Vzpomínky na deset let staré otřesy na globálních trzích a jejich o čtyři roky mladší repete v zemích eura pomalu blednou a určité rizikovější formy dluhu jsou pro některé z největších evropských investorů teď velmi oblíbené. Jak je to možné?
Lákadlem jsou atraktivní výnosy, pro které jsou investoři ochotni zapomenout i na zvýšené riziko. Poptávku po rizikových formách dluhopisů ale podporuje i vzkvétající ekonomika eurozóny a – možná paradoxně – také víra v reformy bankovního systému, které po finanční krizi vznikly.
Jaké dluhopisy tedy poutají pozornost investorů?. Jsou to hlavně hůře hodnocené bondy s vyšší mírou rizika, kterým se také říká podřízený dluh. Když dojde k nejhoršímu a jejich emitent už nedokáže dostát svým závazkům, stojí tito věřitelé při uspokojování nároků obvykle na konci řady. Jinak ale často nabízejí větší návratnost než seniornější bondy, u kterých je větší šance, že budou v případě krachu splaceny.
Juniorní bankovní dluh byl loni nejlépe performující třídou dluhu
Teď ale mohou jít i tyto juniornější papíry na dračku. Podřízený dluh preferuje na příklad Eric Brard z Amundi, jednoho z největších evropských správců aktiv. Jako důvod uvádí prémii nad seniornějšími bondy, která u výnosů obvykle činí 0,5 až 1 procentní bod. A nemusí být sám. Banky v eurozóně prodaly loni podřízený dluh v objemu 106 miliard eur s v průměru 4,9 procentním výnosem.
Brard má pro svůj postup několik argumentů. Banky v Evropě jsou na tom z fundamentálního hlediska mnohem lépe, než byly v minulosti, tvrdí. Důvodem je jednak samotné zotavování, ale také tvrdší regulatorika a oddlužování v sektoru. “Rozvahy bank jsou nyní mnohem zdravější a podíl úvěrů v selhání se po celé Evropě zlepšil,” tvrdí podle Reuters I Jean Baptiste Berthon z fondu Lyxor Asset Management, která vlastní francouzská .
Dalším Brardovým argumentem je postup Evropské centrální banky, která hodlá postupně utahovat svoji extrémně uvolněnou měnovou politiku. S utahující se politikou přijde odklon od záporných úrokových sazeb, ze kterého by měl finanční sektor dlouhodobě profitovat, říká také.
Vyšší úrokové sazby bývají ku prospěchu bankám, které drží velké částky hotovosti shromážděné prostřednictvím klientských vkladů.
A fakta? Podle Světové banky se podíl úvěrů v selhání v bankovním sektoru eurozóny snížil mezi lety 2012 až 2016 na poloviny, což znamená na něco přes 4 procenta. Banky po celém světě také musejí dodržovat pravidla, která mají zabránit tomu, aby jejich emise akcií nebo dluhu nevedly v budoucnu k tomu, že je budou zachraňovat z peněz daňových poplatníků. Ukazatel toho, jak dobře jsou banky chráněny proti nečekaným ztrátám, je plná výše („fully loaded“) poměru kmenového kapitálu tier 1. U bank v eurozóně dosahovalo toto měřítko na konci roku 2016 v průměru 13,5 procenta. V roce 2007 to bylo 3,7 procenta.
Takže nadšení je poměrně velké, což ale neznamená, že varovné signály nezmizely. Banka Belfius, která vstala z popela francouzsko-belgické Dexie, v lednu prodala takzvaný hybridní dluh (AT1) v objemu 500 milionů EUR a s výnosem 3,658 procenta. Jde o hluboce podřízené bankovní dluhopisy s vysokou mírou rizika, přičemž zmíněný výnos byl vzhledem k rizikovosti tohoto dluhu tak nízký, že to podle jednoho bankéře bylo “šílené”. Na trzích pak ale nastal výprodej a bond po emisi narazil.
Buffett: Raději akcie, prosím
Před dluhopisy obecně o víkendu varoval “zázrak z Omahy”, americký miliardář Warren Buffett, který tentokrát napadl přesvědčení, že bondy jsou v dlouhodobější perspektivě investicí s nižší mírou rizika.
“Investoři s dlouhodobým investičním horizontem, jako jsou penzijní fondy, univerzitní svěřenecké fondy nebo lidé s orientací na úspory, dělají příšernou chybu, když měří investiční riziko poměrem dluhopisů a akcií ve svém portfoliu,” napsal legendární investor v dopise akcionářům. “Bondy s vysokou úvěrovou kvalitou v investičním portfoliu přinášejí vlastní riziko,” uvedl podle CNBC investor. Ten také kvůli neblahým dopadům inflace na kupní sílu holdingu s pevným výnosem radí zůstat raději u akcií.
Zdroje: Reuters, BBG