Janet L. Yellenová končí své působení v čele amerického Fedu s nezaměstnaností nacházející se na mnohem nižších úrovních, než když do funkce nastupovala. Inflace se přitom nachází stále nízko, finanční systém je lépe kapitalizován a disponuje vyšší likviditou. „Co více bychom si od šéfa Fedu mohli přát?“ ptá se na stránkách The Washington Post známý ekonom Lawrence H. Summers. A pokračuje detailnějším hodnocením ekonomického vývoje posledních let spolu s výhledem do budoucna.
Yellenová podle Summerse dosáhla úspěchu díky svému úsudku. Ten jí umožnil rozpoznat strukturální změny, které v ekonomice nastaly. Ona následně reagovala změnou přístupu, který byl založen na tradičních modelech. V podobné situaci byl například Alan Greenspan v devadesátých letech, kdy došlo k prudkému růstu produktivity. V případě Yellenové byla strukturální změna představována poklesem rovnovážné úrovně sazeb. Tedy sazeb, které by vyrovnaly poptávku a nabídku úspor.
Když Yellenová v roce 2014 usedla do čela Fedu, převládal názor, že slabé ekonomické oživení je výsledkem přechodných faktorů, které brzdí hospodářství navzdory mimořádně nízkým sazbám. V tomto roce ale tato teorie ztrácela důvěryhodnost a množily se argumenty, které tvrdily, že rovnovážná úroveň sazeb se posunula dolů a nízké sazby nastavené centrální bankou proto nejsou tak stimulační, jak se centrální bankéři doposud domnívali.
„Právě proto jsem oživil myšlenku dlouhodobé stagnace, která tvrdí, že ekonomika může trpět soustavným přebytkem úspor nad investicemi a následně pomalým růstem a nízkou inflací,“ píše Summers. Yellenová se sice podle něj k příchodu dlouhodobé stagnace otevřeně nepřihlásila, ale její kroky odpovídaly přesvědčení, že k poklesu rovnovážných sazeb skutečně došlo. Pokud by se naopak držela starých modelů, byli bychom podle Summerse nyní pravděpodobně v recesi.
Z uvedeného plyne i poučení pro nového šéfa Fedu. Jerome H. Powell se bude snažit dosáhnout udržitelného růstu. „I když se sazby nacházejí velmi nízko, běžná míra úspor ve Spojených státech leží soustavně vysoko nad investičními potřebami soukromého sektoru. K tomu se přidává příliv kapitálu ze zahraničí a výsledkem jsou deflační tlaky. Ty lze eliminovat jen rozpočtovými deficity a finančními podmínkami, které uměle snižují úspory a zvyšují investice,“ komentuje Summers.
Ceny aktiv a dluhy nemohou podle ekonoma růst donekonečna rychleji než produkt. Jestliže ale Fed zvedne sazby dost na to, aby dosáhl finanční stability, riskuje přílišné zpomalení ekonomiky. Pokud se naopak bude zaměřovat na dosažení inflačního cíle, riskuje finanční nestabilitu vyvolanou přílišným růstem cen aktiv a dluhů. „Je to již hodně dlouho, co americká ekonomika zdravě rostla a užívala si stabilních finančních podmínek. Takže nový šéf Fedu bude potřebovat štěstí, aby se mu povedlo to zopakovat,“ píše Summers.
Zdroj: The Washington Post