John Maynard Keynes je často označován jako nejvlivnější ekonom 20. století. O tom, jak úspěšným investorem byl, se doteď vedou diskuse, ale většina se přiklání k tomu, že po těžkých začátcích, kdy dokonce dvakrát de facto zkrachoval po obchodování s měnami a komoditami, našel cestu k úspěchu.
Keynes se po krachu v roce 1929 zaměřil na akcie a od 30. let dokázal výrazně překonávat hlavní benchmarky. Jeho názory na investování nebyly v průběhu jeho kariéry dostatečně konzistentní, aby se s z nich dala utvořit jednoznačná investiční strategie, i když jeho pozdější obchodování bylo hodně podobné dnešnímu přístupu hodnotového investování, za jehož zakladatele je považován Benjamin Graham.
Keynes byl v oblasti investování vyhlášeným skeptikem, když zastával názor, že budoucnost je nepředvídatelná a investoři při svém rozhodování nemají ani zdaleka dokonalé informace. Ve své knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz uvedl: „Jestliže mluvíme upřímně, musíme připustit, že základ naší znalosti při odhadování výnosu z železniční společnosti, dolu na měď, textilní továrny, dobrého jména patentovaného léku, transatlantického parníku, budovy londýnské City v desetiletém horizontu se rovná málu a někdy taky ničemu“.
Podle Keynese jsou ceny tvořeny velkým množstvím neznalých investorů, kteří se snaží odhadovat růst ceny spíše na základě nedávného vývoje, aniž by pro svůj názor měli silnější základy. Tyto slabé základy pak vedou k rozkolísanosti trhů, což přináší vlny optimistických a pesimistických nálad, které jsou neodůvodněné, ale přece jsou v jistém smyslu opodstatněné tam, kde neexistuje žádný pevný základ pro rozumný odhad. Je otázka, jak by Keynes vnímal dnešní situaci, když více než 90 % objemů na trhu dnes tvoří profesionální institucionální investoři. V jeho době dosahovali institucionální investoři sotva 10% tržního podílu.
Při popisu investičního procesu Keynes často používal výrazy jako stádové chování nebo zvířecí pudy a sám se snažil z těchto situací profitovat. Neměl problém s nákupem „drahých“ akcií, pokud věřil, že v blízké době se najdou investoři, kteří budou za ně ochotni zaplatit ještě více.
Ve své výše uvedené knize přišel s jednou zajímavou konstrukcí, která má své kouzlo i dnes. Tato konstrukce přirovnává proces investičního rozhodování k novinové soutěži krásy, kde se soutěžící snaží vybrat 6 nejhezčích obličejů ze stovky fotografií, a vítězem se stává ten, který se bude nejvíce blížit průměrným preferencím všech soutěžících. Je zřejmé, že při takto stanovených pravidlech soutěžící nebude vybírat obličeje, které se jemu osobně líbí nejvíce. V druhém stupni úvahy budou tedy vybírat soutěžící obličeje, které by se mohly nejvíce líbit ostatním. Podle Keynese se ale nacházíme již ve třetím stupni, kdy hledáme takové obličeje, které budou ostatní považovat za v průměru nejhezčí neboli slovy Keynese „..odhadování toho, co se v průměrném názoru očekává, že je průměrný názor.“
Keynes věřil, že takto se chovají i investoři na akciovém trhu, když vybírají akcie ne podle toho, jak vnímají jejich fundamentální hodnotu, ale na základě odhadu toho, co si o této fundamentální hodnotě myslí ostatní investoři. Myslím, že Keynes s tímto přirovnáním nepřišel jako s kritikou systému. Spíš tímto popsal věci, tak jaké jsou, a sám se nebál tohoto psychologického přístupu využít k úspěšném investování.