Britské akcie jsou nyní (historicky) mimořádně levné a Evropa už obchoduje s výrazným diskontem i vůči Japonsku

Poměr cen akcií k ziskům obchodovaných firem (PE) nemusí být tím nejlepším valuačním měřítkem, ale je určitě tím nejčastěji používaným. Po čase se dnes podíváme, jak jsou z tohoto pohledu světové trhy. Extrémem tu je UK na straně jedné a USA na straně druhé. A zajímavý se mi zdá zejména valuační diskont Evropy vůči USA a nyní už i Japonsku.

1 . Valuace ve světě: V následující tabulce je výraznou výjimkou Velká Británie, protože je to jediný větší akciový trh, kde jsou valuace pod historickým standardem. A hodně. Zbytek trhů je buď cca na svém (Evropa bez skupiny GRANOLAS), nebo více či méně nad standardem. Za povšimnutí tu stojí i Japonsko, které se šplhá výš a výš (o něco se pokouší i Evropa). Vyloženým protipólem UK jsou pak trhy americké:


Zdroj: X

2 . Americký extrém – co ostatní? Americký trh je svými valuacemi hodně vysoko i bez velkých technologických společností. A to ve srovnání se zbytkem světa i se svou vlastní dvacetiletou historií. Bezrizikové sazby – výnosy desetiletých vládních dluhopisů, v USA přitom nijak nízko nejsou. Takže vysvětlení spočívá v nízkých bezrizikových prémiích a/nebo očekávaném vysokém růstu zisků a dividend.

Druhý sloupec týkající se trhu bez velkých technologických firem by přitom mohl ukazovat, že investoři věří v širší růstový potenciál AI a spol. (tedy potenciál neomezený jen na IT sektor a s ním úzce související společnosti). Zarážející pak ale může být, proč je tak obrovská valuační mezera mezi tímto zbytkem US trhu a Evropou. Vedle nízké rizikové prémie a vysokého očekávaného růstu v USA je tu ale ještě jedno vysvětlení vysokých amerických valuací – vysoký podíl volného toku hotovosti k ziskům:

Jak tu občas poukazuji, na jeden dolar zisků nyní firmy v USA vydělávají více dolarů hotovosti, příčinou se zdají být relativně nízké výdaje na investice (ne nutně nízké investice v množstevním vyjádření). Za tyto „výživnější“ zisky jsou tak investoři ochotni platit více, než v minulosti. Ani tento faktor pro mě ale není úplně uspokojivým vysvětlením valuační prémie US trhů mimo technologie nad Evropou (která má dokonce nižší bezrizikové sazby). Samozřejmě můžeme hovořit o nižším potenciálu evropské ekonomiky, různém odvětvovém složení, zpožděném cyklu, atd. Ale prohlubuje se i valuační diskont Evropy vůči Japonsku (to sice má bezrizikové sazby u nuly, ale už hodně dlouho).

3 . Rizikové prémie na minimech: Ještě krátce zpět k USA - vývoji dlouhodobějších očekávání růstu zisků v USA jsem se tu věnoval nedávno, dnes ještě přidám pohled na rizikové prémie na dluhopisových trzích. Ty nejsou to samé, jako prémie akciové, ale ty zase nejde přímo pozorovat a odhady mohou více či méně informačně šumět. Na dluhopisech přitom vidíme, že prémie se nachází mimořádně nízko, níže už se moc nedostávaly, spíš pak přišel dříve, či později obrat nahoru.


Zdroj: X