Téměř všude, kam se dnes člověk podívá (v redakcích, korporátních prohlášeních, vládních programech), se změna klimatu přesunula z okraje do středu pozornosti. A po dlouhém postávání za dělicí čárou začaly hrát hvězdou úlohu nedávno také centrální banky.
Bank of England (BOE) se kupříkladu právě stala první centrální bankou, která do náplně svých politik začlenila odkaz na podporu přechodu k ekonomice s čistými nulovými emisemi. Evropská centrální banka diskutuje o tom, jak (nikoli pouze zda) do své vlastní měnové politiky zahrnout klimatické ohledy. A počet členů Sítě pro ozelenění finanční soustavy (NGFS), globálního uskupení centrálních bank a orgánů finančního dohledu, se během posledních dvou let zdvojnásobil. Mezi zúčastněnými 62 centrálními bankami schází zástupci jen čtyř členských států G20.
Takto svižný posun jistě vyvolá čilou debatu – a také by měl. Celkové východisko změny je ovšem solidní. Převažujícím rizikem naopak je, že centrální banky stále budou dělat ohledně změny klimatu příliš málo, nikoli přespříliš.
Rostoucí konsenzus
Během uplynulých několika let se mezi lídry centrálních bank vyvinul konsenzus ohledně klimatických rizik pro finanční stabilitu. Databáze Banky pro mezinárodní platby ukazuje, že zatímco v roce 2018 přednesli řeč o zeleném finančnictví jen čtyři guvernéři centrálních bank, pouhé dva roky nato jich bylo 13. A teď už si podle výzkumu společnosti téměř polovina členů NGFS vyhodnotila klimatická rizika a víc než desetina uskutečnila klimatické zátěžové testy.
Investiční aktivity centrálních bank tomu náležitě odpovídají. Téměř 60 % centrálních bank vyspělých ekonomik teď investuje za využití širokých environmentálních, sociálních a správních kritérií a centrální banky Eurosystému se shodly na společném postoji k investicím s vazbou na klima ve strategické skladbě nemonetárních portfolií.
Konečně i samotná měnová politika začala hledat soulad s klimatickými hledisky. Švédská Riksbank koncem loňského roku ohlásila novou politiku odklonu v souvislosti s klimatem. Rovněž od BOE se očekává, že ještě letos dá najevo, jak ve složení držených korporátních dluhopisů zohlední dopady na klima. Několik rozhodujících činitelů ECB vyzvalo, aby byla do nákupů korporátních dluhopisů a do zástavní politiky včleněna klimatická rizika. Konečně NGFS právě uveřejnila odbornou metodiku pro „adaptaci činnosti centrálních bank na svět rostoucích teplot“.
Tři příčiny
Existují tři hlavní příčiny tohoto posunu – všechny legitimní. Zaprvé, bezmála 130 vlád z celého světa se zavázalo k rozsáhlým snížením emisí oxidu uhličitého v průběhu nadcházejících dekád. Ačkoli politiky k dosažení této mety je teprve zapotřebí v úplnosti stanovit, předpoklad, že dojde ke smysluplné změně, už není pouhým projevem víry. Centrální banky, které do svých aktivit začlení klimatické ohledy, už tedy nelze vinit z předbíhání vlád. A kde mandát centrální banky zahrnuje podporu ekonomických politik státu, bude agnosticismus (či v žargonu centrálních bank tržní neutralita) čím dál méně obhajitelný, bude-li v rozporu s oficiálními klimatickými závazky.
Zadruhé, argumenty pro začlenění změny klimatu do makroekonomického modelování a investičního rozhodování ještě nikdy nebyly silnější. Extrémní povětrnostní události jsou častější a jejich dopad na růst a inflaci viditelnější.
Jak se politické plány formují, slábne navíc znepokojivost nejistoty ohledně scénářů důsledků změny klimatu během nadcházejících desetiletí. Data související s klimatem doznala zlepšení co do kvality i kvantity a dramaticky se rozšířila dostupnost klimaticky poučených investičních nástrojů a strategií. Objevující se doklady o vývoji jejich výkonnosti naznačují, že dokážou upevňovat odolnost portfolia, aniž by obětovaly výnosy. V souladu s tím teď celosvětově většina institucionálních investorů považuje udržitelnost za fundamentální součást svých investičních strategií.
Třetí příčinou, která vyústila v nový postoj centrálních bank, je sílící povědomí, že jen přesvědčování nestačí. Aby měly větší vliv, musí jít příkladem. To vyžaduje větší transparentnost ohledně jejich vlastní expozice rizikům souvisejícím s klimatem a ohledně způsobů modelování a oceňování takových rizik. Větší otevřenost se zase bude opírat o příjem dostatku údajů od emitentů, jejichž aktiva se centrální banky rozhodnou držet.
Plán postupu
Centrální banky jako takové pravděpodobně uplatní značný vliv na rychlost, s níž se rizika související s klimatem cenově promítnou do finanční soustavy. Existuje riziko příliš pomalého i příliš rychlého postupu, a tak je zásadní jasně stanovit cestu vpřed.
Nicméně příklon centrálních bankéřů k řešení problému s klimatem je stále mladý. Mnohé centrální banky se dosud nepřipojily k NGFS, natož aby změnu klimatu smysluplně integrovaly do svých aktivit. K věci se zatím nepřihlásila velká většina centrálních bank na rozvíjejících se trzích. Celosvětově je BOE prozatím jedinou centrální bankou, která vydala výkaz v souladu s nejnáročnějšími doporučeními Pracovní skupiny pro uveřejňování finančních údajů ve vztahu ke klimatu, třebaže centrální banky Eurosystému se zavázaly, že tak učiní do dvou let.
Centrální banky se pochopitelně mají na pozoru před bobtnáním svého poslání a zvyšováním očekávání, která lze splnit jedině závislostí na vládách. Práce NGFS a aktivity jejích předních členů by přesto měly ostatním centrálním bankám předvést, že jejich mandáty začlenění změny klimatu do jejich činností nejen umožňují, ale ve skutečnosti vyžadují. Přetrvává řada pochyb a vnitrostátní okolnosti se různí; to však není výmluvou sloužící k nečinnosti. Pro rozšiřování reakce centrálních bankéřů na rizika související se změnou klimatu existuje mnoho prostoru.
Autor: Isabelle Mateos y Lago je ředitelkou, globální vedoucí Skupiny pro oficiální instituce a členkou Řídicího výboru pro geopolitická rizika ve společnosti .
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org