Podle některých názorů může Velká Británie dosáhnout rychlé obchodní dohody se Spojenými státy a tím si zajistit lepší ekonomický výhled poté, co odejde z EU. Podle ekonoma Chrise Dillowa je ale dobré připomenout si „některá základní fakta“. Ta totiž ukazují, že to nejsou současné obchodní dohody, co brzdí britské exporty.
Ekonom poukazuje na skutečnost, že „německé exporty do USA jsou v přepočtu na hlavu o 60 % vyšší než ty britské“. Podobné je to i u exportů do dalších neevropských zemí. Německo má sice komparativní výhodu, ale i tak je zřejmé, že pravidla obchodních dohod nejsou rozhodující. Významnou brzdou britským vývozům mohou být spíše faktory, jako je horší firemní management, špatný systém dobrovolného vzdělávání, nedostatek financí či podnikavosti a v neposlední řadě odliv talentu z výrobního sektoru do „nafouknutého sektoru finančního“. A britské exporty také „trpí dědictvím nadhodnoceného měnového kurzu“.
Dillow tvrdí, že pokud by to Britové s obnovou svého výrobního sektoru a zvýšením exportů mysleli vážně, zaměřovali by se právě na tyto problematické oblasti. Namísto toho ale řeší obchodní dohody a namístě je otázka proč. Podle ekonoma velká část britských politiků trpí přílišným optimismem ohledně dynamiky domácího hospodářství. Projevovalo se to například představami, že propuštění zaměstnanci dolů si rychle najdou práci jinde nebo že deregulace vytvoří velký počet nových pracovních míst.
V podobném optimistickém duchu se pak nesou i očekávání týkající se nových obchodních dohod. Jenže ta jsou podle ekonoma přehnaná a realita rozhodně nevyváží škody napáchané ztrátou obchodních výhod pramenících z členství v Unii. Na to je britská ekonomika „příliš sklerotická a závislá na minulosti“. Přehnaně vzrušená z dohody je pak podle Dillowa i BBC, která obecně přeceňuje dopad konkrétních politických kroků na proměnné, jako jsou ceny akcií či třeba mzdy.
Dillow vše uzavírá s tím, že nadšení z dohody nakonec třeba ani nepramení z přesvědčení, že povede k výraznému růstu exportů. Jde možná spíše o symbol toho, co Britové budou moci dělat poté, až nebudou v EU: Uzavírat dohody a neohlížet se přitom na jiné členské země Unie. Jde tak o „symbol znovunalezené suverenity“. Jenže půjde skutečně jen o symbol, míní ekonom.
Zdroj: Stumbling and Mumling