2020 podle Fidelity: Výnosy se vrátí

Na akciových trzích proběhlo poté, co pominulo období kvantitativního utahování ze strany FEDu a pomalejšího růstu zisků v roce 2019, oživení. Navzdory eskalaci obchodní války uprostřed roku a politickému neklidu v Evropě, obrat politiky FEDu o 180 stupňů, tedy trojnásobné snížení sazeb a obnovená expanze účetní rozvahy, pomohly zklidnit obavy z recese. Zatímco odvětví průmyslu šlo do recese, jeho snížená důležitost pro celkový HDP a pokračující odolnost amerického spotřebitele znamená, že v roce 2020 očekáváme pro globální ekonomiku spíš měkké přistání. Výnosy pravděpodobně klesnou na minimum a potom budou stoupat: po nevýrazném roce 2019 by měl být předpokládaný růst výnosů v roce 2020 kolem 8 procent.

Hledání příjmů nás zavede zpátky k akciím

Trhy začínají odrážet potenciální zlepšení. Uvidíme-li jakékoliv známky přehnaně vysokého růstu, měli bychom zpozornět. Uprostřed veškerého politického dění se stále zaměřujeme na výnosy, neboť výnosy stojí ze střednědobého hlediska za většinou pohybů ceny akcie a za až  80 - 90 procenty  pohybu ceny v průběhu deseti let. Samozřejmě je třeba věnovat pozornost úrokovým sazbám. Očekáváme, že úrokové sazby zůstanou na nízké úrovni a možná půjdou ještě níž. Vzhledem k velkým odlivům od akcií v roce 2019 očekáváme v roce 2020 oživení, zejména proto, že úrokové sazby zůstanou na nízké úrovni a investory budou lákat výnosy.

Návrat hodnoty je možný, ale finance jsou nadále limitovány

Máme se stále na pozoru před rostoucí japanifikací největších ekonomik. Drží-li se úrokové sazby dlouho na velmi nízké úrovni, vede to k pomalému ekonomickému růstu a kolísání. Kolísání zabrání krátkodobě nárůstu nesplácení, ale z dlouhodobého hlediska zvýší počet zombie firem, které se budou udržovat při životě levným úvěrem, a nikoliv solidním růstem zisků. Pokud nechceme spadnout to těchto hodnotových pastí, preferujeme tradičně kvalitu a společnosti se silnou rozvahou. Pokud však v roce 2020 začne oživení růstu, mohlo by dojít k přesunu zpátky k hodnotě a cyklickým akciím, které byly dříve přehlíženy.

Výjimkou jsou banky. Nastavení cen jejich „suroviny“, konkrétně úrokových sazeb, zůstane na extrémně nízké úrovni a možná půjde víc do záporných hodnot. Podle mého názoru záporná sazba neexistuje. Ve skutečnosti se jedná o určitý výběr poplatku od bank a střadatelů, jako jsou penzijní fondy. Záporné úrokové sazby zavádějí určitý typ záludného neplnění na aktiva. Obvykle se centrální banky snaží vytvořit inflaci, a tím se po finanční krizi zbavit neudržitelného dluhu, ale tentokrát se jim to nepodařilo, navzdory ultra nízkým úrokovým sazbám a kvantitativnímu uvolňování.

Motto pro rok 2020: „Je to většinou fiskální“

Centrálním bankám dochází munice pro stimulaci růstu a očekáváme, že pozornost se přesune k fiskální politice. Mé motto pro rok 2020 by bylo: Je to většinou fiskální (nebo MMF na počest bývalé ředitelky Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeové, která vyzvala k fiskální expanzi). Pravděpodobně podceňujeme fiskální prostor pro manévrování v Číně a USA, zatímco centrální banky v Japonsku a Evropě říkají svým státům, aby utráceli více. Spojené státy a Japonsko by mohly nejvíc vytěžit z jakékoliv změny v utrácení směrem k novým průmyslovým odvětvím, jako jsou elektromobily a robotika, zatímco tradičnější německá odvětví riskují, že zůstanou pozadu.

Síla amerického průmyslu a síla spotřebitele kreslí jiné křivky

Opět v historii vidíme, že odvětví americké spotřeby vzkvétá, i když průmyslové společnosti jsou v recesi a vykazují poklesy. Podobně jako v roce 2008. Spotřeba a výroba bývají obvykle v souladu. Navzdory obchodní válce zůstává americká spotřeba silná, za podpory měnové a fiskální politiky. Občané USA využívají nižších úrokových sazeb pro refinancování svých hypoték. Průmyslové podniky mají nyní mnohem menší podíl na celkové ekonomice, než měli před 10 lety, a proto jejich slabost má menší dopad. Co se týče HDP, očekáváme proto v roce 2020 „hladké přistání“, v němž nebude možná ani jedno čtvrtletí vykazovat záporný růst. Totéž platí pro evropského spotřebitele, který si vede také relativně dobře navzdory prostředí nízkého růstu a slabému německému průmyslu.

Čínské nemovitosti jsou rizikové

Nadále monitorujeme hlavní rizika, jako je obchodní válka, důsledky Brexitu, italský dluh a nejistota kolem voleb v USA. Zaměřujeme se však více na rizika, která se zatím nemohou plně projevit v cenách, jako například, kde je limit půjčování ve státem řízené ekonomice, jako je Čína. Celkový dluh v poměru k HDP v Číně je diskutabilní, protože závisí na tom, jak budete sčítat státní, firemní a finanční dluh. Zhruba lze říct, že celkový dluh v poměru k HDP v Číně během posledního desetiletí vzrostl ze 140 procent asi na 300 procent, zatímco vysoké úrovně dluhů v poměru k HDP v takových ekonomikách, jako je USA a Japonsko, vzrostly jen mírně[1].

Trh nemovitostí nám také způsobuje určité obavy. Čína, Kanada a Austrálie se před deseti lety vyhnuly nejhorší finanční krizi způsobené dluhy, ale každá z těchto zemí od té doby zažila bublinu cen nemovitostí. Podle neformálních odhadů je asi 50 milionů bytů v Číně prázdných a investoři investují více do růstu kapitálu než do příjmu z pronájmů[2].(Nemovitosti představují pětinu čínského hrubého domácího produktu)[3]. Je však těžké určit, kdy může bublina prasknout. Během posledních pěti let ceny v Číně klesly dvakrát, aniž by způsobily oficiální recesi v oblasti nemovitostí. V Kanadě a Austrálii jsou již poklesy cen viditelné.

Závěr

V roce 2020 očekáváme mírné zlepšení, neboť příjmy se odrazí ode dna a začnou se zvyšovat za podpory holubičí politiky v USA, Evropě a Číně a stále silného spotřebitele. Měnové politice však dochází dech, negativní sazby začínají penalizovat držitele dluhopisů a bude potřeba zavést fiskální stimulace na podporu růstu.

Romain Boscher

Romain Boscher je globálním investičním ředitelem pro oblast akcií ve společnosti Fidelity International. Romain se pohybuje v oblasti investic již 20 let. Svou kariéru zahájil jako manažer portfolia v Meeschaert Group v roce 1995 a poté zastával významné funkce ve společnostech Groupama a Amundi, kde se stal globálním ředitelem akciových investic. Vystudoval obor Finance na ESSEC, kde získal magisterský titul.