Finanční krize let 2008–2009 vyvolala velký zájem o to, jak může finanční systém šířit a násobit šoky v ekonomice. David C. Wheelock ze St. Louis Fed tvrdí, že nákaza se může šířit více než jednou cestou, ale za nejdůležitější kanál jsou obecně považovány „explicitní smluvní vztahy“, a to jak u krize poslední, tak u řady předchozích.
Ekonom poukazuje například na to, že Fed musel poskytnout úvěr společnosti ve chvíli, kdy byla na pokraji kolapsu kvůli tomu, že si nebyla schopná zajistit finance z jiných zdrojů. Tehdejší šéf Fedu Ben Bernanke tvrdil, že právě obrovský počet finančních vztahů s jinými finančními společnostmi byl důvodem, proč Fed musel zakročit. byla totiž protistranou mnoha velkých organizací, půjčovala si od řady z nich a poskytovala pojištění desítkám milionů klientů.
Banky jsou podobnými smluvními závazky propojeny se zbytkem systému několika způsoby. Mezi ty nejčastější patří mezibankovní úvěry a depozita, komerční úvěry poskytované spolu s jinými bankami a deriváty a s nimi spojené kontrakty. Podle ekonoma je dnes řada těchto vazeb velmi složitá a nepřehledná. Jejich vliv na šíření finanční nákazy lze tak lépe studovat během Velké deprese, kdy byly podobné smlouvy a kontrakty značně jednodušší.
Na počátku dvacátého století si banky mezi sebou navzájem ukládaly depozita, a to z následujících důvodů: Aby mohly vypořádat platby ve vzdálenějších místech, investovat přebytečné zdroje, zajistit zákonem vyžadovanou výši rezerv. Výši depozit u jiných bank či naopak úvěrů poskytnutých od jiných bank u konkrétní finanční instituce ovlivňoval zejména lokální sezónní vývoj či mimořádné události. Celý systém pak tvořily „jádrové“ banky zejména z New Yorku, jeho periferii představovaly regionální banky.
Wheelock píše, že podle jeho výzkumu byl systém podobný pyramidě, kde „téměř každá banka měla uložené fondy minimálně u jedné z dalších bank, ale jen málo bank drželo fondy od bank jiných“. Založení Fedu pak systém změnilo – banky přesouvaly svá depozita z New Yorku do měst, kde měl Fed své pobočky. Velká deprese tento trend ještě posílila.
Velká deprese ukázala, jak důležité je mít vazbu na banku, která má zase dobré napojení na Fed a funguje jako jeho korespondenční banka. Bankroty nejvíce postihovaly ty banky, které stály mimo tuto linii. Analýza pak ukazuje, že i když vezmeme v úvahu kapitalizaci, velikost a strukturu rozvahy a další ukazatele rizika, významnou roli při bankrotech bank hrálo stále to, jak si vedly jejich nejdůležitější protistrany ve finančním systému.
Ekonom tak uzavírá, že mezibankovní systém sám o sobě šířil riziko a „mezibankovní vztahy šířily během Velké deprese nákazu“. Mohou tak i nyní představovat významné riziko pramenící z celkového nedostatku likvidity.
Zdroj: St. Louis Fed