Skrytá záhada čínské ekonomiky

Čínský hrubý domácí produkt se blíží tomu americkému, přibližují se i příjmy na hlavu. Nicméně jak na stránkách VoxEU poukazuje Bruno S. Frey z University of Basel, „čínští ekonomové se nenachází v žebříčcích těch nejlepších akademických ekonomů a žádný z nich nezískal Nobelovu cenu za ekonomii“. Z čeho může tato alespoň na první pohled záhadná situace pramenit?

Frey poukazuje nejdříve na to, že podle Research Papers in Economics (RePEc)/IDEAS bylo mezi dvacítkou nejlepších ekonomů v říjnu minulého roku 18 z USA, jeden z Velké Británie a jeden z Francie. Tedy ani jeden z Číny i přesto, o jak významné hospodářství jde. Podobný obrázek se nám podle Freye ukáže, pokud srovnáme publikace za posledních 20 let a u citací je situace také „extrémní“.  

Propast mezi významem čínské ekonomiky a jejích ekonomů lze pak podle Freye teoreticky vysvětlit několika způsoby. Za prvé může platit, že k ekonomickému rozvoji žádní přední ekonomové potřeba nejsou. Za druhé, potřeba jsou, ale Čína potřebné znalosti zkopírovala od Západu a zejména od amerických vědců. Na takovou možnost podle Freye poukazuje například vysoký počet čínských studentů v USA, ale objektivní empirické důkazy k dispozici nejsou. K tomu je možné, že kopírovat stačí pouze obecnější teorie, jako třeba to, že otevřený trh podporuje tvorbu bohatství. A sofistikovanějšího výzkumu, za který se dostávají Nobelovy ceny, potřeba není. 

Za třetí, je možné, že o významu výzkumu a teorií rozhodují hlavně Američané a to nedává jejich čínským protějškům šanci na úspěch v hodnocení akademiků. V ekonomii navíc podle Freye funguje princip, podle kterého se nelze výrazně odchylovat od zavedeného paradigmatu, protože jinak se vědci, který tak učiní, nedostane uznání. Číňané tak prostě nemusí být ochotní podílet se na budování paradigmatu, který diktují Američané, zatímco třeba pro Evropany to není výraznější problém. Číňanům přitom mohou stát v cestě hlavně politické důvody, protože výzkum je založen na volné výměně názorů a kritice, což ovšem může v jejich zemi znamenat konflikt s vládou.

Frey se také domnívá, že svou roli může hrát samotný systém sledování významu jednotlivých ekonomů a jejich výzkumu. A v neposlední řadě je možné, že čínští ekonomové se starají především o vlastní reputaci na domácí půdě a mezinárodní uznání pro ně není důležité. Frey pak píše, že ať je hlavní důvod popsané propasti mezi významem čínské ekonomiky a jejích ekonomů jakýkoliv, dá se očekávat, že tato mezera se bude postupně uzavírat a o čínských ekonomech budeme slyšet stále více. 

Zdroj: VoxEU