Nad nebezpečím, které mohou představovat vysoké dluhy vyspělých zemí, se ve své poslední analýze zamýšlí hlavní ekonom francouzské banky Natixis. Tvrdí, že „pohroma“ by nastala v případě, že by došlo k návratu vyšší inflace, který by vyvolal „výrazný růst sazeb“.
První z následujících dvou grafů ukazuje vývoj zadlužení veřejného a soukromého sektoru v zemích OECD. Ten dosáhl svého vrcholu v roce 2008 a následně začal proces oddlužení. Ovšem po roce 2007 naopak prudce roste zadlužení sektoru veřejného. Ke stabilizaci dochází u obou až v posledních letech a to se projevuje i na agregátní úrovni. Celkové dluhy zemí OECD se tak blíží 280 % HDP:
Artus tvrdí, že návrat inflace a prudký růst sazeb by byl pohromou pro dlužníky, a to kvůli růstu úrokových nákladů. A také pro věřitele, protože by klesla hodnota jejich pohledávek a dluhopisů. Jak pravděpodobný tento scénář je? Ekonom poukazuje na to, že vyspělé země zatím čelí jen omezeným mzdovým tlakům, které následně tlumí rovněž celkovou inflaci. Jejich příčina pak podle jeho názoru tkví v růstu participace – podílu lidí v produktivním věku, kteří jsou aktivní na trhu práce, viz první z další dvojky grafů. Druhý obrázek pak popisuje změny pracovní síly v zemích OECD:
Z uvedeného tedy plyne, že budoucí inflační tlaky budou závislé zejména na dalším vývoji participace. Artus v této souvislosti ukazuje následující obrázek, který srovnává míru participace ve vybraných vyspělých zemích:
Podle ekonoma existují země, kde se míra participace nachází znatelně nad úrovní, na které se nachází v zemích OECD jako celku. A to „dává prostor pro naději, že celková míra participace vyspělých zemí bude i nadále růst“. Pokud se tak stane, neměla by se tudíž dostavit ani ona „dluhová pohroma“.
Zdroj: Natixis