"...jak lze naplnit komunistické heslo každému podle jeho potřeb, ptal se Toms, když socialismus nedokáže zabezpečit odměňování podle práce, ani to, aby každý zastával takovou pozici, která odpovídá jeho znalostem a dovednostem?" Počtvrté a naposledy dnes představujeme knihu Antonie Doležalové A History of Czech Economic Thought, kterou právě vydalo nakladatelství Routledge v Londýně. Po velkých školách - skotské, německé, americké, je české ekonomické myšlení první, které nakladatelství do své série o ekonomickém myšlení zařadilo. Následující ukázka je ze čtvrté kapitoly, která se věnuje období od roku 1948 do roku 1989. (Kapitoly jsou kráceny)
Mezi teorií a ideologií: ekonomie jako politický nástroj
“My, kteří jsme byli strženi vlnou nadšení, kteří jsme probudili nadšení lidu nejprve na poli všeobecně politickém a potom i na poli vojenském, my jsme počítali, že uskutečníme přímo na základě tohoto nadšení stejně veliké...hospodářské úkoly....Život nám ukázal naši chybu” (V. I. Lenin)
25. únor 1948 změnil Československo. Opustilo cestu ke své verzi socialismu a začalo budovat komunismus. Postupně se ve svých politických i ekonomických vztazích přeorientovalo na země vznikajícího Sovětského bloku. Celý Západ se stal imperialistickým. Strana se stala jediným vůdcem lidu. Proběhlo totální vyvlastnění všech odvětví průmyslu i služeb, násilná kolektivizace zemědělství, devastující měnová reforma. Byl zaveden systém plánování administrativně-direktivního typu zahrnující všechna odvětví hospodářství. V letech 1953-1957 se systém plánování propojil s typem cenové tvorby, tvorby mezd, finančních vztahů a plán určoval strukturu výroby i objem investic v jednotlivých podnicích z centrální úrovně.
Už v letech 1953 a 1954 se však objevily závažné trhliny v chodu národního hospodářství; rostla nedostatkovost a absolutně poklesl národní důchod. Režim reagoval pokusem o reformu s cílem zainteresovat podniky na přijímání úkolů plánu a uvnitř podnikového řízení vytvořit tlak na efektivní využívání přidělených prostředků prostřednictvím tzv. normativů hmotné zainteresovanosti. Nicméně reforma ke změně výkonnosti ekonomiky nevedla. Sám Rozsypal jako důvod neúspěchu označoval mezinárodní politickou situaci, což vedlo ke vzniku dosud oblíbeného vtipu o existenci pěti nepřátel socialismu: jaro, léto, podzim, zima - a kapitalismus. Komunisté se rozhodli pro návrat k původnímu modelu řízení a tuhé centralizaci. Pokles ekonomické výkonnosti pokračoval, v letech 1962-63 došlo dokonce k absolutnímu poklesu reálných mezd. Přitom existovala podivná mzdová nivelizace, kdy ve výdělkovém pásmu 1000 - 2500 Kčs se soustředilo 80 % všech plně zaměstnaných pracujících. Mzdy nomenklatury od okresních tajemníků Strany po její nejvyšší představitele byly šestkrát až šedesátkrát vyšší. Produktivita práce se nezvyšovala, závislost na dovážených surovinách se nesnižovala, nedocházelo k technologickým inovacím. Nástup vědecko-technické revoluce byl zmeškán.
Změny, které později vstoupily do dějin jako Šikova reforma, vyplynuly tudíž z akutní potřeby zabránit ztrátě ekonomické výkonnosti hospodářství a jejímu propadu mezi rozvojové země. To měla dokázat taková míra tržních vztahů, která neohrozí vedoucí roli Strany. Byly přijaty dva dokumenty, které měly zavést nový systém řízení a vyvést československé hospodářství z dlouhodobě neuspokojivého stavu. Reforma skončila spolu s násilným ukončením procesu Pražského jara vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 a začalo (opět) období čistek ve Straně. Normalizované a znovu sovětizované Československo čekalo na začátek Sovětské Perestrojky.
Po “Vítězném Únoru” se výhradní řečí ekonomie stal marxismus-leninismus, spojovaný s teorií socialistické revoluce a používaný jako ideologická opora boje o politickou moc. Signifikantně byli ekonomové (a vědci obecně) analogicky k Národní frontě politických stran označování jako 'teoretická fronta.’
Ekonomie se stala spíše než vědou založenou na věcných argumentech náboženstvím, v němž se uvažovalo v termínech víry a zrady. Ekonomické pseudoinovace byly do značné části založené na neznalosti světového vývoje ekonomie či na jeho vědomém přehlížení a zčásti na jalovosti politické ekonomie socialismu v její podstatě. Tento posun ekonomie byl doprovázen ztrátou její prestiže, oborové nezávislosti a společenské pozice ekonomů. Vytkneme-li před závorku ty ekonomy, kteří byli spojeni s prvorepublikovým Československem, neustoupili ze svých postojů a byli rychle odsunuti z vědeckého i veřejného života, zbývají tří skupiny ekonomů. První skupinu tvořili ti, kteří získali vzdělání v době první republiky - někteří studovali na západních univerzitách - a po válce se dali do služeb KSČ. Druhou skupinu tvořili ekonomové, kteří vystudovali v prvních letech po válce, a byli aktivními podporovateli Strany od počátku. Konečně třetí skupinu tvořili ekonomové, kteří získali ekonomické vzdělání na školách postavených na teorii marxismu-leninismu od padesátých let dál. Část z nich získala krátkou zkušenost studia na západních univerzitách v letech 1967-1969.
Tyto tři skupiny vymezují tři hlavní hrdiny této kapitoly. I když zatížen nesrozumitelnou terminologií a nekonečnými šroubovitými větami, v jejich rukou marxismus-leninismus nebyl jen dogmatickým, hledání socialismu s lidskou tváří jen sněním a šedá léta obdobím bez intelektuální radosti. A to v existenciálních situacích, které tříbily duchy a ničily lidské osudy.
Miroslav Toms: vědecká hvězda
Jedním z výjimečných ekonomů tohoto období byl Miroslav Toms (1944-1988). Už jako student Vysoké školy ekonomické byl ‘vědecká hvězda. To bylo v letech 1961-1966, kdy problémy socialistické ekonomiky byly nepřehlédnutelné. Svou první odbornou studii vydal ve třetím ročníku studia a vyvolala rozruch. Brzy kolem sebe dokázal soustředit žáky a následovníky; paradoxně, často to byli jeho vrstevníci nebo dokonce starší kolegové; všechny udivoval schopností teoretické abstrakce i znalostí Marxe a soudobých západních ekonomických teorií.
Po studiích trvale zakotvil na Ekonomickém ústavu. V roce 1967 odjel na studijní pobyt do USA, kde přednášel kurs o teorii růstu socialistické ekonomiky založený na Marxových schématech reprodukce a Feldmanově a Kaleckého modelu růstu. Právě tito ekonomové byli zdrojem jeho fascinace ekonomií. Výsledkem bylo 135 odborných textů, z toho 52 publikovaných v té době nejprestižnějším ekonomickém časopise Politická ekonomie. Dvě monotematická čísla tohoto časopisu byla v osmdesátých letech věnována rozpravám nad jeho knihami. Ve svých textech se zabýval efektivností socialistické ekonomiky a s tím souvisejícím pojetím ekonomického růstu, faktory ovlivňujícími jeho převedení z extenzivního na intenzivní model, teorií ceny a užitné hodnoty, ale také komparací ekonomických systémů. Jeho cílem byla nová interpretace ústředních témat Marxovy teorie jazykem a prostředky moderní neoklasické analýzy a při respektování funkce vědecko-technického pokroku. Jeho metodologie byla založena na propojení Marxovy kvalitativní analýzy s analýzou kvantitativní, jinak řečeno, dialekticko-materialistického přístupu s přístupem ekonometrickým. Tomsovo úsilí směřovalo k budování vnitřně konzistentního systému ekonomických disciplín počínaje nejobecnějšími otázkami politické ekonomie a konče široce rozvinutými praktickými aplikacemi. Odvolávaje se na Marxe tvrdil, že teorie a praxe se navzájem dialekticky podmiňují, a proto se vědecké poznání musí promítnout do hospodářské praxe. Jeho obvyklou reakcí při řešení nějakého problému prý bylo ‘nejdříve se ptejme, co tomu říká teorie’.
Snad nejlépe odráží Tomsova teoretického ducha hledajícího syntézu různých teoretických systémů, v níž by jednotlivé školy byly zvláštními případy, jeho zájem o teorii komparace ekonomických systémů. Předmětem Tomsovy komparace bylo pojetí kapitálu a jeho měření, klasická a neoklasická teorie hodnoty. Nejvíce pozornosti ale věnoval Marxově teorii akumulace a zaměstnanosti, odkud později vzešel jeho pokus o formalizaci a dynamizaci Marxovy teorie cyklu a teorie ekonomického růstu. Toms navrhl původní Marxovu teorii, která je založena na neměnné produktivitě práce a konstantní vybavenosti práce kapitálem, vystavit změnám vyvolanými růstem produktivity práce v důsledku technického pokroku.
Touto otázkou se Toms zabýval už od poloviny šedesátých let v diskusích s Radovanem Richtou a dalšími členy Richtova týmu pro výzkum vědecko-technické revoluce. Svým pojetím Toms překonal tradiční marxisticko-leninský postoj k vědecko-technickému pokroku jako exogennímu faktoru, kdy se vědecký pokrok měl ‘přizpůsobovat' potřebám socialistické ekonomiky. Toms tvrdil opak: odstraňování rozdílů mezi výrobní a nevýrobní sférou, růst vzdělanosti, kvalifikace, rozvoj informatizace a kybernetizace činí z vědy vnitřní faktor růstu a pokoušel se vyvinout metodu měření jejích efektů na ekonomický rozvoj. Tím předjímal, že makroekonomický přínos R&D leží v rozvoji (společenských) potřeb a změn v kvalitě jejich uspokojování.
Odtud dospěl ke svému poslednímu vědeckému tématu, k otázce potřeb. Jeho úvahy stály na principiálním zpochybnění jednoho ze základních zákonů socialismu - zákona uspokojování potřeb a rostoucí životní úrovně: jak lze naplnit komunistické heslo každému podle jeho potřeb, ptal se Toms, když socialismus nedokáže zabezpečit odměňování podle práce, ani to, aby každý zastával takovou pozici, která odpovídá jeho znalostem a dovednostem? V 80. letech dovedl tyto úvahy k analýze potřeb jako dynamického faktoru v socialistické ekonomice a snažil se zachytit potřeby co do jejich struktury, vzájemné podmíněnosti i dynamiky jejich rozvoje. Z hlediska reálného socialismu, ve kterém žil, formuloval kacířskou otázku, zda stávající nedostatky socialismu jsou dány nedokonalým poznáním sociální reality nebo orwelovským stavem rovných a rovnějších, kdy ti druzí neoprávněně těží z výhod a privilegií, jež jim systém poskytuje, a proto vědomě podporují kroky vedoucí k jeho stagnaci a udržení. A vyzýval k analýze takových stránek socialismu jako klientelismus, korupce, nekompetentnost - a vítězství průměrnosti.
Líbila se Vám ukázka z knihy? Chtěli byste si ji přečíst celou? Zodpovězte naši soutěžní otázku a může být Vaše!
Soutěžní otázka: "Na které univerzitě v USA přednášel Miroslav Toms?"
Odpovědět na tuto otázku můžete do pondělí 23. 9. 2019 do 23:59, a to v diskusi pod tímto článkem, pod příspěvkem na , anebo e-mailem na info@patria.cz. Vyhodnocení proběhne v úterý 24. 9. 2019. V případě vícero správných odpovědí rozhodne los.