nejen na omezování regulací. Naneštěstí se Trump zatím soustředí na jiné věci: o inovacích se zmiňuje málokdy a jeho tým uvažuje o nebezpečném přístupu, který by inovace mohl dokonce podkopat.
Trumpův omyl
Z nelehkého údělu amerických zaměstnanců například Trump obviňuje obchod, nikoliv ztracené inovace. Jistě, tento předpoklad zjevně sdílejí i někteří velmi schopní ekonomové. Zatímco však „inovativní státy“ typu USA, Velké Británie a Francie zakoušejí výrazný pokles participace mužské pracovní síly, v „obchodních státech“, jako jsou Nizozemsko a Německo, míra participace ve skutečnosti vzrostla. To naznačuje, že hlavní příčinou není obchod, nýbrž ztracené inovace.
Za druhé Trump předpokládá, že příjmy a pracovní místa dokáže pozvednout opatřeními na straně nabídky, která podpoří firemní zisky. Takový přístup by však mohl vést také k explozi veřejného dluhu a v konečném důsledku uspíšit hlubokou recesi.
Ze všeho nejhorší je ovšem Trumpovo přesvědčení, že výkon a zaměstnanost zvýší šikanováním některých korporací, jako jsou a Carrier, a podporou jiných, například Googlu. Takovou expanzi korporativistické politiky jsme nezažili od časů fašistické německé a italské ekonomiky ve 30. letech. Pokud toto přesvědčení přetrvá, bude podnikatelský sektor ještě více zatížen vměšováním, které bude chránit etablované a blokovat nově příchozí. Tím dojde k ucpání tepen ekonomiky a s největší pravděpodobností se tím zabrání mnohem vyššímu počtu inovací, než kolik se jich stimuluje mezi zavedenými hráči.
Politici se musí mít na pozoru před nástrahami obnoveného korporativismu pod Trumpovou taktovkou. Hrozí totiž nebezpečí, že takový přístup k dnešní hospodářské stagnaci a deprivaci zarazí dubový kolík do srdce inovací – a do srdce amerických pracujících vrstev.
Edmund S. Phelps, nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2006, je ředitelem Centra pro kapitalismus a společnost při Kolumbijské univerzitě a autorem knihy Mass Flourishing: How Grassroots Innovation Created Jobs, Challenge, and Change (Masový rozkvět: Jak inovace zdola vytvořily pracovní místa, problémy a změny).
Copyright: Project Syndicate, 2017.
www.project-syndicate.org