Bezprecedentní fiskální stimulace spuštěná ve Spojených státech od začátku pandemie covidu-19 si žádá souměřitelnou dodatečnou měnovou stimulaci. Restrikce vyhlášené s cílem omezit šíření koronaviru způsobují nejhlubší globální recesi od druhé světové války.
Vládami uvalené zákazy vycházení se liší co do délky i intenzity, což patrně přetrvá, neboť zdravotní hrozby, jež pandemie přináší, se vyvíjejí. Existují ale také značné odlišnosti v míře, do jaké veřejně nařízená omezení doplňují a upevňují soukromě uvalené a vymáhané restrikce chování. Každopádně skutečnost, že aktuální recesi jsme si přivodili sami, poskytuje důvody k optimismu ohledně rychlosti zotavení, již můžeme očekávat, jakmile bude současná zdravotní pohroma pod kontrolou.
Připomeňme, že ačkoli byl virus zjištěn v lednu 2020, rozsah a dosah nadcházející hospodářské újmy začaly být zřejmé až v březnu. V prvním čtvrtletí roku 2020 klesal reálný (inflačně očištěný) HDP v USA anualizovaným 5% tempem, pak se ale ve druhém čtvrtletí propadl o 31,4 %. Ve třetím čtvrtletí, když došlo k uvolnění lockdownů a soukromý sektor se naučil nové podmínky lépe zvládat, se americký reálný HDP vyhoupl zpět úctyhodným anualizovaným tempem dosahujícím 33,4 %, byť zaostal hluboko pod úrovní, která se počátkem roku očekávala. Poslední čtvrtletí pravděpodobně přineslo další oslabení (oficiální data nejsou dosud k dispozici) a přinese je také první čtvrtletí roku 2021, vzhledem k nedávným mutacím viru a souvisejícímu návratu restrikcí.
Obrázek neúplného zotavení dále podporují údaje z trhu práce, které naznačují, že se blíží další ekonomická oslabení. Podle Úřadu statistik práce USA v prosinci 2020 dosáhla míra nezaměstnanosti 6,7 %. To je rozhodně lepší než míra ve výši 14,8 % zaznamenaná v dubnu 2020, ale také výrazně horší než 3,5% výsledek z loňského února. Ztráta 22 milionů pracovních míst od března do dubna 2020 zdůrazňuje jak závratnou škodu zapříčiněnou lockdowny, tak potenciální rychlost zotavení; vždyť už loni od dubna do prosince se do práce vrátilo 16 milionů lidí.
Je to do velké míry tím, že fiskální reakce USA na pandemii je takřka ohromující. Než byl loni v březnu schválen zákon o koronavirové pomoci, úlevách a ekonomickém zabezpečení (CARES) v hodnotě 2,2 bilionu dolarů, byla týž měsíc schválena samostatná stimulační opatření ve výši 200 miliard dolarů. V prosinci pak byla uzákoněna pandemická pomoc ve výši 900 miliard dolarů. Konečně administrativa Joea Bidena teď prosazuje balík v hodnotě 1,9 bilionu dolarů.
Bidenův plán by fiskální reakci USA na pandemii dostal na 5,2 bilionu dolarů, což je zhruba čtvrtina amerického ročního HDP. Pro srovnání, primární fiskálněpolitická reakce na globální finanční krizi v podobě zákona o americkém zotavení a reinvesticích z roku 2009 činila celkem asi 800 miliard dolarů.
Třebaže částka 5,2 bilionu dolarů bude zřejmě zúřadována během dvou či více let, stimulace dosahující 12 % HDP ročně by stále měla vyvolávat obavy jak o fiskální udržitelnost, tak z vytěsňování soukromých výdajů citlivých na úrokové sazby. Ačkoli je tedy dál namístě uskutečňovat další fiskální stimulaci, musí ji doprovázet vhodná měnová politika. Řečeno jednoduše, další federální fiskální schodky je nutné monetizovat.
Ovšemže, Federální rezervní systém USA odváděl dosud skvělou práci. Od března 2020 se jeho bilance rozšířila o 70 %, ze 4,2 bilionu dolarů na víc než 7,4 bilionu dolarů, přičemž cenné papíry (veřejné i soukromé), jež přímo drží, se rozrostly z 3,9 bilionu dolarů na 6,8 bilionu dolarů. Na straně pasiv má pak většina nárůstu podobu větších rezervních bilancí (vklady depozitních ústavů) a větší bilance ministerstva financí.
Fed se teď ale musí také připravit na skupování federálního dluhu vydaného ministerstvem financí k pokrytí jeho nejnovějších fiskálních ambicí. To znamená nutnost rozšířit vlastní bilanci až o 2,8 bilionu dolarů, aby zohlednil prosincový zákon o konsolidovaných položkách v objemu 900 miliard dolarů a chystaný Bidenův balík za 1,9 bilionu dolarů.
Taková aktivita ze strany Fedu by zmírnila obavy o fiskální udržitelnost a z vytěsňování soukromých investorů. Byť by monetizace deficitu mohla zesílit inflační obavy, jsem přesvědčen, že podstoupit takové riziko se vyplatí. Vždyť v ekonomice jsou stále značné nevyužité rezervy, v důsledku čehož je nepravděpodobné, že by monetizace nejnovějších stimulačních balíků měla významný inflační dopad. Újma zapříčiněná jakýmkoli překvapivým návratem inflace by navíc byla téměř jistě zvladatelná.
Inflace se nejspíš znovu nestane největší obtíží přinejmenším až do posledního čtvrtletí roku 2021. Do té doby nutnost vypjatější fiskální a měnové stimulace potlačí podstatný pokrok v očkování proti covidu-19 a léčbě nemoci. Měnová a fiskální ukázněnost, bude-li vhodně načasovaná a inteligentně rozmyšlená, pak dokáže odvrátit a utlumit veškeré inflační podněty, aniž by ekonomiku převracela zpět do recese.

Willem H. Buiter je hostujícím profesorem mezinárodních a veřejných věcí na Kolumbijské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org