Daniel Osorio, který stojí v čele společnosti Andean Capital Advisors, před několika dny varoval před navrhovanou restrukturalizací venezuelských dluhů. Pokud by totiž došlo k restrukturalizaci „iráckého typu“ a investoři by z každého dolaru pohledávek dostali jen 10 %, všichni by podle Osoria prodali své dluhopisy ve chvíli, kdy dojde k uvolnění sankcí. Ceny obligací by se propadly a kupovali by je ti, „se kterými se nevyhnete 15 letům sporů“.
FTAlphaville píše, že zmínka o 15 letech sporů se zakládá na sporech Argentiny a hedge fondu Elliott management, v jehož čele stál Paul Singer. Ten odmítl vládní návrhy na restrukturalizaci dluhů ve výši 80 miliard dolarů a jeho strategie se mu nakonec vyplatila. Jeho fond pak začal být označován jako fond supů, což implikovalo, že vydělal na zemi, která se snažila dostat se z hlubokých ekonomických problémů. A kritizován byl i za to, že jeho strategie bude komplikovat restrukturalizační procesy v budoucnu.
V případě Venezuely se již některé fondy o podobný postup snaží a žalují vládu a státní ropnou společnost. FTAlphaville tvrdí, že rozhovory s MMF a Světovou bankou ukazují, že věřitelé jsou nyní rozděleni zhruba na polovinu ohledně toho, zda mají být s Venezuelou vedeny právní spory, nebo ne. Osorio a jemu podobní říkají, že takové spory nyní nejsou namístě, protože prioritu by pro Venezuelu měl mít „chleba a penicilin“ a investoři by to měli chápat.
Ekonom Arturo Porzecanski se ovšem domnívá, že investiční „mrchožrouti“ mají i pozitivní vliv a ukazuje to rovněž příklad Argentiny. Je totiž nutné vnímat, že dluhopisy jsou něčí investicí a „díky Elliottovi dostalo své penze 50 000 důchodců v Itálii“. Podle ekonoma tyto fondy „hrají velmi konstruktivní roli a snad tomu tak bude i nadále“. Podobně smýšlí také Odette Lienau z Cornell University. Ta tvrdí, že některé země jsou v situaci, kdy by neměly splácet všechny své dluhy. Ovšem zmíněné fondy podle ní prospívají, protože jsou velmi efektivní ve své snaze odhalovat korupci a hledat hodnotná státní aktiva.
„Mrchožrouti“ mají vyšší šanci na úspěch proto, že mezi věřiteli jsou i organizace jako Světová banka, které mohou mít podle ekonomky konflikt zájmů. Fondy ale dilematům nečelí, prostě chtějí své peníze, hledají, kde by se daly vzít, a odkrývají korupci. A někdy dokonce touto snahou přispějí k tomu, že se země „postaví opět na vlastní nohy“. U Venezuely je pak podle FTAlphaville pravděpodobné, že budou hrát svou roli. Riziko zdlouhavých sporů je tak vysoké.
Zdroj: FTAlphaville