Jedna z největších zemí světa zůstala po volbách hluboce rozštěpená, když se prezidentem stal buřič, který miluje armádu, šikanuje menšiny, napadá média a slibuje, že rozmetá zkorumpovaný establishment. Nehovořím o amerických prezidentských volbách roku 2016, které vynesly k moci Donalda Trumpa, nýbrž o volbách, které loni v Brazílii vyhrál Jair Bolsonaro, zvaný Trump tropů. Ten byl 1. ledna oficiálně inaugurován, píše pro Project Syndicate antropoložka Janine Wedelová.
Bolsonaro vstupuje do rostoucích řad údajně transformativních vůdců – mimo jiné po bok Trumpovi, maďarskému premiéru Viktoru Orbánovi a faktickému polskému lídrovi Jarosławu Kaczyńskému –, kteří získali moc brojením proti establishmentu a sliby, že utnou systémovou korupci. Připojí se k Trumpovi, Orbánovi a v menší míře ke Kaczyńskému také tím, že bude dohlížet na šíření nových typů korupce a současně usilovat o přetvoření veřejné správy tak, aby etabloval vlastní moc?
Přestože se Trump opakovaně zavázal, že „ten močál vysuší“, umožňuje korupci v míře, která v amerických dějinách patrně nemá obdoby a naleptává rozsáhlé výseče federálního úřednického aparátu. Neobsazuje volná místa, osekává rozpočty, obchází zavedené úřední postupy a protokolární pravidla a vytlačuje diplomaty. Do značné míry zatím šetřil armádu, byť i tady často znevažuje odborné znalosti svých velitelů upřednostňováním vlastních pocitů.
Když se státní aparát vykuchá, vládnutí může být neformálnější, politika osobitější, výkonná moc dominantnější a oddanost vůdci důležitější. Trump oficiálními a neoficiálními poradci jmenoval rodinné příslušníky, vysoce postavené spolupracovníky rozmístil do vládních agentur, aby kontrolovali loajalitu, a ve svém prvním roce vydal víc exekutivních příkazů než kterýkoli prezident za půlstoletí.
Kromě do očí bijícího nepotismu, protekce a zneužívání moci ze strany Trumpem dosazených lidí to vytváří nové příležitosti pro „stínové lobbisty“, neregistrované obchodníky s vlivem, kteří nerozkrývají své vazby na korporace, či dokonce cizí vlády. Například Trumpův neformální poradce Newt Gingrich lobboval za společnosti poskytující zdravotní péči a za hypotečního obra Fannie Mae. Trumpovu bývalému poradci Michaelu Cohenovi platily za „rady“ korporace jako a . U bývalého poradce pro oblast národní bezpečnosti Michaela Flynna i šéfa Trumpovy kampaně Paula Manaforta bylo zjištěno zapojení do zahraničního lobbingu napojeného na Rusko a Turecko.
Dále jsou tu kruhy, které označuji za „stínové elity“: aktéři establishmentu, kteří plní propletené, neprůhledné a ne plně přiznané role napříč veřejnou i soukromou sférou. Například penzionovaní generálové a admirálové zasedající v poradních sborech vlády pro oblast obrany mohou přispívat k formování obranných agend a zároveň využívat svých styků a informací k zajišťování vojenských kontraktů pro poradenské firmy, které vlastní, anebo pro firmy v obranném průmyslu, pro něž pracují.
Rovněž Trumpem jmenovaní úředníci mají často hluboké vazby k odvětvím, na která mají dohlížet, – mimo jiné ke školství, finančnictví a zejména energetice – nebo jsou otevřeně nepřátelští ke svým vlastním úřadům. Ostatně sám prezident spojuje značku Trump s úřadem, který zastává, přičemž se plně nezbavil svého podnikání, přestože přijímá rozhodnutí (oficiální a jiná), která zjevně ovlivňují jeho hospodářský výsledek.
Americká demokracie je v porovnání s ostatními samozřejmě stále dobře ukotvená a Trumpova administrativa čelila okamžikům, kdy na ni zásadním způsobem vyvíjely tlak soudy a média (obé Trump opakovaně napadá). To už tak docela neplatí v Maďarsku za Orbána, prvního z nemnoha světových lídrů, kteří podpořili Trumpovu kandidaturu, ani v Polsku za Kaczyńského. Zatímco Trump usnadňuje korupci oslabováním státu, Orbán a Kaczyński se zaměřují na uchvacování moci, změnu pravidel a proměnu vládních institucí ve své vlastní.
V Maďarsku byli Orbánovi věrní pověřeni řízením několika nezávislých orgánů, které mají dohlížet na výkon vlády, a soudnictví je zavalené, což Orbánovi umožňuje přepsat ústavu, jak uzná za vhodné. V zemi, kde zůstává málo institucionálních mantinelů, Orbán vypěstoval něco, co Freedom House označuje za „rozsáhlou a netrestanou“ korupci.
Když si Orbánova strana Fidesz v roce 2010 zajistila rozhodující vítězství, prohlásil to za den „revoluce“, neboť maďarský lid „vypudil režim oligarchů, kteří zneužívali svou moc“. Přesto za Orbánova vedení vznikla nová generace oligarchů, když se zasvěcenci do politiky koordinoval uplatňování státní moci a prostředků ve prospěch přátel a politických spojenců.
Transparency International odhaduje, že korupce dnes „infikuje“ 70 % maďarských veřejných zakázek, což může zemi stát až 1 % HDP. Kromě vlastních zdrojů Maďarska odklonil Orbán na své věrné miliardy eur od Evropské unie, která teď požaduje alespoň částečné vrácení peněz.
Orbánovou metou však odjakživa bylo zajistit si, aby mocní hráči v Maďarsku stáli na jeho straně. Plán se daří naplňovat. Oligarchové napojení na Orbána například dosáhli „úplné kontroly a dominance na trhu s regionálními novinami“.
Do podobného obléhání vládních orgánů se pustila polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS), vedená Kaczyńským, který nemá žádný oficiální post ve vládě. PiS se stejně jako Fidesz prezentovala jako protijed na korupci, což jí pomohlo dosáhnout v roce 2015 přesvědčivého volebního vítězství. Přestože však vláda uskutečňuje některé legitimní protikorupční iniciativy, třeba tažení proti daňovým podvodům, ohání se také obviněními z korupce jako klackem proti politickým oponentům, takže značná část jejího protikorupčního programu budí dojem autoritářského přebírání moci.
Současně se PiS pokouší dostat pod kontrolu státní správu, soudnictví a státem ovládaná média. PiS změnila zákon o státní službě, aby se rozloučila s kariérními profesionály a na jejich místo jmenovala řadu svých věrných, a nahradila mnoho ředitelů státních podniků.
V Polsku teď významná rozhodnutí dělají spolehliví stoupenci Kaczyńského, aniž by museli skládat účty. Nynější bankovní skandál kolem vysoce postaveného regulátora, který si podle všeho řekl přednímu bankéři o úplatek, v tomto kontextu naznačuje institucionální zapojení aktérů s vazbou na Kaczyńského a PiS a podtrhuje institucionální škody, jež napáchali.
Šest tisíc mil vzdálená Brazílie právě inaugurovala Bolsonara, který je ozvěnou těchto vůdců, když slibuje, že „vládní úřady nepovede nikdo usvědčený z korupce“. Soudě podle Bolsonarových populistických protějšků jinde by si Brazilci neměli dělat velké naděje.
Janine R. Wedel, antropoložka a univerzitní profesorka na Scharově fakultě veřejné správy Univerzity George Masona, je autorkou knihy Unaccountable (Bez zodpovědnosti) s podtitulem Jak establishment zkorumpoval naše finance, svobodu a politiku a stvořil třídu outsiderů.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org