Po druhé světové válce šly Spojené státy světu čelem při snižování protekcionistických bariér a zavádění otevřeného systému obchodu založeném na pravidlech. Toto úsilí vyústilo v půlstoletí nejrychlejšího hospodářského růstu v dějinách lidstva. Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa teď ale tento pokrok obrací. Protekcionismus, jejž Trump rozpoutal, je nakažlivý a patrně pronikne i mimo odvětví, která chce ochránit před zahraniční konkurencí.
Vezměme si dovoz oceli, jejž si Trumpova administrativa vzala na mušku v březnu 25% cly. Deklarovaným důvodem těchto cel byla „národní bezpečnost“, přestože na odvětví obranného průmyslu USA připadají jen 3 % spotřeby oceli v zemi. Má-li Trump opravdu starost o národní bezpečnost, je s podivem, proč USA nedrží rudu v zemi jako strategickou rezervu pro budoucí projevy nepřátelství. Cla byla každopádně uvalena i na americké spojence, jako je Kanada, což národně bezpečnostní argumentaci vyvrací jednou pro vždy. V případě soupeřů, jako je Čína, už dříve dovoz oceli podléhal clům až do výše 70 % a představoval pouhá 2 % spotřeby oceli v USA.
Neúnosné výjimky
Americká dovozní cla dnes platí pro 59 různých typů oceli. Jestliže se americké společnosti nepodaří získat ocel na domácím trhu, buď musí zaplatit clo, anebo požádat o výjimku („výluku“). Pokud se vydá druhou cestou, musí uvést množství a sílu potřebné oceli, její chemické složení, rozměry produktu (například trubek nebo plátů) a tak dále; pro každý typ oceli je přitom zapotřebí podat samostatnou žádost, i když jediný rozdíl spočívá v rozměrech. Nadto je u každé žádosti nutné prokázat, že zájemce není schopen ocel pořídit z domácích zdrojů.
Jakmile je žádost přijata, na 30 dnů se zveřejní, aby ji domácí producenti mohli rozporovat. Pokud se s nabídkou potřebné oceli neozve žádný výrobce, žadatel by měl do sedmi dnů od veřejného projednání obdržet roční výluku. Ve skutečnosti při udělování výluk dochází ke značným zpožděním.
Trumpova administrativa původně očekávala, že bude podáno asi 4 500 žádostí o výluku ocelových výrobků. K dohledu nad prověřováním a udělováním výluk americké ministerstvo obchodu najalo 30 nových zaměstnanců, aby tyto žádosti vyřizovali. Jenže k 1. listopadu bylo podáno 31 527 žádostí a přišlo 14 492 námitek od producentů oceli. Podle QuantGov zatím Úřad USA pro průmysl a bezpečnost schválil 11 259 žádostí, zamítl 4 367 a ke zpracování mu zbývá přes 50 % přijatých žádostí. Cena za tepla válcované oceli v USA byla k 2. listopadu meziročně o 33,4 % vyšší.
Nepoučení se z minulosti
Když americký ocelářský průmysl v roce 2002 přesvědčil prezidenta George W. Bushe, aby u dovozu oceli zdvihl cla z 8 % na 30 %, bylo v USA zhruba 187 000 ocelářů. V důsledku nových odvodů vzniklo v americkém ocelářství přibližně 6 000 pracovních míst, v navazujících odvětvích zpracovatelů oceli ale kolem 200 000 míst zaniklo. Bushova administrativa cla nejprve zmírnila a po 18 měsících od nich úplně ustoupila.
Dnes je ocelářů zhruba 80 000 a v odvětvích odebírajících ocel pracují miliony lidí. Podle studie zveřejněné v březnu Trumpova cla z dovozu oceli a hliníku mohou vytvořit 33 400 nových pracovních míst v odvětví kovů, ale zničí 180 000 míst ve zbytku ekonomiky.
To vše bylo předvídatelné. Společnosti spotřebovávající ocel (například výrobci automobilů, obráběcích strojů a zemědělských zařízení) jsou teď vůči svým zahraničním konkurentům citelně znevýhodněné. A zatímco doma i v zahraničí ztrácejí podíl na trhu, poklesne i konkurenční schopnost ocelářství, protože je chráněné před zahraniční konkurencí.
Nelogika věci
Jak dokládá prostý počet žádostí o výluku, administrace ochranářské politiky je neobyčejně složitá, a to i v jediném odvětví. Trumpův protekcionistický močál se přitom prohlubuje. Jižní Korea, která výměnou za osvobození od amerických ocelových cel souhlasila se zavedením „dobrovolných omezení exportu“, žádá své domácí svazy výrobců, aby vývozní kvóty rozdělily mezi své členy. Celní orgány USA přesto budou muset nést náklady na dohled nad veškerým dovozem oceli, aby zajistily, že není chybně klasifikována.
Nad Trumpovými cly z dovozu oceli zůstává rozum stát ještě víc, když člověk uváží, že už dnes existuje celosvětová nadbytečná kapacita, jejíž stopy vedou z velké části do Číny. Namísto prosazování multilaterálního řešení prostřednictvím Světové obchodní organizace se Trump raději snaží zvýšit produkci oceli v USA, čímž přebytek jedině posiluje.
Aby toho nebylo málo, Trumpova administrativa také zvažuje další cla. Na srpnovém shromáždění Trump zopakoval pohrůžky, že zavede 25 % clo z dovozu automobilů – zejména z Evropské unie. Pokud k tomu přikročí, Petersonův ústav pro mezinárodní ekonomiku odhaduje, že by se cena nového vozu v USA mohla zvýšit o 1 400 až 7 000 dolarů bez ohledu na to, zda je domácí či zahraničí výroby. Nadto Benn Steil a Benjamin Della Rocca z Rady pro zahraniční vztahy zjistili, že růst cen vyplývající z cel z dovozu oceli už ohrožuje 40 000 pracovních míst v americkém automobilovém průmyslu.
Sečteno podtrženo, Trumpova cla z dovozu oceli nesnižují schodek běžného účtu USA, ani nepřinášejí čistý přírůstek pracovních míst. Deficit odráží rozdíl mezi domácími úsporami a investicemi. Ten dovozní cla nijak neovlivní, leč dozajista zvýší náklady amerických spotřebitelů a výrobců. Místo přemítání o dalších clech musí Trumpova administrativa zklidnit své ochranářské dovádění, než se situace ještě zhorší.
Autorka: Anne O. Kruegerová, bývalá hlavní ekonomka Světové banky a bývalá první náměstkyně Mezinárodního měnového fondu, je seniorní výzkumnou profesorkou v oblasti mezinárodní ekonomie na Fakultě pokročilých mezinárodních studií Univerzity Johnse Hopkinse a seniorní badatelkou v Centru pro mezinárodní rozvoj při Stanfordově univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org