Tento měsíc uplyne 40 let od doby, kdy Čína zahájila reformy a otevřela se světu, a od té doby je velmi dobrým studentem. Navíc se dnes po téměř čtyřech desítkách let rychlého rozvoje stále více prezentuje jako učitel. A protože investuje více a více kapitálu v zahraničí, silně se zajímá o to, jak jsou přijímající země řízené. Je však svět připravený na to, aby se od Číny učil? Odpověď hledá Erik Berglöf z London School of Economics and Political Science.
V posledních letech Čína provozuje asertivnější politiku „rozšiřování“ – jejímž nejambicióznějším vyjádřením je masivní iniciativa Pás a cesta, jednak aby sledovala vlastní ekonomické zájmy, jednak aby uplatňovala měkkou sílu. Vedoucí představitelé Číny chtějí vrátit zemi to, co pokládají za její právoplatné postavení ve světě.
Hospodářská váha Číny dosáhla vrcholu v roce 1600, kdy tato země představovala plnou třetinu globální ekonomiky. Její podíl na globálním HDP se pak pomalu snižoval až do roku 1820, kdy začal prudce klesat kvůli enormnímu vlivu průmyslové revoluce na hospodářský růst na Západě. Do začátku 60. let minulého století klesl podíl Číny na globálním HDP pod 5%.
Teng Siao-pching poté zahájil reformy a otevírání Číny světu a v zemi započal růstový zázrak. Od roku 1978 pozvedla Čína stamiliony lidí z chudoby a její podíl na globálním HDP dnes činí jednu pětinu a nadále roste. Chce-li Čína posílit svůj mezinárodní vliv tím, že učiní ze svých zkušeností vzor pro ostatní, musí definovat mechanismy tvořící základ jejího úspěchu a vysvětlit, proč jsou tyto mechanismy přenosné jinam.
A právě takový je mandát nového centra, které založila pekingská univerzita Tsing-hua. Akademické centrum pro čínskou ekonomickou praxi a myšlení, které používá sugestivní přezdívku ACCEPT, si klade za cíl pochopit a šířit rozvojové zkušenosti Číny. Počátkem prosince zahájilo tento proces vydáním své první zprávy s názvem „Ekonomická ponaučení ze 40 let čínských reforem a otevírání se světu“.
Zpráva obsahuje pět pozoruhodných postřehů. Tak především byl motorem růstu v uplynulých čtyřech desetiletích spíše vstup nových firem na trh než restrukturalizace firem starých. Klíčovou roli při podpoře investic navíc hrála distribuce renty z proměny zemědělské půdy v průmyslové a rezidenční pozemky. Pro podporu podnikatelské činnosti a spotřeby bylo navíc nezbytné finanční prohloubení. Otevření trhů zároveň povzbudilo proces vzdělávání a proaktivní makroekonomická politika umožnila zemi vyhnout se finančním krizím a zjemnit kolísání růstu.
Stát, nebo trh?
Klíčová otázka, kterou tato zpráva vyvolala – a koneckonců ji vyvolává prakticky každá analýza čínských zkušeností s rozvojem od roku 1978 –, se týká relativních rolí státu a trhu. Byl pro úspěch Číny důležitější vznik nových soukromých firem, anebo pomocná ruka vlády?
Tato otázka rozhodně není nová. Jak ovšem během slavnostního otevření centra poznamenal ekonom Harvardovy univerzity Dani Rodrik, odpověď na ni vypovídá více o řečníkovi samotném než o čínské ekonomice. Čína je podle Rodrikova názoru něčím jako Rorschachovým testem pro ekonomy.
Zpráva ACCEPT přesto může nabídnout užitečný pohled na tuto otázku, neboť osvětluje, jak na sebe navzájem působí řízení státu a hospodářská liberalizace. Nové soukromé podniky byly klíčovými tahouny hospodářského růstu, ale silné podněty ke vstupu na trh jim vytvořil stát. Podnikatelé vydatně investovali do svých vztahů s vládními orgány a stát využíval tržních signálů k řízení alokace zdrojů a vyhodnocování experimentálních iniciativ.
Vedle podněcování vstupu nových firem na trh čínský stát mobilizoval značné domácí zdroje na investice. A co je ještě působivější, stát zajistil setrvalé experimentování a poznávání na všech úrovních vlády, což bude nezbytné, až Čína začne řešit otázky, jako je nerovnost.
Vysvětlení hlavních faktorů stojících za rozvojem Číny je však jen první krok. Chce-li Čína smysluplně exportovat svůj rozvojový model, bude muset překonat řadu dalších bariér – počínaje sílící mezinárodní nedůvěrou.
Na straně rozvinutých zemí je jednou z hlavních výtek tvrzení, že Čína svévolně využívá inovace druhých, například když podmiňuje vstup zahraničních firem na svůj trh sdílením technologií těchto firem s čínskými podniky. Je sice naprosto normální, že země v té fázi hospodářského rozvoje, v jaké se nachází Čína, bude absorbovat a napodobovat zahraniční technologie, avšak velikost a tržní síla Číny dramaticky zvyšuje její schopnost podněcovat přenos technologií. A Čína této možnosti s radostí využívá – často způsoby, které její konkurenti pokládají za nefér.
Čínské dilema
Rozvojové země si zase stále častěji kladou otázku, jestli jim čínské investice opravdu pomáhají. Čína se zatím obecně vyhýbá podmiňování svých investic explicitními politickými požadavky. Protože však mnohé z těchto investic přinášejí nízký hospodářský výnos, Čína si už nemůže dovolit ignorovat, jak se její zdroje využívají nebo nakolik jsou příjemci jejích půjček zadlužení.
Když Čína přesvědčuje jiné země, aby přijaly její rozvojová ponaučení, naráží na složité dilema. Koneckonců vděčí Peking svému rozvojovému úspěchu částečně i tomu, že si zachoval plné vlastnictví a plnou kontrolu nad procesem. Naproti tomu země střední a východní Evropy přijaly rozvojovou politiku, kterou jim předepsala Evropská unie – a tato dynamika významně přispěla k vzestupu politických sil zaměřených proti establishmentu.
V době sílící nelibosti vůči rostoucímu mezinárodnímu vlivu Číny je její schopnost prosazovat vlastní růstový model silně podkopaná. Situaci neprospívá ani neoblomný názor Západu, že nedemokratickému přístupu by neměl být umožněn globální úspěch. Blížíme se k nebezpečnému střetu – nikoliv civilizací, nýbrž systémů. Musíme se jeden druhému přizpůsobit.
Není příliš logické, aby rozvojové země šmahem odmítaly hospodářský zázrak Číny, a prohlubující se nevraživost mezi Čínou a Západem není v ničím zájmu. Země by měly být otevřené a učit se od Číny, která by si zase měla uvědomit hranice svého politického modelu, a to i v porovnání s nedokonalými západními demokraciemi.
Erik Berglöf je ředitelem Institutu globálních záležitostí na London School of Economics and Political Science.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org
Mezititulky jsou redakční.