Dalšího kola diskusí o zvedání sazeb se na CNBC účastnil i John Taylor ze Stanford University. Ten je autorem známého Taylorova pravidla, které bývá někdy zmiňováno jako vodítko pro nastavení sazeb centrální banky. Ekonom uvedl, že podle něj by sazby „měly ještě trochu vzrůst“. K tomu dodal, že sazby by se měly dostat „znatelněji nad 5 %“.
Taylor hovořil o tom, že Fed se od sazeb doporučovaných jeho pravidlem v době před rokem a půl hodně odchýlil, nyní se jim už přiblížil. Nicméně stále tu panuje určitá mezera a na jejím základě ekonom hovoří o dalším zvedání sazeb. Vysoká inflace je přitom globálním jevem a podobnému úkolu, před jakým stojí Fed, stojí i další centrální banky včetně ECB.
Následující graf je od Fedu v Atlantě a ukazuje vývoj sazeb Fedu spolu s doporučeními různých verzí Taylorova pravidla. Ty se liší zejména v tom, jak pracují s produkční mezerou v ekonomice. Podle tohoto obrázku by se nyní sazby měly pohybovat mezi 6,5 – 7,5 %:
Zdroj: Atlanta Fed
Na otázku týkající se relevance duálního mandátu Fedu ekonom odpověděl, že tento mandát v praxi znamená „inflaci a nějaké měřítko toho, jak si vede celá ekonomika.“ Se stejným přístupem pracuje i Taylorovo pravidlo a podle ekonoma funguje nejen v USA, ale i v jiných zemích. Není ale snaha o dosažení cílů na straně inflace a síly ekonomiky odsouzená k neúspěchu? Jinak řečeno, neměla by centrální banka sledovat pouze cenovou stabilitu a starost o ekonomickou aktivitu přenechat trhům a soukromému sektoru?
Taylor na tento dotaz odpověděl, že „jde jen o dvě proměnné, a to by nemělo být tak těžké“. Podle něj tedy není problém, když se centrální banka snaží jednak o dosažení cenové stability a zároveň o udržení určité míry zaměstnanosti či celkové ekonomické aktivity. „Nechcete, aby ekonomika příliš zpomalila, nebo naopak příliš akcelerovala. To je také relevantní pro inflaci,“ dodal ekonom.
Podle Taylora je dobré, že se Fed nevzdává svého inflačního cíle ve výši 2 %. Diskuse o něm je přitom součástí aktuálních debat o monetární politice. Například Mohamed El-Erian zastává názor, že Fed by nyní měl „implicitně“ cílit vyšší inflaci. Hovoří konkrétně o 3 % s tím, že později by Fed měl tento cíl uznat za explicitní. Proti jakékoliv změně inflačního cíle se staví například Neel Kashkari z vedení Fedu. Ten se domnívá, že pokud by se cíl měl vůbec měnit, nesmí k tomu dojít v době, kdy jej není dosahováno. Pokud by totiž Fed změnil cíl nyní, zničil by tím svou důvěru.
Zdroj: CNBC