Fed v lednu otočil, posunul se směrem k „trpělivosti“ a to podle investiční společnosti Pimco zvyšuje pravděpodobnost, že se krátkodobé sazby budou dlouhodobě pohybovat mezi 2 – 3 %. Tedy v rozmezí, se kterým Pimco počítá v rámci jeho konceptu nového normálu. Roste také pravděpodobnost, že fiskální politika se v řadě zemí posune směrem k uvolnění. Podle Pimca na to ukazuje růst vlivu populistů, nízké sazby, které drží dole náklad vládních půjček, a také rostoucí diskuse kolem „moderní monetární teorie“.
Pimco poukazuje na to, že během posledního roku došlo ke zpomalení tempa globálního růstu, a to i přes „masivní monetární stimulaci v USA a uvolněnou monetární politiku v řadě vyspělých zemí“. Ukazuje se tak, jak velkou roli hraje ve světové ekonomice Čína, kde předchozí snahy o oddlužení vedly k útlumu růstu. K tomu se přidaly obchodní spory s USA, které dolehly na důvěru a projevily se na globálním obchodu.
Podle Pimca se zatím nezdá, že by se situace v oblasti obchodu začala lepšit, naopak se dá předpokládat, že dojde ještě ke zhoršení. Čínská vláda se ale snaží hospodářství opět stimulovat a pracuje se na obchodní dohodě se Spojenými státy. Je tedy „slušná šance na stabilizaci globálního růstu či dokonce jeho mírné zrychlení ke konci roku“. Jedním z důvodů pro tento opatrný optimismus má být uvolnění globálních finančních podmínek poté, co se Fed posunul směrem k hrdličkám. K tomu Čína přidala na snaze o fiskální a monetární stimulaci.
Inflační tlaky by v USA měly být i přes napjatý trh práce stále utlumené. Otázkou je, jak vlastně Fed vnímá svůj inflační cíl: Zda umožní inflaci pohybovat se pod a následně i nad 2 %, nebo zda je cíl asymetrický a vyšší inflaci tolerovat nebude. Ekonomové Pimca se domnívají, že diskuse je stále otevřená, ale ať již bude její závěr jakýkoliv, případné změny budou probíhat postupně, ne skokově.
Za významnou považuje Pimco i diskusi kolem „moderní monetární teorie“. Jeden z ekonomů ji ovšem kritizuje s tím, že to, co je na této teorii správně, není nic nového. A to, co nové je, je omyl. V jádru MMT tvrdí, že fiskální politika by se měla zaměřovat na udržení plné zaměstnanosti a měla by být přímo financována centrální bankou. Deficity by tak neznamenaly vydávání nových vládních dluhopisů, ale přímo zvyšování monetární báze. Limitem této politiky by byla rostoucí inflace a v takovém případě by vláda reagovala fiskální kontrakcí. Ta by přímo snižovala monetární bázi.
„Tento rámec připomíná válečné a poválečné období fiskální dominance a není pravděpodobné, že by se v dohledné době stal realitou. Čím dál častější diskuse o MMT jsou ale důkazem, že dochází k posunu od filozofie fiskálního utahování a stále více je politiky přijímán názor, že tato politika by měla být více aktivní ve stimulaci růstu,“ míní Pimco. Tento posun by se pak měl projevit napřimováním výnosové křivky a vyšším rizikem inflace ve vzdálenější budoucnosti.
Akciovým investorům Pimco radí, aby se zaměřovali na „vysokou kvalitu a defenzivní růst“. Trhy zůstanou i nadále volatilní, ovšem důvodem již nebude politika centrálních bank, ale měnící se názory na další vývoj globálního růstu. Prudký posun ve strategii Fedu je již v cenách akcií plně odražen, investoři by se měli vyhýbat cyklickým sektorům a titulům. Růst amerického produktu v letošním roce Pimco odhaduje na 2 – 2,5 %, eurozóna by měla růst o 0,75 – 1,25 %.
Čínská ekonomika by letos mohla růst o 5,5 – 6,5 %, fiskální stimulace dosáhne výše odpovídající 1,5 – 2 % HDP a centrální banka PBoC ještě sníží sazby a povinné bankovní rezervy. Kurz čínské měny je pak podle Pimca „pevně ukotven“ a přispívá k tomu i „trpělivost Fedu“ a „pochopení toho, že kurz renminbi bude součástí obchodní dohody mezi USA a Čínou“.
Zdroj: Pimco