I když se již delší dobu mohlo zdát, že téma brexitu trhy nezajímá, v minulém týdnu světová média na Británii opět zaostřila. Na světě je zatím nejvážněji míněný pokus o návrh post-brexitovské dohody, který se premiérce Mayové zatím s odřenýma ušima a ztrátou několika ministrů podařilo protlačit ve vládě. Cesta přes parlament se ale zatím zdá být neprůchodná. Jak by mohla vypadat dohoda, která by potěšila britské podniky i světové trhy, ale naráží na odpor jak „brexitýrů“, tak „remainistů“? A jaký mají dopad britské tahanice na naši regionální alokaci?
Nová brexitová dohoda v kostce
Minulou středu britská vláda bouřlivě jednala o téměř šestisetstránkovém návrhu rozvodové dohody, která by měla představovat základ pro vzájemné obchodní vztahy Británie a Evropské unie po 29. březnu 2019. Asi nejzajímavější novinkou je návrh celní unie, přičemž dosud se očekávalo spíše dosažení dohody o zóně volného obchodu. Pro snazší pochopení britské otázky si připomeňme pojmy týkající se ekonomické integrace a infografiku, kterou jsme publikovali v březnovém článku Miroslava Adamkoviče (kdy ještě Británie inklinovala k zóně volného obchodu):
· Zóna volného obchodu = nejnižší stupeň ekonomické integrace, kdy se dvě a více zemí dohodnou, že navzájem sníží či úplně odstraní cla na vybrané výrobky (např. dohoda mezi USA, Kanadou a Mexikem – dříve NAFTA)
· Celní unie = sdružení států, které se dohodly na omezení vzájemných obchodních bariér a zároveň uplatňují společné celní sazby vůči třetím zemím (např. celní unie s EU: Andorra, EU, Monako, San Marino a Turecko)
· Společný trh = vysoký stupeň ekonomické integrace, kdy členské státy odbouraly veškerá cla, používají společný celní sazebník vůči třetím zemím a je mezi nimi zabezpečen volný pohyb zboží, služeb, práce a kapitálu (např. EHS: Benelux, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Portugalsko, Řecko, Španělsko, Velká Británie)
Speciálním (a ještě hlouběji integrovaným) případem společného trhu je jednotný vnitřní trh, kdy státy zavedly společné technické a jiné normy na výrobky a vnitřní hranice mezi členskými státy již prakticky neexistují (např. EU)
· Hospodářská a měnová unie = ekonomiky zemí jsou již plně zapojeny do jednotného vnitřního trhu a navíc přenášejí část svých pravomocí na nadnárodní instituce (ty mohou například spolurozhodovat o obchodní politice, sociální sféře nebo rozpočtových deficitech členských zemí). Měnová unie znamená, že členské státy navíc používají společnou měnu jako zákonné platidlo (např. eurozóna)
Problémovým bodem původního směřování Británie k zóně volného obchodu se ale ukázala být hranice mezi Severním Irskem a Irskem, na níž by musely vzniknout hraniční kontroly. Proti této variantě byla většina politiků, zejména ze Severoirské Demokratické unionistické strany (DUP), na jejíž podporu se od debaklu v předčasných volbách musí vláda Theresy Mayové spoléhat.
Nově zamýšlená celní unie Británie a Unie tedy odbourává veškerá cla na zboží a očekává regulatorní spolupráci. Co se týče služeb a investic, je vztah taktéž užší než v případě multilaterálních dohod na bázi pravidel WTO. Aby se zamezilo nekontrolovatelné migraci, volný pohyb osob mezi EU a Británií skončí, obě strany si ale zachovají bezcelní režim pro turistické i služební cesty. Pro Británii je zvlášť důležitý následující bod: vynětí ze Společné zemědělské politiky EU a Společné rybolovné politiky EU, na místo druhé z nich vznikne nová obchodní dohoda (objevují se však obavy, že možná půjde o velmi podobná pravidla jako ve Společné rybolovné politice EU).
Dokument v podstatě představuje záložní plán pro dlouhodobé postbrexitovské vztahy, který vejde v platnost, pokud se během dvouleté lhůty přechodného období nepodaří dojednat lepší dohodu. Trvání přechodného období je zatím dohodnuto do konce prosince 2020, ve hře je však samozřejmě i varianta, že může být prodlouženo.
Co se Britům na dohodě nelíbí?
Jedním ze sporných bodů návrhu je ustanovení, že „konkurence mezi oběma stranami zůstane otevřená a férová“, což zahrnuje omezení britských státních dotací, přijetí environmentálních norem EU i sladění daňové politiky. V těchto otázkách se bude muset Británie zcela přizpůsobit a přebírat regulaci EU, přičemž sama nebude mít možnost vstupovat do procesu nastavování pravidel. Takto si postbrexitovskou éru tvrdí brexitáři rozhodně nepředstavovali.
Další zádrhel pak spočívá v možném zmaření snah Theresy Mayové vyjednat výhodnější obchodní dohody se zeměmi mimo EU. Pokud totiž Británie vytvoří s EU celní unii, bude svázána společným celním sazebníkem EU a nebude tak oprávněná dělat ústupky v celní politice třetím stranám.
Na řadu „hlavních výhod“ brexitu by si tak Britové museli nechat zajít chuť. Z původních cílů by se museli spokojit prakticky pouze se zmírněním migrace a ukončením velkého přispívání do evropského rozpočtu.
Jaké jsou šance na schválení dohody?
Britské podniky by jistě zajásaly, kdyby se politici umoudřili, rezignovali na přehnané ambice a brali to, co se jim nyní nabízí. Je zjevné, že Británie v jednáních tahá za kratší konec a nějaké „vybírání třešniček z dortu“ tedy jen tak neprojde. Nasvědčuje tomu i dosavadní vývoj od spuštění procedury brexitu v loňském březnu.
Bohužel je tato pro trhy příznivá dohoda (jde nejspíš o maximum toho, čeho může Británie v současné situaci dosáhnout, aby brexit nebyl tak bolestivý) prakticky odsouzená k zániku. Zejména, když se podíváme na rozložení sil na britské politické scéně. Pokud se premiérce Mayové podaří ustát referendum o své osobě ve vlastní straně, čeká ji ještě nelehký úkol protlačit návrh parlamentem. Pokud se stane zázrak a povede se jí to, bude to jen velmi těsně. V současnosti se totiž Mayová nemůže plně spolehnout ani na podporu svých stranických kolegů, natož koaličního partnera severoirské DUP. Může sice hledat podporu u Labouristů, avšak ti mají jiný cíl – zopakování referenda o brexitu, kde dnes průzkumy hovoří o větší podpoře varianty „bremain“. Překonat politickou opozici jí nyní může pomoci snad jen silný hlas britských firem, pro které je přetrvávající nejistota devastující. Vzhledem k rozhádaným politikům, kteří nevědí, co chtějí, nad ostrovním královstvím stále visí černý scénář absence jakékoli dohody. To vede mnoho světových firem ke zdrženlivosti vůči tomuto, kdysi politicky a regulatorně stabilnímu trhu. Dokud se situace nevyjasní, budeme také svědky dalších oznámení o stěhování významných korporací pryč z ostrovního království a půjdou tam, kde je v rozhodování politiků alespoň o něco více transparentnosti.
Jak v současnosti nahlížíme na investice v Británii
Přetrvávající nejistota a nestabilita britské libry, která divoce reaguje na vývoj kolem brexitu, nás vede k omezení investic do britských firem exponovaných na domácím (britském) trhu. Jiná situace je však u mezinárodně zaměřených britských firem, pro které je pokles libry žádoucí. Z této skupiny v ČSOB Akciovém a ČSOB Bohatství selektivně investujeme do firem, u nichž vidíme nejzajímavější růstový potenciál a silnou pozici na trhu.
