Portugalsko či Kastilské království byly zeměmi, které jako první těžily z přístupu na nová území v Americe. Až později se k nim přidala Anglie a Nizozemí, jenže to byly právě tyto dvě země, které nakonec z rozvíjejícího se obchodu získaly nejvíce, zatímco Portugalsko a Kastilie postupně upadaly. António Henriques a Nuno Palma se na stránkách VoxEU zamýšlí nad tím, co k tomu vedlo. Věnují se zejména obvyklému vysvětlení, které hovoří o horších institucích na Iberském poloostrově.
Prohlubující se propast mezi Anglií a Nizozemím na straně jedné a Portugalskem a Španělskem na straně druhé vysvětluje řada vědců tím, že absolutistická monarchie měla mnohem méně efektivní instituce než první dvě země. Ty se naopak kvalitou svých institucí dostaly do bodu, kdy se mohla roztáčet pozitivní spirála, kdy ekonomický růst podporoval další institucionální vývoj, a naopak. Henriques ovšem tvrdí, že rozdíl v efektivitě institucí skutečně existoval, začal se ale objevovat až v polovině sedmnáctého století, ne dříve, ačkoliv se to většinou tvrdí.
Henriques zkoumal například počet zasedání parlamentu ve zmíněných zemích a zjistil, že v osmnáctém století již anglický parlament zasedal mnohem častěji než ten v Kastilii či v Portugalsku. To podle něj ukazuje, že tou dobou již v těchto dvou zemích čelila výkonná moc větším omezením. Nicméně v první polovině sedmnáctého století ještě k ničemu takovému nedocházelo. Analýza znehodnocení měny pak dokonce ukazuje, že Anglie na tom byla před rokem 1650 hůře a její vládě dokonce ani „nikdo nechtěl půjčovat“.
Následující graf srovnává vývoj reálných sazeb ve zmíněných zemích a i ten podle Henriquese ukazuje, že nelze hovořit o nějaké mezeře mezi oběma skupinami zemí:
„Podobná měřítka ukazují, že „na anglických institucích nebylo před rokem 1650 nic mimořádného“. V některých ohledech si vedly dokonce hůř než ty v Portugalsku a Španělsku, tvrdí vědec. Rok 1650 ale přinesl zlom. Jak ukazuje druhý graf, ve stejnou dobu se začal zvedat anglický produkt na hlavu. I portugalský produkt se začal odpoutávat od španělského, ovšem ne s takovou dynamikou. A ve druhé polovině osmnáctého století opět klesá na předchozí úrovně, zatímco anglický produkt na hlavu je již zhruba na dvojnásobku výchozí hodnoty.
„Anglie nakonec dokázala vybudovat kvalitnější instituce ve srovnání s těmi v Portugalsku, Španělsku a jejich koloniích. Před polovinou sedmnáctého století ale nebyly anglické instituce nijak mimořádné,“ píše Henriques. Což podle něj znamená, že úspěchy, kterých Anglie následně dosáhla, nejsou dány tím, jaká byla její vzdálenější minulost.
Zdroj: VoxEU