Ačkoli se všechny zraky dál upírají k Ukrajině, která má potenciál mávat s tržním sentimentem, nelze zapomínat na vážné dilema, které se rýsuje před centrálními bankami. Neúnavně stoupající ceny komodit spolu s negativními riziky pro růst vytvářejí stagflační mix, na který nemá měnová politika jednoduchý recept.
Tržní hráči k tomu zatím přistupují tak, že v nastalé nejistotě a hrozbě dopadů na růst centrální banky znovu pomohou. V tomto případě by to bylo pomalejším utahováním politiky. V USA se už čeká pouze klasické malé zvýšení sazeb v březnu a patero zvýšení po 25 bodech za celý rok. Odhady se snižují také pro eurozónu, kde se posouvá předpokládaný start cyklu až do posledního kvartálu.
Otázkou ovšem je, zda budou moci centrální banky opravdu být takto podpůrné. Bankéři z ECB naznačují, že ano, zástupci Fedu ovšem dál podporují normalizaci politiky a mluví o silně utaženém trhu práce a vysoké inflaci. Dokonce ani 50bodové zvýšení sazeb v březnu zatím někteří nevylučují. Rozhodující slovo bude mít pravděpodobně inflace, která vyjde příští týden.
Mezitím vyjdou ještě data z trhu práce, ale je třeba pozorně sledovat i komentáře centrálních bankéřů. Dnes promluví i předseda Powell v Kongresu a může naznačit, jaký bude přístup Fedu k posledním událostem. Inflace je na vzestupu a její vrchol se podle nás posouvá nahoru a rozšiřuje, což centrální banky nemohou ignorovat. Udržení jejich protiinflačního postupu považujeme nyní za jednoznačné riziko pro trhy a současná příznivá očekávání o sazbách nemusejí, zvláště v USA, vytrvat.
Cestu si samozřejmě bude muset vybrat i domácí centrální banka. Tomáš Holub z ČNB v dnešním rozhovoru mluvil o stagflačním šoku, ale nikoli o měkčím postupu měnové politiky. Naopak opakuje, že úrokové sazby mohou ještě dál stoupat.